Laurel Canyon

Opravdu skvělé vztahové drama.Nutno říct,že jde jednoznačně o klubový přemýšlivý film.Samotný příběh není nějak originální či objevný,ale o to moc v těchto nezávislých filmech nejde.V první řadě jde spíš o formu,jakou je onen příběh odvyprávěn.A samozřejmně se staví především na režijním umu a hercích,kteří si konkrétně zde od velkých produkcí odběhli k malému,ale o to zajímavějšímu natáčení.Herci se v takovýchto rolích mohou ukázat,zdali nejsou jen nagelovanými pozlátky,ale zdali jsou skutečnými herci.Christian Bale si myslím nemusí dokazovat nikomu nic,on je jeden z těch naprosto neotřesitelně nejlepších,ale třeba taková Kate Beckinsale zde velmi mile překvapila.Celý film se nese v upřímném,lidském a srozumitelném duchu,příběh,který se může běžně stát a který nastavuje i mnoho civilních otázek.Závěr mi sice přišel dost unáhlený a značně nedopečený,ale to je jen malá vada na jinak perfektním filmu se skvělími herci. (14.05.2008)

Laurel Canyon je hlavně o střetu životních postojů. Zábava proti zodpovědnosti. Ležérnost proti strnulosti. Kouzlo poznávání proti stereotypu. Jak moc si jsou oba světy cizí dokazuje už Jane, když společnosti pobaveně oznamuje „to je můj syn“. Sam (nudný kariérista) a Alex (upjatá studentka) mají ideály, plány a zásady, jenže jejich nalinkovaná budoucnost má cenu spíše teoretickou.Teprve soužití s Jane v jejím domě plném „života“, jim dokáže, že praxe často bývá v rozporu s teorií. (10.07.2005)

Vztahovka kořeněná čtyřmi až pěti druhy pepřů, která ale stejně furt nemá dost silnej chuťovej nádech. Výdech. Vzdech. Dech. Pech. Do toho nám hraje dost ufrňěná hudba, se kterou bych v uších nešel krmit ani husy. Všichni herečtí herci potěší, z toho nejvíc asi Kate Beckinsale a to svým andělským vzhledem, jo krásná. Příště, až se na to kouknu, se na to už rači nikdy nekouknu, páč hodnocení by spadlo minimálně o dva body dolů. (23.06.2009)

We just hadn't planned on a change of plan. / Well who plans on a change of plan? I mean, that would be sorta paranoid, don't you think? Živě si vzpomínám, jak jsem před téměř dvaceti lety v rámci Amerického nezávislého léta ČT2 zhlédl Laurel Canyon poprvé a nedokázal v Christianu Baleovi v roli citlivého a seriózního mladého psychiatra, nevidět magora přioděného jen adidaskami a motorovou pilou resp. jak dobře jím zde dokáže po své životní roli nebýt. (Předsudek diváka a čtenáře Amerického psycha.) S odstupem času mě mnohem víc udivilo, jak nemístně krotká a ne-nezávislá tato rádoby exkurze do světa hudebního průmyslu počátku tisíciletí je. Sám Bale k podobnému žánru čichl mnohem radikálnější Sametovou extází, kde chtěl nonstop prcat Rhys Meyerse. V sountracku, vedlejších rolích a periferii mizanscény se to hemží takovými jako Sparklehorse, Mr-Dinosaur-jr-Lou Barlow on-the-bass, Bryan Ferry, T-Rex, Daniel Lanois, ten kudrnatý týpek s kytarou z Incubus, Serge Gainsbourg a další z rádia pro pamětníky. Producentská mamča Frances McDormand, která v rezidenci nedaleko Hollywoodu zkouší z muzikantů vyždímat rádiový singl, sice ukáže i kozy, když je potřeba kapelu ve studiu trochu rozpumpovat, ale ve skutečnosti nikdo, ani "divoký" frontman, nemá koule zvolit si jinou cestu, než být chápavý, milý, smířlivý a celkem slušný. Střet životních přístupů, usedlého a excentrického, o němž se hovoří v jiných komentářích, tak trochu bohužel ústí ve prospěch toho prvního, bezpečného. A producentská mamča za pochvalného mručení super-husy v podání Kate Beckinsale nakonec z kapely vyždímá baladu Shade & Honey (Sparklehorse), nikoliv špatnou, ale baladu anyway. Co by taky jeden chtěl; točila to ženská, která má na svědomí film s afirmativním titulem Děcka jsou v pohodě - a která se nejspíš chystá do rodinného filmu přemrdat geniálního Toniho Erdmanna. Nein, bitte. Jistou nespokojenost z deficitu rebelie vyvažuje pár scén intenzivního erotického dusna, jako ta mezi Balem a andělskou Nataschou McElhone, když si v autě povídají, co a jak by druhému nejraději provedli v rozkroku, a podmanivá, jemně zkouřená atmosféra, která sem sice možná zabloudila náhodou od Sofie Coppoly v sousedství, ale která přišla tomu konformnímu skuhrání náramně vhod. (22.02.2020)

Svět známých lidí se od normálních, stereotypně žijících osob, velmi liší. A je těžké tomuhle "zakázanému" ovoci říct ne a taky si trochu nekousnout. Však co se může stát, že? Laurel Canyon úžasně svádí, nijak nemoralizuje, jen ukazuje, že každý z nás je z masa a kostí a neměli bychom se za to stydět. Otázkou zůstává, jestli myšlenka, která sžírá ten náš mozeček, nemůže přetrvat déle než jsme ochotni si připustit. (06.10.2012)