Něco jako láska

Pojďme si to říct narovinu - kdyby byli do hlavních rolí obsazení jiní herci, nemělo by to takové charisma. Škoda druhé půlky filmu, která je sladší a hlavně "americky" předvídatelná - za to ubírám hvězdu. Jinak se mě ale film dotknul a ráda se na něj zase někdy znovu podívám. Roadtripová část byla nej. A taky oběd v čínské restauraci. Jo a samozřejmě Bon Jovi. Hm, musím o tomhle filmu minimálně týden říkat každému, s kým přijdu do styku. (09.04.2020)

Och, tak tohle jsem nečekala. Myslela jsem si, že to bude jedna z dalších romantických komedií s blbým ovšem pohledným Kutcherem, ale ono se z toho vyklubal docela hodně zajímavý film. Amanda a Ashton mi k sobě krásně jako pár sedli, oba předvedli slušné herecké výkony. Co mě na tomto filmu ale mile potěšilo bylo to vcelku netradiční časové posouvání. Film začíná nejprve před 7 lety a pak se postupně dostáváme k současnosti. Líbilo se mi, jak oba byli pokaždé jiní, víc rozumnější, prozkoušeni životem, ale přesto mezi nimi stále zůstávala ta jiskra. No myslím si, že na romantiku vysílanou v 8 večer je to hodně dobré:) (20.02.2011)

Jak už to bývá, na originál (Když Harry potkal Sally) to nemá. Asi to bude tím, že herectví dneska není o hraní a přestalo se točit podle scénářů. Je stokrát lepší sledovat Meg Ryan, kterak předstírá orgasmus, než herectví těchto usoplenců. Když je oba srovnám z hlediska toho, že filmy odráží a tvoří společenské hodnoty, pak konstatuji, že první verze byla o přátelství, druhá verze o sexu, jestli vůbec o něčem. Ale nesoudila bych tak přísně, že je film plytký? Který film 21. století plytký není? (28.04.2013)

Ashton už asi romanticko-komediální škatulku neopustí, ale není se ani co divit. Tohle zařazení mu totiž naprosto sedne. Důkazem je i film Něco jako láska. Tenhle film sice nijak nepřekračuje zažité hranice žánru, ale na druhou stranu je mnohem zábavnější než většina jeho žánrových přibuzných, kterých v poslední době vzniká obrovské množství. (09.02.2012)

Ze začátku velmi příjemné, uvěřitelné a dokonce i osobní, ale postupem času se dostaví klišé, vtip ustoupí a s ním i jakákoli specifičnost. A zůstaneme u předvídatelné romantiky, která sice donutí k úsměvu, ale ke druhému zhlédnutí nebo milým vzpomínkám ani ne... Ale díky nahotě v úplňku nebo kytaře nakonec vše odpuštěno ke smířlivým 60%. (22.07.2005)