Paříži, miluji Tě

Komentář pojmu podobně, jako mnozí další, tedy po jednotlivých epizodách... 1. Montmartre (Bruno Podalydes) - jeden z těch slabších filmů, ale to neznamená špatný... o tom jak naše osudy ovlivňuje náhoda, nebo to snad nebylo náhoda? Navíc moc příjemný klavírní doprovod 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha) - tenhle se mi líbí hodně, taková pařížská romance okořeněná zajímavým prvkem národnostních rozdílů. Navíc krásná ústřední dvojice... I tady se mi hodně líbila hudba, hezky to okořenila a naladila nás na exotičtější notu. 3. Le Marais (Gus Van Sant) - jeden z vrcholů snímku. Dvojsmyslnost je nepochybná (pokud ovšem druhý smysl není tím hlavním), hodně přesvědčivý Gaspard, emotivní konec. 4. Tuileries (Joel & Ethan Coen) - zručně natočená věc, kde se poprvé setkáváme s důvěřivým, nic netušícím turistou, který je objetí hrátek francouzského páru. Déšť Mony Lisy na konec všemu dává trochu symbolický význam. 5. Loin du 16e (Walter Salles & Daniela Thomas) - ze série o imigrantech, napoprvé mě takřka rozplakal. 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle) - ulítlá šílenost o asijské menšině. Trochu jsem měl problém to pochopit... 7. Bastille (Isabel Coixet) - jeden z nudnějších příběhů, zase o zásahu osudu, který během mžiku změní celý náš život i naše plány. 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa) - silně emotivní příběh se šťastným koncem, opět není daleko k slzám. 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet) - další vrchol, tentokrát komiky a nadhledu, ovšem ne bez závažnějšího morálního podtextu. Hravost sama s roztomilou hudbou. 10. Parc Monceau (Alfonso Cuaron) - sice obdivuhodně dlouhý záběr, přesto mě tenhle film nudil nejvíc, z celé série. 11. Quartier des enfants rouges (Olivier Assayas) - jedna ze stinných stránek velkoměsta vykreslena obdivuhodně laskavě. 12. Place des Fetes (Oliver Schmitz) - tentokrát o černošské menšině, opět slzotvorný snímek. 13. Pigalle (Richard LaGravanese) - vtipný příběh o starším páru, který má neotřelé praktiky v milostném životě, vše ale nemůže fungovat napořád... 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali) - turista tentokrát narazí na krásnou upírku - výborný filmeček skvěle ozvláštní celou sérii. Skvělé. 15. Pere-Lachaise (Wes Craven) - slavný pařížský hřbitov nemůže chybět a s ním duch Oscara Wilda. Má to spád. 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer) - a je to tady, nejlepší film série, jedinečné spojení obrazu a hudby (na které se podílel sám režisér), jak již zde bylo mnohokrát řečeno. 17. Quartier Latin (Frédéric Auburtin & Gérard Depardieu) - o stáří a jeho výhodách i nevýhodách. 18. 14e Arrondissement (Alexander Payne) - skvělá povídka na závěr o americké turistce, která pozná sama sebe, vtipné, výstižné, třešnička na dortu. (30.10.2008)

Jde milovat tenhle snímek a děkovat za něj kvůli jednomu jedinému krátkému filmu, který obsahuje? Protože přesně tak to cítím. Krátké filmy jsou točeny opravdovými kapacitami, ale polovička z nich nedokáže na délce 7 minut stvořit něco opravdového a obdivuhodného. Proti nim stojí hlavně Tom Tykwer a jeho True. Neskutečná báseň o jednom vztahu slepého chlapce a začínající herečky. Poprvé mi Tom vyrazil dech zapojením hudby a obrazu do celku, který dává úplně jiný rozměr zpětnému pohledu na jejich vztah. Úderné, citlivé a tolik pravdivé. Podruhé mě mrazilo od prvního pohledu na slepého chlapce, jak zvedá telefon. Potřetí jsem obdivoval lehkost myšlenky, která na 7 minutách působí jako román, který by mohl ještě mnohé vyprávět. Popáté ... Radši se budu věnovat i dalším. Gus Van Sant a jeho segment "La Mairas". Strohé, všeříkající a reálné. Takhle si představuji sedm minut, které řeknou více než 100 stran papíru. Velmi příjemně mě překvapil Joel a Ethan Coen, který i přes stále stejně tvářícího se Stevea Buscemi vytvořil velmi příjemnou záležitost. Chometovi mimové jsou naprosto zvláštní a rozhodně si získají velký obdiv, díky své sympatičnosti. Nesmím ani zapomenout na Alfonso Cuaróna, který natočil svých sedm minut (pokud se nepletu) jako jeden dlouhý záběr bez střihu. Bohužel trochu forma a myšlenka přerostla přes výsledek. Také tleskám američance, která se v posledním segmentu od Alexandera Paynea konečně rozhodne zaletět ze států do města lásky. Segment, který se snaží poukázat na to proč je Paříž městem zamilovaných a krásně tak zakončuje celé dvě hodiny. Jsem moc rád, že někdo přišel s podobným nápadem a zkusil něco nového, jen doufám, že příště bude výběr režisérů a jejich příběhů trochu skromnější a kvalitativně vyrovnanější. (16.06.2007)

Film po okraj naplněný mým nejmilovanějším městem a plný rozdílných přístupů k lásce, romantice a právě k němu. A ve střídání stylů a nálad je největší slabost a zároveň síla tohoto díla. Zatímco já jsem kroutil hlavou nad Doyleho patvarem nebo nad tím, proč je Cuarónův kousek zajímavý jenom tím, že je natočen jedním souvislým záběrem, jiný by zase neskousl to, co já považuji za příběhy nejlepší. Něhu a roztomilost Chadhina romantického sblížení, dokonale pasující černý humor bratří Coenů, srdceryvnou upřímnost Nobuhira Suwy s dokonalou Juliette Binoche, fascinující Chometovu mimovskou fantazii a Tykwerovu obrazovou studii lásky, vztahů, rozdílů a problémů. Pár kousků téhle bonboniéry mi nezachutnalo, takže film jako celek nejvyšší hodnocení nezíská, ale nejen ta skupina jmenovaných zůstane navždy ve mně. Mimo jakékoli hodnotitelné hranice. (04.08.2007)

Přistupte blíže! Uvídíte nevídané a ucítíte, co jste ještě nepocítili. Zažijete například pětiminutovou lahůdku bez jednoho střihu, hravou Paříž z pohledu dvou mimů, srdceryvný příběh jednoho vztahu, vínem vonící americkou turistku, šílenou kadeřnickou jízdu, naprosto bezmyšlenkovitý příběh o náboženské toleranci, triviální pětiminutovku či naprosto minimalistický příběh plný citu a vášně Guse Van Santa, to vše a ještě více zhlédnete v Paris, je t´aime. Jistě, má to mnoho špatných dílů a jiných vad, ale můžu jí to mít za zlé, když jsem se zamiloval? Ne, neberte mě vážně, zamilovaní se nemají nikdy brát vážne. Paris, je t´aime. PS: Pozor! Návyková cestovatelská horečka přichází hned po zhlédnutí! Dodatek k 13. 10. 07 - Ano, nakonec jsem to dokázal a zažil fantastické čtyři dny v Paříži. Nejsilnější filmové deja vu mého života. (14.07.2007)

Zrnko rozmanitosti dozrieva v tomto filme veľmi rýchlo a každým príbehom rastie. Je však škoda, že s ním skoro rovnako rýchlo dozrieva aj zrnko samoúčelnosti. Šestnásť odlišných mini príbehov, z ktorých sa každý snaží poukázať na prívetivé, i odvrátené stránky mesta lásky a módy. Príbehy sú vkusne a zručne natočené, niektoré sú jasnou stávkou na istotu, niektoré dokázali očariť svojou kúzelnou hravosťou a nevypočitateľnosťou. Jasné však je, že Paríž má určite omnoho viac tvári, ako je jeden film schopný poňať a pár príbehov (a lokalít) mi tam ešte chýbalo, ešte jasnejšie je to tomu, kto toto mesto navštívil. Pokiaľ ma má však film len zaujať, pobaviť, dojať (vedzte, že to všetko je možné aj počas päťminútového príbehu), tak potom nemám čo riešiť a len spomínať a pripomínať si, že aj ja som niekedy možno bol súčasťou jedného z nich. A dúfať, že snáď ešte niekedy budem. 80%. (17.03.2009)