Celestinské proroctví

Film podle knihy Jamese Redfielda, jenž k tomuto dílu napsal též scénář. A nutno dodat, že autorova spoluúčast na filmové podobě se na celém snímku značně podepsala. A dle mého ne zrovna positivně. Začněme ale tím lepším. Celestinské proroctví je ukázkou opravdu zajímavé myšlenky. Aura, duše, posmrtný život, kam lidstvo směřuje. Tomu všemu se tento snímek věnuje. Bohužel, metoda podání těchto myšlenek je podle mého skoro až Asylumovská (odvozeno podle brakového filmového studia Asylum). Na filmu a jistě i na knize jde silně cítit, že jej psal člověk silně nábožensky založený. Což James Redfield jako přívrženec Metodické církve skutečně je. Celý film by skvěle fungoval jako hodinový dokument. Klidně i smyšlený dokument o hledání pravdy dávného proroctví v rozvrácené zemi, která výzkumníky chce zastavit. Nebo by to fungovalo i jako samostatný příběh, kdyby v tom primárně o příběh šlo. Jenže největší chybou i pádem tohoto filmu je, že mu jde prioritně o myšlenky. Děj a postavy až na druhém místě. Všechno totiž krom té filozofie působí naprosto zbytečně. Armáda snažící se zničit něco, co je ve výsledku evolučně dané a tedy to zničit nejde. Postavy ženoucí se zbytečně do rizika, když ve výsledku nezáleží na tom, kde k poznání dojdou. Ale nějak se ty myšlenky musí sdělit, tak kolem toho uděláme akční guláš a divák si to nějak přebere. Takhle zřejmě autoři přemýšleli. Přitom nemusíme chodit daleko, abychom viděli, že hluboké a velice zajímavé myšlenky, jde také poutavě podat. Třeba takový Atlas mraků by mohl jít příkladem. Nebo ještě lepší vzor pro tento film: Poslední hřích. Oba stojí na tom, že filmový příběh v sobě nese nějaké myšlenky, které děj sděluje. A ne, že myšlenky v sobě nesou filmový příběh. A to právě sráží tento film strmě dolu. Díky tomu totiž, jsou vám dobré i špatné postavy ukradené a žádné emoce při smrti některé z nich vás nijak nezasáhnou. Což je též škoda. Snad se ho někdy v budoucnu chopí ruce mnohem povolanější. Paradoxně právě ty myšlenky by si to zasloužily. 50% (23.02.2014)

Ano, myšlenka dobrá ale jako film špatné. Při sledování jde vyloženě cítit že se předlohy chopili vyloženě špatní lidé. Režisér i samotní herci stojí za starou belu, což je škoda. Film tak působí směšně a amatérsky. Na knihu se chystám a věřím, že proroctví které se pomoci filmu marně pokoušel přenést Armand Mastroianni na diváka, bude účinější. (01.02.2010)

Ano, uznavam, ze jsem cekal tak trošku indiana jonese. Nevím proč. Ale co proběhlo na plátně mě na chvilku vyrazilo dech. JAkožto ortodoxní ateista jsem to považoval za poučný exkurz do duše věřícího. Věřím, že se podobný film uchytí na hodinách věrouky či náboženství, nikoliv však v letním kině, obzvlášť, sedíte-li poblíž baru. Jenomže když vynechám otřesné výkony herců, tupost dialogů nebo pro mě nepoznané zákoutí víry, tak musím vyzdvihnout myšlenku, kterou si budu asi dosmrtně pamatovat, a s kterou souhlasím. Člověku, kterému se snažíte něco vnutit, někam ho vmanipulovat, ubíráte energie. Vzpomeňte si na to, až vás bude někdo pěkné srát, tím, že vám něco vnucuje. Tak kde je pak pravda? V bezdomovci, který vám strká pod nos nový prostor a nutí vám ho nebo v paní, mlčky stojící, nabízející strážnou věž? (30.07.2013)

Redfieldova kniha dopadla tak, jak musela. Triviální děj se do filmové podoby podařilo převést bez problémů, peruánská příroda ve filmu rozhodně předčila papírovou podobu a myšlenková síla se smrskla do zrychleného blábolu, při jehož sledování by i dalajláma s budhou nevěřícně kroutili hlavou. Kdo má zájem rozšířit své poznání světa, tak ať si přečte knihu a kdo chce vidět skvělý film, tak ať si pustí něco jiného. (28.01.2013)

Amatérština z toho čouhá všude - mizerní neherci i "herci", dějová linie naprosto zmatená a zmateně podaná, nějaké to poselství aby z toho člověk rýpal špendlíčkem a ještě s nápovědou. Ale ona je podobně zmatená i kniha, jako by autor se chtěl svézt na moderní new age vlně a vlně mystiky přírodních národů a něco na tom vydělat (což se mu nejspíše podařilo), ale ani výpovědí, ani zpracováním to nemá na víc než kterýkoliv večerníček. Přesně, jak tu někdo napsal - popduchovní kulturno. Je mi jen líto Jürgena Prochnowa, kam to zas vlezl, takový charismatický herec a bere kvůli obživě každý štěk. (15.03.2012)