Vřískot

Wes Craven sice opustil svět v roce 2015, rozhodně se ovšem postaral o to, že na něj svět jen tak nezapomene. Nejdříve v roce 1984 v první Noční můře v Elm Street představil Craven svět s Freddy Kruegerem, který se stal později s Michaelem Myersem a Jasonem Voorheesem jedním ze tří svatých zástupců slasherového žánru. Craven by už tak mohl být brán jako stěžejní figura slasher žánru, důležité je ovšem, že to byl právě Craven, který později slasheru vdechl nový život v roce 1996. Tehdy se Craven chopil scénáře Kevina Williamsona a původním Vřískotem v podstatě odstartoval novou vlnu slasherových hororů, kdy těmto filmům definitivně došlo, že se nemají brát tak úplně vážně a došlo k tomu, že se většina slasherů vydala směrem metahumoru a parodování sama sebe. Vřískot je tak rozhodně zásadním filmem.   Slasherové filmy byli už od pradávna víceméně brány jako brak a pokleslá díla, i když se našli vyjímky jako původní Halloween Johna Carpentera či právě zmíněná Cravenova Noční můra v Elm Street. Slashery přitom většinou sázeli na to, že v jejich průběhu umře spoustu mladých (většinou hezkých a víceméně hloupých lidí), kdy za tím vším většinou stojí zabiják s nadpřirozenými schopnostmi. Vřískot ovšem zahájil novou kapitolu z mnoha důvodů. Právě zmíněný Ghostface byl obyčejný člověk s nožem a především hlavní hrdinové mají povědomí o hororových klišé, kdy vědí, že sex či alkohol většinou vedou k rychle smrti. A i když jim toto povědomí v boji o jejich život zase tolik nepomáhá, právě utahování si z hororových klišé ovšem Vřískot přeneslo na zcela novou úroveň.   Šikovný scénář Kevina Williamsona čerpal ze starších slasherů, aby odstartoval zcela novou kapitolu tohoto hororového subžánru. Ten byl v 90. letech prakticky pokládán za mrtvý z důvodu vzniku mnoha pokračování, které ve finále šli rovnou na videokazety a celkově se stal slasher jako takový vyčerpaný. Někdo si ovšem přeci jen uvědomil, že jediná cesta ven je cesta sebeuvědomění. Na první pohled v rámci žánru klasický příběh o vraždícím maniakovi tak dostal nadhled, kdy součástí zabijákových her je hororový kvíz, cituje se Norman Bates a dojde i na diskuze na téma, že filmy psychopaty nevytváří, ale pouze je obohacují v oblasti kreativity.   Williamson přitom nejen s nadhledem pracoval se známými klišé, ale zároveň jistá zavedená pravidla pozměnil a skutečně dokázal slasher jako takový posunout o kus dál. Angažování zkušeného Wese Cravena poté vedlo k tomu, že se látky chopil někdo, kdo již uměl pracovat s atmosférou a napětím. I s tím (především v rámci očekávání) Vřískot pracoval poměrně svěže a za pochodu pořád dokazoval, jak chytrou a nad věcí záležitostí je.   U prvního Vřískotu znali navíc Craven a spol. míru, což se u navazujících pokračování úplně říct nedá. Je přitom zázrak, že se ve Vřískotu nachází jeden zvrat za druhým a ve finále přesto dohromady fungují. I když poté po prvním zhlédnutí logicky člověk zná identitu vraha, je stejně zajímavě vidět Vřískot znova a tentokrát analyzovat, co vše vlastně vede k onu odhalení. Přitom všem je pravděpodobné, že dojde k myšlence, že už je toho přeci jen tak trochu moc a že to celé působí, že chce být Vřískot víc a víc přehnaný. Jenže právě to Vřískot být chce a zkušený Craven dokáže natočit poctivou slasherovou podívanou a přitom si z ní adekvátně utahovat.   Vřískot tak skutečně posunul slasher o kus dál, kdy dokázal být zábavný, víceméně provokativní a zároveň pořád temný a brutální. Craven uměl udržet balanc na obou stranách váhy a dokázat, aby jeden směr neodporoval tomu druhému. I to je ukázka, že za Vřískotem stal někdo, kdo měl pravidla slasherového žánru v paži a dokázal ho zároveň ctít i dekonstruovat.   Williamson zároveň dokázal vymyslet plnokrevné postavy, kdy se dá o každé ze stěžejních postav alespoň něco říct. Taková Neve Campbell sice v navazujících pokračováních již prakticky neměla co hrát, ve své první ústřední roli se jí ovšem skutečně podařilo se vydat ve stopách Jamie Lee Curtis a v roli Sidney Prescott se též stát novou ikonickou tváří slasherového žánru. Za zmínku pochopitelně stojí též Courteney Cox ve své 2. nejslavnější roli Gale Weathers, David Arquette jako Dewey Riley či Drew Berrymore ve své malé roli, která i svým výkonem pomohla k tomu, že Vřískot již v úvodu dokázal nahnat tu ideální husinu, která následně nezmizí i právě přes to překrucování filmových klišé.   Mohlo být ono utahování si z hororových klišé přeci jen ještě rafinovanější? S odstupem času se dá možná říct, že ano. Zásadnost Vřískotu to ovšem přesto nesnižuje a Wes Craven si po Noční můře v Elm Street definitivně zajistil, že se na něj v rámci hororového žánru jen tak nezapomene. Což dokazuje, že i z Vřískotu stala populární franšíza, která se čerstvě dočká již pátého filmu. Stačí jen doufat, že dvojice Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett s Cravenovým odkazem naložila se ctí..... (10.01.2022) (méně) (více)