Zkrocená hora

Už je to tady zase. Vidím 80% průměr a nechápu. Stejně jako u King Konga tak i tady musím ohodnotit film jinak než většina ostatních uživatelů. Začnu u dvojce Heath Leadger a Jake Gyllenhaal. Jejich výkon je kvalitní, ale že by z toho koukal oscar? Pro mě rozhodně ne a dávat oscara za odvahu líbat se s klukem(a ješte mají i zaplaceno) to už chce odvahu. Jsem rád, že Oscara nedostal ani jedena nemusím tedy křičet a vzivat bohy, aby napravili toto zvěrstvo. Nevadí mi, že hlavní postavy jsou homosexuálové (nebo bi ? :D), ale vadí mi jak je s jejich sexuálním zaměřením naloženo. Film vypráví první půl hodinu o jejich prvním a hlubokém setkání, aby zbytek filmu vyprávěl cca 30ti letou historii jejich vztahu. Film má 130 minut a já vám říkám, že kdyby se zkrátil na 100 byl by hutnější, silnější, méně nudný a ani jedna hlavní postava by ve své vykreslenosti nijak neuvadla. To se nekoná a film vás zahltí dvěma muži, kteří se mají rádi, ale nemohou to přiznat a tak svou lásku skrývají a doufají... Jenže je to láska? Už fakt, že jeden si dojede pro prostituta a užije si je sám o sobě nevěrou a tím značí i konec jedné velké lásky. Ang Lee to je režisér velmi komplikovaný a nebojím se říct, že pro mě jen lehce nadprůměrný režisér. Žádný z jeho filmů nebyl dokonalý. Vždy jeho filmy jsou dokonalosti blízko, ale pak přijde on a přidá zbytečných 30 minut k dokonalému filmu a vytvoří paskvil krásy a nudy. Jsem rád, že jsem tento film viděl a už ho nikdy vidět nechci. O homosexuálech jsem toho viděl možná až moc(Philadelphia, Andělé v Americe apod.) a tento film se řádí mezi to horší, nudnější, nevydařené a nezachrání to ani zamilovaná dvojce Gyllenhaal+Ledger a jejich rychlovka. (26.07.2006)

Film, který svou krásou zadupává vše co kdy v romanticko - dramatickém žánru vzniklo. Pro mne nejlepší herecký výkon Heath Ledgera a Jake Gyllenhaala v jejich kariéře. V žádném jiném snímku není ukázána láska tak čistě, jako právě zde. Odprostěme se tedy od předsudků či pověr a vychutnejme si toto mistrovské dílo, jenž zatím nebylo a nikdy nebude překonáno. (21.08.2007)

Zkrocenou horu jsem poprvé viděl někdy v době, kdy ten film byl relativně novinka. Vzpomínám si, že tehdy mě to prostě nebavilo, přišlo mi to šíleně nudný a tak nějak o ničem. Teď jsem na Zkrocenou horu narazil v televizi, tak jsem si hned vzpomněl, že to je ten film, co mě vůbec nebavil, takže asi nemá smysl na to koukat. Nakonec jsem to zkusil a tentokrát jsem to celkem bez problémů dokoukal. Asi je to tim, že jsem o těch X let starší a už mi tolik nevadí koukat na "pomalý" filmy, navíc se film stal zajímavym i díky tomu, že třeba Heath Ledger už toho potom moc nenatočil, Randy Quaid to samý... S odstupem nějakejch 17 let od vzniku filmu je to za 3 hvězdy. (30.01.2022)

Po zkušenosti s komentářem k filmu Ptačí klec píšu s obavami. Tehdy mi interní poštou přišel gramatický zločin, jehož autor mě vyzýval, abych snížil hodnocení filmu, "protože je o teplouších," jak mě důvěrně informoval. Zřejmě v domnění, že při své chabé inteligenci jsem tak závažný prohřešek přehlédl. ;-) Tentokrát se obávám opačné reakce, protože se chystám mírně polemizovat s všeobecným nadšením. O to, že Zkrocená hora je formálně dokonalý film s bravurními hereckými výkony, se nepřu. Co mě ale mrzí, je drobný alibismus, s nímž umožňuje dvě zcela protichůdné interpretace. Nevěřím, že dokáže zliberalizovat úzkoprsou většinu. Spíš si myslím, že jak tolerantní, tak předpojatou část publika pouze utvrdí v jejich dosavadním názoru na homosexuály. Ti první budou Zkrocenou horu vnímat asi takhle: Dva honáci dobytka, chlapáci každým coulem, se do sebe zamilujií, s panikou si uvědomí, že to, co o sobě zřejmě tušili celá léta, nebylo jen střídavé pominutí smyslů, ale konstantní citové zaměření, nicméně nemají odvahu je ventilovat v obavě z veřejného odsouzení. Rozhodnuti zapomenout a potlačit svou přirozenost si založí rodiny. Naoko žijí v šabloně "amerického způsobu života" a to, na čem jim nejvíc záleží, odsouvají do ilegality místa, kam bedlivé oko veřejnosti nedohlédne. Je nám líto, že se narodili v nesprávné době na nesprávném místě. Jenže druhá varianta dovolu konzervativnímu publiku považovat Jacka a Ennise za mravně přijatelné PROTO, že své zaměření sami chápou jako trestuhodnou úchylku, kterou je třeba prozíravě tutlat a "odčinit" založením rodin. Popřením osobních preferencí ve prospěch unifikované společnosti. Nepochybuji sice, že Angu Leeovi šlo o poselství č. 1, ale masový úspěch filmu bych připisoval spíš oněm zadním vrátkům, té rafinované kličce. Zkrocená hora není čistokrevnou romancí dvou mužů, netroufá si být tak transparentní. Ve jménu odsouzení většinové netolerence dává vlastně požehnání k tomu, čemu se tuším říká internální homofobie. Stejně jako se Jack a Ennis průběžně ujišťují, že jsou nanejvýš bisexuálové, film podobně konejší uražený jemnocit okázale "tradiční" většiny, která se skřípějícími zuby přijme maximálně neupřímný kpmpromis. Cítil jsem potřebu to napsat, i když i můj dojem z filmu byl primárně dobrý. Jen by se mi víc líbilo, kdyby byl v tomto směru odvážnější, drzejší. Nic to ale nemění na tom, že mě emocionálně zasáhl víc než většina instantních melodramat a ležel mi v hlavě celé týdny. 80% (19.11.2007)

Neuvěřitelně nádherný, hluboký a citlivě natočený film, jehož krása, čistota a hloubka vyzařuje z každého záběru, dialogu, gesta či detailu. Film, který ukazuje spoustu, ale vyjadřuje ještě mnohem více. Dokáže ukázat i mnohé, co je ve Zkrocené hoře ukryto a nikdy nevyřčeno. Kolik skrytých emocí, touhy, bolesti a strachu se v jejích scénách nachází. Jedinečná a mistrovsky propracovaná psychologie odlišných charakterů hlavních postav a jejich vztahu. Mimořádné výkony Jakea Gyllenhaala jako otevřeného, spontánního a výmluvného Jacka Twista a Heatha Ledgera jako uzavřeného, mlčenlivého a emocemi zmítaného Ennise Del Mara, který byl vychováván k tomu, aby se stal správným "tvrdým" chlapem. Příběh o neuvěřitelně silném citu dvou lidí, který je zároveň příliš křehký a zranitelný. Krásný a smutný příběh nenaplněné lásky, která byla již od počátku odsouzena k tomu, aby se ukrývala tam, kde vznikla. Tam v horách, uprostřed lesů, v srdci přírody, tam kdesi nikde, uprostřed všeho. Daleko od lidí a všedního života. Děj je zasazen do nádherné, drsné přírody, kterou lemuje magická, nezapomenutelná hudba fenomenálního Gustava Santaolally. Úchvatný, dechberoucí a pravdivý scénář. Pamatuji si z něj snad každou větu a dialog. Nejkrásnější a nejemotivnější film, jaký jsem kdy viděla, a jež se mi nesmazatelně zaryl do srdce a mysli. Ukazuje lásku a hluboký cit, který zde však vůbec nesklouzne ke kýči a oblíbenému hollywoodskému patosu. Jeden z mých top filmů, jehož dokonalý filmový, citový a osobní prožitek je více autentický zejména při originálním znění. Kdybych mohla celý tento příběh shrnout do jednoho citátu, řekla bych tento, který mne kdysi napadl: "Hloubku našich citů nikdy nedokážeme vyjádřit v hloubce našich slov..." (09.03.2006)