Zkrocená hora

Věděl jsem, do čeho jdu, ačkoliv moje první zhlédnutí je dobrých deset let staré. Film Anga Leeho ale potvrzuje, že některé kousky potřebují dozrát. Poznali se jednoho léta na začátku šedesátých let coby pastevci ovcí. Zamilovali se o pár týdnů později. Táhlo je to k sobě nejednu sezonu. Podmračený zamlklý Heath Ledger a ukecaný houževnatý Jake Gyllenhaal naprosto selžou v tradičním mužství. Nešlo jen o alkoholem prosáklou noc, kdy byla sakra zima a ve stanu příjemně teplo. Tohle mělo hlubší základ, který pečlivě střežili po další dekády – a jejich rybářské výpravy nikdy nebyly o prutech a udicích. Čas ale nejde vrátit, dobu také nelze vyměnit, síla vztahu a naděje se tak pomalu vytrácejí. Stejně jako se jednomu z kovbojů ztratí košile. Lee je za kamerou suverénní (rád zkouší nové žánry a žádného tématu se nebojí), stejně jako herci před ní. Lepší mi přijde Ledger, který je ve svém ztvárnění hluboce citlivý, zoufalý i nerudný, pronáší spíš úsečné věty, které drtí přes zuby, než aby chtěl vést nějaké dlouhé dialogy, od image snadno čitelného krasavce se odpoutal dokonale. Svou přirozenou potřebou je zahnaný do kouta a netuší, jak z něj ven. Herecky se musí líbit i dámy v pozadí: Michelle Williams a (tehdy „princeznovská“) Anne Hathaway. Pomalá atmosféra mi seděla, stejně jako emoce, se kterými se pečlivě pracuje. 80% (17.01.2016)

Zkrocená hora je nádherný snímek. Navíc je však jedním z těch několika zásadních filmů americké filmové historie, jedním z těch několika demýtizačních děl, které nejsou natočeny jen kvůli zábavě, ale kvůli čemusi vyššímu, kvůli zboření přežitého mýtu, jenž symbolizuje nějakou éru americké historie. Ang Leeho opus v sobě spojuje hned několik kontroverzí. Demýtizace hrdinného kolonizování amerického západu již proběhla v několika filmech (vzpomeňme kupříkladu Tanec s vlky...), o tom, že cowboy coby ztělesnění pýchy a hrdinství americké historie je pouhý přelud, jsme se již na plátnech kin také několikrát přesvědčili (Půlnoční kovboj...), ale Ang Lee nyní demýtizuje další bolavé místo puritánské konzervativní Ameriky - přesvědčení o přirozenosti až jakési vyvolenosti heterosexuálního vztahu. Není náhoda, že oba hlavní hrdinové, američtí cowbojové, patří v šedesátých letech na úplné sociální dno a jejich práce je mírně řečeno společensky nedoceněná. Ve světě naprostého dlouhodobého odloučení, bez žen a civilizace, pomalu odbourávají svůj kulturně vytvořený heterosexuální stereotyp a v panensky čisté Wyomingské přírodě zažívají milostnou romanci. Pro mě jakožto heterosexuála bylo místy také těžké přijmout tuto premisu, chápu tedy, jak bolestné to musí být pro diváka amerického, když je homosexualita (či možná přesněji bisexualita) přítomna právě ve světě americky čistých bílých hrdinů, navíc hrdinů - symbolů spojených s mýtickou érou osidlování Ameriky... Na příkladu tohoto nádherného emocionálního snímku je nejlépe vidět, jakou pouť, co se týče emancipace a svobody, Spojené státy za těch několik málo desítek let urazily. Vznik takovéhoto díla byl ještě před desítkou let zcela nepředstavitelný a nemožný... (příznačné je samozřejmě i to, že ho nyní iniciuje umělec - imigrant) (25.04.2007)

Předesílám, že Ang Lee patří k mým úplně nejoblíbenějším režisérům.... Tentokrát si zvolil téma vztahu dvou mužů, kteří žijí v podstatě "normální" život, ale jejich vzájemné citové pouto z mládí je silnější, než všechno co kdy poznali. V dané době je ovšem oficiální přiznání takového vztahu prakticky nemožné, takže se jejich plný projev citů soustředí na pár společných dní v roce strávených na Brokeback Mountain.... I když mám k tomuhle tématu dost odtažitý vztah, tak nad mojí nechutí zvítězilo na celé čáře zpracování. Skvělá režie, výborné vedení herců a jejich bezchybné výkony ve mně zůstanou ještě dost dlouho..... Nevím, co si akademici budou při hlasování léčit, ale tohle je opravdu vážný kandidát na zlatou sošku (určitě za režii).... Je to tak 90%, ale jak říkám, pro Anga Lee mám slabost... (22.02.2006)

Možná by neškodilo, kdyby tento snímek viděl pan Klaus...Myslím, že říkat cokoli navíc, je zbytečné, protože "Brokeback Mountain" musí člověk vidět a prožít "na vlastní kůži". Kdybych měla jen dodat, čím si mě získal nejvíce, byla by to neuvěřitelně krásná hudba, bezchybné herecké výkony obou "teplých kovbojů", kamera a nádherná drsná příroda, ve které se zrodila stejně nádherná a drsná láska. # 19.3.2006: Ačkoli je to už nějaký ten pátek, co jsem shlédla "Brokeback Mountain", stále ještě o něm přemýšlím. Ráda bych se vrátila ke dvěma nadějným hercům současného Hollywoodu, protože, troufám si tvrdit, pro oba znamená tento snímek přelom v jejich kariéře. Pokud bych měla obě postavy porovnat, byl pro mě z hlediska psychologického vývoje zajímavější Ennis Del Mar (mumlající Heath Ledger), pro něhož vyrovant se se svojí odlišnou sexuální orientací znamenalo žít hořký uzavřený život opuštěného vlka-samotáře. Zato Jack Twist (ztvárněný Jakem Gyllenhaalem - být Bradem, Tomem a dalšími, koukám si tohle jméno pěkně rychle zapamatovat) mi přišel na první pohled průhlednější, jednodušeji napsaný. Byl to on, kdo svoji "pravou tvář" příliš netajil a svedl Ennise (u kterého mám pocit, že si vlastně dlouho nebyl vůbec jistý, kým je a bez Jacka by mu možná déle trvalo připustit si "pravdu"). Ovšem musím podotknout, že jsem úplně zírala, když se mi Jake před očima měnil z obyčejného kluka v typického Texasana se všemi atributy tohoto archetypu. Nominace na Oscara tu byla zcela na místě. Jenže měla jsem také pocit, že Jack narozdíl od Ennise žije docela šťastný život, že tolik netrpí rozpolcením mezi tím, co je společensky akceptované, a co je skutečně přirozené. Jack žil život nenaplněný, ale narozdíl od Ennise měl možnost alespoň načas uniknout. Snad až v závěru při jedné z nejkrásnějších scén u jezera ("Kéž bych tě dokázal opustit") mi došlo, že nic není takové, jak to na první pohled vypadá. Tímhle si mě scénárista, potažmo režisér, dokonale získal. Umocnění pocitů navíc pomáhal onen přesně zvolený kontrast charakterů, jedna postava bez druhé by nikdy nedostala takovou hloubku. Mám pocit, že na kontrastu bylo založeno i mnoho scén prostředí (příroda x město), jejichž tichá krása (ano, i špinavý zapadákov může být chvílemi krásný, byť na krajinu kolem Brokeback Mountain nemá ani zdaleka) byla jedním z nejlepších prvků filmu. A každá z postav pohybujících se v promyšleném a citlivě vystavěném scénáři dokonale splnila svoji funkci, díky čemuž celek ideálně fungoval. Snímek se tak dokonce obešel bez vyhroceného a gradovaného závěru a docílil divácké katarze střídmým obrazem reality. (11.03.2006)

Krista boha. To je fakt zase něco strhujícího... Podobný filmy už by fakt měli zakázat. Ano já vím, že jsem rasista, homofob a dementní kokot bez vkusu, ale díky tomu, že nepatřím mezi ty citlivé, pozorné a moderně založené diváky, tak se nenacházím ani v cílové skupině, které je určen tento výplod. Uff to je, ale úleva.10% (06.08.2015)