Noční můra v Elm Street

Jak už to u filmových sérií bývá, i v případě NOES jsou některé díly slabší a jiné silnější. Původní Cravenova Můra patří jednoznačně k těm druhým. Navíc jde o nejhorrorovější film série. Ještě zde není tak patrná comicsová estetika, nadhled a černý humor pozdějších sequelů, ovšem napětí a správně dávkovaná hrůza vytěžují originální nápad více než dobře. Mou srdeční záležitostí je sice zejména Můra č.3 (aka Dream Warriors), ale debut Freddyho K. má i tak můj plný respekt. ..... Často se vedou spory o tom, zda NOES je či není slasher (tedy zástupce horrorového subžánru, zabývajícího se vyvražďováním teenagerů). Osobně se kloním k názoru, že tenhle snový svět je se svými zvláštními pravidly přece jen trochu jinde, než svět Halloweenů, Pátků třináctého či Vřískotů. Ostatně, i to, že Craven si vymínil, že po celou dobu natáčení nesmí na place padnout slovo "slasher", o něčem vypovídá. (11.04.2005)

Po 37. rokoch má úvodná časť Nočnej mory v Elm Street stále svoje čaro. Hudba Charlesa Bernsteina je bezchybná, atmosféra všadeprítomného zla podmanivá, tvorcovia od začiatku po koniec kvalitne stupňujú napätie a originálne prevedenie vrážd (najmä „vcucnutie“ do postele) som si plnohodnotne užil aj v roku 2021. Napriek menovaným kvalitám ma však Freddy príliš nevystrašil a absencia hrôzy pri horore je vždy značné mínus. (06.02.2021)

Jedna, dvě, Wes Craven boduje. Tři, čtyři, na vaši fantazii silná zbraň míří. Pět, šest, strachem zatni pěst. Sedm, osm, sekvělí scénář, kamera. Devět, deset, hororová legenda. Dosti poezie ve stylu Elmstreet, teď k serióznímu (no jen se nesmějte) hodnocení. V hororové historii se oběvilo několik legendárních postav, Dráculou počínaje, přes frankensteinovské monstrum, Mychaela Myerse, Jasona Voorhese a samozdřejmě Fredyho Krugera. A když se postava kterou si vymyslíte stane legendární, pak už o filmu nelze říct nic záporného. Nápad a pointu jež je životně nutná pro přežití příběhu to má a mít vždycky bude. A kontrast sen/realita, který dává scénáristovi úplně volnou ruku je využit bezezbytku. Jasně mohlo to být ještě lepší, ale u takovéhleho typu příběhu už by to byla sázka do loterie. Opravdu dobře jsem se bavil a Johnny Depp byl ve své první filmové zkušenosti naprosto přesvědčivý. Zkrátka jeden z těch nezapomenutelných hororů let 80tých co ani v současné uspěchané době neztratil nic ze své působivosti. danke mistr Craven. (23.06.2004)

No co si budem povidat, tohle neni zadnej extra vyjimecnej horor, kdy by mel divak pripraveny troje plenky, kazdou minutu se koukal za zada a po skouknuti se bal jit po tme na hajzl. Tady je to totiz spis o jednotlivejch scenach, ktery jsou jednou pekne krvavy (az clovek premejsli, jak to v tom 84 dokazali udelat tak presvedcive), jindy zase lehce napinavy a to mezi tim je misty zbytecne zdrzujici a ne moc zazivna vata. Jenze zase na druhou stranu to je film, kterej nastartoval jednu z nejlepsich hororovejch serii, predstavil mladickyho Deppa, kterej tu sice vypada jak vemeno, ale to je vedlejsi a hlavne vytvoril jednu z nejlepsich hororovejch ikon Freddyho. Englund tady sice jeste nema vybrousenej styl, takze misty to saskovani je lehce rozporuplny, ale i pres vsechny ty zapory tomu proste musim dat 5*. (12.09.2010)

Noční můra v Elm Street patří bez přehánění mezi nejznámější horory, které kdy vznikly. Oprávněně. Už zabití první osoby, která byla od začátku prezentovaná jako hlavní postava, a tedy jako ta co by neměla umírat, tedy rozhodně ne hned na začátku, je velmi překvapivé. Nápad se zabijákem, který se ve snech mstí potomkům svých vrahů, je perfektní. Bohužel v prvním díle se jej nepovedlo zcela rozvinout. Důvod je nasnadě. Tvůrci se snažili o co nejuvěřitelnější prolínání mezi reálnými a snovými pasážemi. Nechtěli využít veškerý prostor snu k realizaci šílených nápadů, které by bouraly již tak vratkou atmosféru, a bohužel zcela rezignovali i na vyobrazení bezmocnosti, kterou museli, resp. mohli, jednotlivě postavy zažívat (zejména neprávem obviněný Rod a hlavní hrdinka). V konečném důsledku tak sledujeme spíše komorní podívanou, ve které je jediná hlavní postava opakovaně konfrontovaná se světem Freddyho Kruegera. Je ovšem třeba vyzdvihnout fakt, že hlavní postava prochází neustálým vývojem a k Freddymu se vrací vždy obohacena o nové myšlenky, které může a chce využít. Jejich souboj je čím dál vyrovnanější, což přináší větší napětí v důsledku očekávání dobrého, či špatného konce. Problém je, že toho napětí je na začátku co by se za nehet vešlo a na konci to není zase až o tolik lepší. Nervydrásající atmosféra a okusování prstů ze strachu o hrdiny se bohužel nekoná. Takovým hřebíčkem do rakve je pak závěr, který je nejslabším článkem celé série. (06.06.2010)