Far from Heaven
Loin du paradis
Ďaleko od neba
USA / Francie,
2002, 103 min
Režie:
Todd HaynesScénář:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHudba:
Elmer BernsteinHrají:
Julianne Moore, Dennis Quaid, Dennis Haysbert, Patricia Clarkson, Viola Davis, James Rebhorn, Bette Henritze, Michael Gaston, Ryan Ward, Lindsay Andretta (více)Obsahy(1)
Whittakerovi jsou zdánlivě ideální rodina. Alespoň pro své okolí. Jsou klasickým obrazem ideálu padesátých let v Americe. Nic však nikdy není takové, jaké se zdá... Cathy je dokonalá žena v domácnosti, s perfektním životem, přesně taková, jaká by ideální žena v padesátých letech v Americe měla být. Je zdravá, má krásné děti, úspěšného manžela, sociální jistoty. Celý svět se jí však obrátí vzhůru nohama, když přistihne svého manžela s jiným mužem. Zmatená a zoufalá nachází útěchu v náruči afroamerického zahradníka Raymonda. Přes Frankovu sexuální orientaci a Cathyin vztah s Raymondem se pár snaží udržet manželství pohromadě. Oba dva to však změní jednou pro vždy. (Cinemax)
(více)Zajímavosti (13)
- V srpnu 2016 uspořádal časopis BBC anketu o 100 nejlepších filmech 21. století, v níž se film Daleko do nebe umístil na 86. místě. V roce 2019 zařadil deník The Guardian film na 13. místo v žebříčku nejlepších filmů 21. století. (classic)
- V komentáři k filmu Todd Haynes poznamenal, že ho ovlivnil film Rainera Wernera Fassbindera Strach jíst duše (1974). Oba filmy zobrazují pocity odcizení a trapnosti, které jsou zprostředkovány například tím, že se někdy na postavě zdrží o několik vteřin déle, než je divákovi příjemné, než přejde k další scéně. (classic)
- Kameraman Edward Lachman pomohl vytvořit odpovídající „look“ použitím stejných typů osvětlovacích technik a filtrů na objektivu, jaké by se použily při natáčení melodramatu v 50. letech, a hudba Elmera Bernsteina připomíná ty skladby, které složil o 40 a 50 let dříve. Také vedoucí střihač zvuku Kelley Baker použil ruchy, aby zvuky věcí ve filmu, jako je šustění oblečení a kroky, zvýraznil podobně jako ve filmech z 50. let. (classic)
- Kromě barevného schématu Todd Haynes použil záběry a úhly odpovídající Sirkovým filmům a době vzniku a scénář využívá přehnaně melodramatické dialogy. Ve scénách jízdy autem tvůrci použili zadní projekci, která se běžně používala ve starších filmech, a pro jeden záběr, kdy Cathy (Julianne Moore) jede na baletní představení své dcery, dokonce znovu použili desku ze Sirkova filmu Psané ve větru (1956). (classic)
- Modrá barva je ve filmu často použita jako symbol upadajícího manželství Franka (Dennis Quaid) a Cathy (Julianne Moore), například ve scéně, kdy Cathy obdrží telefonát od hartfordské policie ohledně Franka a jeho „potulování“, a později, když Frank a Cathy opouštějí ordinaci psychiatra po první návštěvě, aby se pokusili omezit Frankovy homosexuální sklony. Právě ve druhém z těchto okamžiků je použito jediné sprosté slovo v celém filmu, a to Frankem na adresu Cathy, což ještě více demonstruje chlad a hořkost, kterou vůči své ženě cítí, a dokonale to ladí s barevnou paletou, která je během této scény obklopuje. (classic)
- Todd Haynes vytvořil barevnou paletu pro každou scénu ve filmu a při výběru byl pečlivý a konkrétní. Důraz kladl na zkušenost s barvami například ve scénách, v nichž jsou Cathy (Julianne Moore), Eleanor (Patricia Clarkson) a jejich přátelé oblečeni do červené, oranžové, žluté, hnědé a zelené, a pohrával si také se zelenou barvou, když ji používal k nasvícení zakázaných a tajemných scén. Tento efekt byl použit jak ve scéně, kdy Frank (Dennis Quaid) navštíví gay bar, tak když Cathy jde do restaurace v převážně černošské čtvrti. (classic)
- Film využívá nostalgické mechanismy vybroušeného dobového melodramatu a zpochybňuje typickou sangvinickou povahu tohoto žánru ve snaze vyzdvihnout ústřední konflikty hlavních postav, Cathy (Julianne Moore) a Franka (Dennis Quaid) Whitakerových, a zároveň nabourává zdravý obraz amerického života v tomto období, který je v americké kultuře obvykle romantizován. Haynes používá tyto a další taktiky, jako je osvětlení a hudba, aby zdůraznil tyto klíčové události a nejen posunul děj příběhu, ale vytvořil pro diváky smyslový zážitek, který je ukolébá a zdánlivě zobrazuje idealizovanou verzi života americké rodiny na předměstí 50. let, ale ukáže se, že tomu tak zdaleka není. (classic)
- Todd Haynes napsal scénář k filmu, v němž si Julianne Moore představil jako Cathy a Jamese Gandolfiniho jako Franka (Dennis Quaid). Zatímco Moore se k projektu připojila okamžitě, Gandolfini nebyl k dispozici kvůli svým závazkům v seriálu Rodina Sopránů (od r. 1999). Další Haynesova volba, Russell Crowe, se domníval, že role je příliš malá, a Jeff Bridges chtěl příliš mnoho peněz. (classic)
- Todd Haynes vzdává hold filmům Douglase Sirka (zejména snímkům Vše, co nebe dovolí z roku 1955, Psané ve větru z roku 1956 a Imitation of Life z roku 1959). (classic)
- Julianne Morre byla nominována na Oscara v kategorii hlavní herečka společně s Nicole Kidman, se kterou si zahrála ve filmu Hodiny (2002). Nicole Kidman cenu nakonec vyhrála. (R´Hell)
- Julianne Moore bola počas natáčania filmu tehotná, čakala svoje druhé dieťa. (Fabrinka)