Režie:
Steve BarronScénář:
Rusty LemorandeKamera:
Alex ThomsonHudba:
Giorgio MoroderHrají:
Lenny von Dohlen, Virginia Madsen, Maxwell Caulfield, Bud Cort, Don Fellows, Miriam Margolyes, Holly De Jong, Mac McDonald, Giorgio Moroder (více)Obsahy(1)
Příběh, který spadá do doby obrovského boomu počítačů, začíná okamžikem, kdy si hlavní hrdina Miles koupil počítač. Omylem ho ale polije vínem, zkratuje a upadne mu na zem. Od této chvíle ale počítač začne žít vlastní život a Miles se s ním spřátelí, navíc ho pojmenuje Edgar. Do okolí se mezitím přistěhuje sympatická violoncellistka Madeline a Miles i Edgar se do ní zamilují a počítač jí dokonce složí i píseň. (A.L.E.S.)
(více)Recenze (29)
Nemôžem si pomôcť, ale začiatok 80. rokov a celý tento film ma nedokázal presvedčiť, že by to mohlo byť sci-fi z budúcnosti a preto ma skôr dráždil. Plus tá najtrápnejšia béčková 80-tková romantika k zblití. Príbeh naivnučký ako kláštorná chovanka, herecké výkony žiadne, dôveryhodnosť postáv a ich konania nulová. Pôvodne sme si mysleli, že to bude scifáč podľa Dicka alebo niečo podobné - omyl! Je to neskutočne presladená sračka, kde len rolu záporáka zahral namiesto zákerného ľudského kamoša zákerný umelý kamoš - ktorý nakoniec samozrejme nájde osvietenie... Ale čomu mám pripísať tunajších 76%, vážne neviem... ()
Jako jo, ten nápad se mi docela líbí a je v tom pár vtipných situací, i ta hudba není špatná a docela se mi líbila, ale fakt se mi nemůže líbit film, který reálně trvá hodinu a půl, ale subjektivně to trvalo tak tři hodiny. Celé je to strašně utahané, nudné, mdlé a nezajímavé ani po filmařské a ani po herecké stránce. Postavy se sice chovají dementně, ale chvílemi je ta dementnost až trochu milá, když už nic jiného. Hlavně ale ten nápad je strašně odbytý a nevyužitý, bez nějakých pořádných nápadů, vše se tu sází jen na tu hlavní dějovou linku, která sama o sobě je slabá i na hodinu a půl. Pro nějaké fandy osmdesátek to asi vystačí, já od toho ale čekal daleko víc. 2* ()
O Vánocích jsem trochu zavzpomínal a s trochou nostalgie jsem si Elektrické sny znovu pustil. V mých očích své kouzlo neztratily. V hlavě jsem si je udržoval kvůli písním, které jsem si z filmu vyhledal. Podle mě je hudba především to, co film posiluje. Ale hlavním tahounem je boj Milese a Edgara o přízeň mladé violoncellistky Madeline. I když má Edgar hodně navrch, člověk je přece jen člověk. Hned to však ve mně rozvinulo myšlenku, jaký by byl vztah se strojem :-D. ()
V době, kdy počítače byly spíše sci-fi než realita a lidé o nich snili, jako o ideálním pomocníkovi/příteli/manželce/uklizečce jsou dávno pryč. Přesto tento snímek ukazuje přímo takový případ muže, který si pořídí počítač s očekáváním, která jsou ještě v negativním smyslu překonána a on se stává otrokem svého vlastního stroje. Možná trochu vtipně působí rok výroby 1984, ale celkový dojem béčkovosti a snahy přijít se zajímavým nápadem, který není doveden do preciznosti, zůstává velkým slabým místem. Vedle toho je nezajímavé obsazení, které ani oku nelahodí jak by mohlo. B-éčko, které potěší skalní fanoušky podobných děl, ale jinak jde o nepoužitelný snímek. ()
80's boli vazne crazy a preto ich tak zeriem :).....o logike nema cenu diskutovat, namet o uciacom sa, milujucom a ziarlivom pocitaci je usmevny sam o sebe ale cele je to tak sympaticky naivne ze tomu neodolate+skvele popove hitovky a orchester= fajnova oddychovka na jedno pouzitie ktora nejake vyssie ambicie nema ale vcelku dobre pobavi. ()
Galerie (34)
Photo © MGM/UA Entertainment Company
Reklama