Harrisonovy květy

Důstojná pocta umírajícím fotoreportérům.. aneb konflikt v Jugoslávii na počátku devadesátých let se rozhořel naplno. Žádné šarvátky, ale skutečná válka. Hlavním lákadlem pro mě jednoznačně byla účast Andie MacDowell, v roli pro ni relativně nezvyklé, přesto silné ženy, která respektuje práci svého muže Harrisona – válečného fotografa a zpravodaje. Pravdivá informace, respektive fotografie tu má cenu zlata a to i v případě, že Harrison uprostřed válečné vřavy pochopil, že milující Sarah a dvě děti mají v jeho životě tu skutečnou cenu a rozhodl se, že následující „šichta“ bude tou poslední. Jenže osud tomu chtěl a v jugoslávském Vukovaru padá dům a Harrison pod jeho sutinami tragicky umírá. Nebo je všechno úplně jinak? Sáru zpráva nezlomí a rozhodne se k nebezpečnému kroku. Komorní zpracování, autentická kamera Nicoly Pecoriniho, věrné reálie a etnické čistky v bývalé Jugoslávii jsou tím hlavním, co bere dech. Drama se vedle výtečné a za lásku urputně „bojující“ MacDowell opírá i o tehdy širokému publiku prakticky neznámého „pianistu“, tady suverénního Adriena Brodyho. 80%. (15.08.2008)

Pohádka pro děti, které už mohou vidět krev a mrtvoly. Pohádka o tom, kterak se milujcí Princezna vydává z krásného zlatého zámku v krásné úžasné zemi hledat a zachránit svého Prince, který se vypravil do dalekého zlého světa lovit draky a dostal se tam do fatálních potíží, prý je dokonce mrtvý. Cestou Hrdinná Princezna potkává novinářské hejkaly, hyeny a bludičky, které se snaží ji svést z cesty, ale ona se nedá, vytvoří si malou družinu rytířů a vydává se na cestu k dračímu doupěti. Cestou potkávají draky, kteří chrlí oheň, zabíjejí lidi, bourají domy a žerou malé děti, ale je nechávají na pokoji, protože mají na čele napsána magická písmena TV a v ruce bílej hadr (asi to je kousek ze spodničky bílé paní nebo něco podobně účinného:) Před doupětem si ovšem Zlo vybírá svou mzdu - jak už to v pohádkách býti musí - a jeden udatný oddaný rytíř zaplatí životem, nicméně brzy je nalezen Mrtvý Princ, který není mrtvý, ale jenom zakletý a jako mávnutím kouzelného proutku v ten okamžik přestanou dračí klany bojovat o Jeskyni, takže jupí, naši hrdinové mohou v pohodě odletět zpátky do civilizace. Aspon dedukuju, tohle v pohádce není, tam se všichni prostě najednou z Jeskyně objeví rovnou na Manhattanu (asi aby pohádka nebylo zbytečně dlouhá, už takhle se to dost táhne:)) Princezna si celý film vystačí se zatvrzelým nebo nešťastným výrazem, zato její rytíři si to dávají celkem plnokrevně, oběma velká poklona! (24.08.2016)

Dlouho jsem přemýšlela, co mi na tom filmu vlastně celou dobu trochu vadilo a přišla jsem na toto: Že nám ukazuje, jací jsou novináři stateční hrdinové a jak je dobré být taková cílevědomá pani, co klidně nechá doma dvě malé děti a odjede do válečné země. Vlastně mi nebyla moc sympatická, a to je u filmu o statečné a sympatické ženy špatné. Hvězdičky jen za A. Brodyho. (14.01.2012)

Příběh, který na psychiku člověka dopadá o to více, o co jsou nám tyto události bližší jak časově, tak vzdálenostně. Realisticky zachycená občanská válka, smrt na panelákových sídlištích ne nepodobným těm z našich měst, to vše působilo mrazivě autenticky. Ústřední příběh ženy, která milovala svého muže natolik, že za ním šla i do pekel, dokonce (pro mě trochu nezodpovědně) opustila své děti je velmi silný a dojemný. (07.10.2011)

Velmi působivý snímek, který mě překvapivě nezaujal ani tak příběhem, jako zpracováním a věrohodností. Eliemu Chouraquivi se podařilo dát dohromady skvělý tým "kulisáků", kteří vytvořili válku tak přesnou, až vám nažene husí kůži. Bez jakýchkoli rozpaků, bez skrývání smrti, krve a násilí, prostě snažit se zobrazit vše co nejvíc syrové a podobné realitě. Sarah Liyod v podání Andie MacDowell navíc vytváří svou křehkostí velmi silný kontrast, a přestože předem tušíte, jak asi hledání jejího manžela a válečného zpravodaje Harrisona v jugoslávské válce dopadne, necháte se vtáhnout do prostého příběhu. A to jak jsem již zmínil, ne proto, že by šlo o tak strhující drama, ale pro to peklo, které se před dvaceti lety jen pár set kilometrů jižně od našich hranic odehrávalo. Hrůzy války si dnes dokáže představit jen hrstka pamětníků a takovéhle filmy dokonale připomínají zlo, kterému je třeba se vyvarovat. Poetika spojená s názvem Harrison's Flowers je pak poněkud našroubovaná a v této oblasti film asi ztrácí nejvíc. Přesto příjemné překvapení a co neříkám často, francouzský film, co stojí za vidění. (70 %) (13.08.2012)