Na pokraji slávy

Hudební životopisy nejsou úplně moje krevní skupina, ovšem Cameron Crowe tenkrát zkrátka uměl. Z dnešního pohledu je důležité, že film vůbec nestárne (resp sedmdesátky byly postaru vystihnuté už na tom počátku tisíciletí), Kate Hudson je pořád neskutečná v tom nejlepším slova smyslu a je škoda, že film tak trošku zapadl a já sám jsem se o něm dozvěděl a dostal se k němu o mnoho let později. PS : Jimmy Fallon má strašně hustou image...8/10 (15.05.2016)

Bože, ten SCÉNÁŘ!!!!! Cameron Crowe si dřepnul za stůl, zápálil si cigaretu (pokud fajčí) a rozehrál ve své hlavě úchvatnou ódu na hudební svět. Ty detailní slovní přestřelky, filozofování, který vůbec není prvoplánový a hlavně ta svoboda všech postav...hmm, to mě vždycky dostane. Za zmínku stojí také Kate Hudson, která už pro mě není jen blbou ozdobou nevkusných filmů. Její nominace byla zasloužená, byť nakonec neproměněná. A Frances McDormand je bezpochyby třešničkou na tomhle výborným kusu "kytarovýho" dortu. Silných 4,5* (03.02.2009)

Co si budem nalhávat: Jako rokenrolový film je to mizerie. Jako vcelku příjemný (a dojemný) rodinný filmeček to ale obstojí. 100% nezávadný snímek, který neurazí možno aj starú mamu, čo vyrástla na dychovke a pekných ludových piesničkách. Řek bych, že by to schválila snad i speciální cenzorská komise SSM. Co mi neuniklo (a čeho jsem se dopředu obával): Přesto že se má příběh odehrávat v první půli 70. let, mezi řádky to občas zasmrdí nezbytnou politickou korektností 21. století. Marná sláva, pokrok/úpadek prostě nezastavíš. Zdá se, že ani ta sedmdesátá už nejsou co bývala. (05.02.2007)

Vrchol Crowovej režisérskej aj scenáristickej tvorby. Rocková muzika v tej najlepšej podobe doplnená o príbeh chlapca, ktorý si k sláve pričuchol trocha iným spôsobom ako ostatný. Dojemný, pravdivý a hlavne krásny príbeh, ktorý spolu z hereckou elitou - hlavne McDormand, Crudup a Hoffman vytvárajú jeden z najlepších hudobných filmov aké kedy vznikli. Táto sonda do duše umelcov sa na nič nehrá, ale ani nemá tendenciu šokovať. Skrátka sa snaží podať skutočný obraz sveta komercie a starých zásad očami mladého chlapca. A funguje to. Humor, dobrá hudba, dramatické scény - dokonca sa film môže pochváliť dokonalou lietadlovou scénou - dokazujú že Crowe ako tvorca dospel. Vrchol jeho tvorby aj žánru. Film, ktorý môžem pozerať dokola a vždy to skončí tím že si musím pustiť Zeppelin. (18.05.2011)

Neobvyklý filmový zážitek, jehož největší devizou jsou strhující scény koncertů, které dovádí diváka až na samou hranici divácké extáze a to nejsem "big fan" rockové hudby. Croweové pojetí příběhu a rocku jakožto umění a kultu je však nesmírně působivé a to i přesto, že tempo filmu je velice kostrbaté. Celý snímek se nese v oparu nostalgické atmosféry 70. let, která mi něco říká i přesto, že jsem se v oné době nenarodil. A to byl dle mého Crowův prioritní záměr. Oslovit široké spektrum publika a ukázat, o čem ta doba byla. A to se povedlo do puntíku. V jeho podání je to záležitost vpravdě znamenitá. (21.01.2006)