Režie:
Todd HaynesScénář:
Todd HaynesKamera:
Alex NepomniaschyHudba:
Ed TomneyHrají:
Julianne Moore, Xander Berkeley, Susan Norman, April Grace, Jodie Markell, Lorna Scott, James Le Gros, Dean Norris, Chauncey Leopardi, Janel Moloney (více)Obsahy(1)
Carol je běžná kalifornská žena v domácnosti – má milujícího manžela, nádherný dům, volný čas tráví s přítlelkyněmi a na aerobicu. Přes veškeré pohodlí a pohodu takového života se Carol začíná cítit špatně – má pocit, že je ve stresu, začíná mít zdravotní potíže, nemůže dýchat, zvrací. Podle doktorů je však naprosto v pořádku a ani návštěvy psychiatra nenesou žádné ovoce. Po silném záchvatu je Carol zjištěna mírná alergie, s kterou však nelze nic udělat. Plachá Carol zoufale hledá řešení svých potíží a naráží na leták o zdravotním středisku Wrenwood, kde se léčí nesnášenlivost vůči současnému životnímu prostředí. Carol, u které výfukové plyny, pesticidy v potravě či aerosolové spreje vyvolávají nevolnost, se vydává do střediska Wrenwood, které je podle ní šancí jak zlepšit svou situaci… (Natascha)
(více)Recenze (38)
Silná generačná a dobová výpoveď o 90tych rokoch. Niečo, čo v súčasnej kinematografii chýba. Prázdnota ženy v stredných rokoch, prázdnota života plného relatívneho luxusu, hľadanie jeho zmyslu a naplnenia, neopodstatnená paranoia a falošné nádeje. Haynessovi sa spoločne s Juliane podarilo natočiť prevratné umelecké dielo, ktoré bohužiaľ prepadlo a tak jeho výpovednú hodnotu môžu obdivovať iba "náhodní" diváci. Do 100% niečo málo chýba. ()
Ozdravný proces sa tým pádom môže vari naplno začať, nakoľko práve táto ústredná, a k tomu zároveň aj mimoriadne precitlivená protagonistka - Carol Whiteová - vskutku náhle ochorela akousi "environmentálnou chorobou," spôsobenou tým, že zrejme pobývala i v toxickom, kalifornskom prostredí, plnom najrôznejších exteriérových chemikálií; čiže zrejme bude musieť čochvíľa priamo vystúpiť i zo svojej komfortnej zóny, ak chce vôbec pomýšľať na opätovné zaradenie sa do klasického životného procesu, ale už nie v takej podobe, ako tomu bolo tesne predtým: návštevy toxických kamarátok a podobne...? • Na jednej strane som síce úspešne zaznamenal naprosto nadštandardný herecký prejav zo strany ústrednej predstaviteľky - Julianne Mooreovej, na ktorej v podstate spočívala celá ťarcha jej individuálneho prejavu, kedy sa kompozícia obrazu väčšinou s miernym emociálnym odstupom držala s ňou i v jednej línii udalostí a vzťahov; inými slovami by som to asi rovnako charakterizoval, ako ONE WOMAN SHOW v podaní tejto sympatickej červenovlásky; pričom, čo sa zase trebárs týkalo takej režisérskej štruktúry, tak vtedy som občasne predsa už trocha viac hromžil nad nevyužitým potenciálom, ktorý sa napokon v danej látke ukrýval, a ktorú režisér Todd Haynes - nedokázal zúžitkovať podľa mojich najtajnejších predstáv → ponachádzal som i niekoľko "hluchých miest," ktoré tomuto titulu postupne znižovali výsledný kredit. • Mierne nadpriemerne ladený dramatický titul [priam najideálnejšie vysvedčenie by predstavovalo známku: 7 bodov z desiatich], od ktorého som mal sprvoti oveľa väčšie očakávania, než aké sa mi teda dožičili, no i napriek tomu neľutujem svoj strávený čas pre túto nezávislú kinematografiu, vďaka ktorej sa poriadne zviditeľnila tátohľa ryšavka, čo pre ňu znamenalo vstup do I. hereckej [super]ligy. ()
Perfektní satira na rozežrané buržousty i na sekty vyklidněných sluníčkových lidiček. Ze začátku mi vadila kýčovitá synťáková hudba a lá Maurice Jarre, pak to ale nějakým zázrakem zaklaplo a začal jsem si to celé přímo nekriticky užívat. "Safe" je technicky takřka dokonalé dílo, které se přitom nebojí nenásilně experimentovat (mnoho klíčových scén je například zabíraných z dálky, takže herci jsou jen malé figurky v širokém záběru na interiér). Scénář je takřka Altmanovsky střídmý, před každým zákonitým (a tedy klišovitým) zlomem ubere plyn - což mnoho lidí zklame, mně to ale z nějakého důvodu dokonale sedlo. Nakonec jsem si vychutnal i samotný příběh znuděné paničky, která se postupně propadá do spirály imaginární nemoci a na útěku před toxiny spadne do sítě pouštní new age komuny. Mám škodolibou radost, že po Hungry Hearts a Away We Go vznikla další filmová jehlička bodající do ezomatek a biootců. Tohle jim rozhodí čakry. ()
Julianne Moore umně střídá role i rozpočty projektů, do kterých se pustí. Sic je patrné, že má raději nezávislou tvorbu, mainstreamu se zdaleka nevyhýbá. Tahle dáma se zrzavými vlasy a bledou pletí si tentokrát střihla křehkou postavu zámožné paničky, které se začne z vlastního způsobu života dělat zle. Příjemný nezávislý kus, ačkoliv je patrné, že tempo nesedne každému. ()
Zaujal ma obsah tejto snímky a tiež ma potešila Julianne Moore v hlavnej úlohe. Je z toho ale veľmi cítiť anglickú ruku a miesto nahrávania a celé to potom pôsobí ako typická anglická nudná snímka. Film je to asi najdepresívnejší aký som vo svojom živote videl a Jul to dopĺňa skvelým hraním chorej ženy. Problém je, že ju ale režisér necháva utiahnuť celú snímku samú. Nie je tam žiadna výrazná mužská osobnosť. Celé je to len o jednej osobe. Vy už si trháte vlasy, aby ste mali nejaké indície, čo za chorobu alebo vírus trápi hlavnú hrdinku a pomaly sa potíte, aby sa z toho nakoniec nevykľulo to, na čo to vyzerá. Že hlavná hrdinka to má len v hlavne popletené a že za všetko môže ako vždy psychika. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (16)
- Rodinné fotky, které se ve filmu objevují, jsou skutečné fotografie z alba Julianne Moore. (Terva)
- Při premiéře filmu na festivalu Sundance Todd Haynes záběr na Peterovo (Peter Friedman) sídlo odstranil, ale po ohlasech diváků ho tam vrátil, protože chtěl zdůraznit Peterovo pokrytectví. (classic)
- Todd Haynes se o „nemoci životního prostředí“ poprvé dozvěděl v roce 1991 v pořadu televizního časopisu, který ji označil jako „nemoc 20. století“. Spolu s producentkou Christine Vachon vedli rozhovory s organizacemi, které se věnují lidem s nemocí z prostředí, například s Response Team for the Chemically Injured v kalifornském Atascaderu a The Chemical Connection v texaském Wimberley, a monolog, který Carol (Julianne Moore) přednáší během své narozeninové oslavy, byl ve skutečnosti založen na přepisu jednoho z rozhovorů z Wimberley. Haynes také prováděl výzkum léčebných praktik New Age a zajímal se zejména o práci Louise Hay, jejíž knihy se staly populární mezi homosexuálními muži v době epidemie AIDS tím, že jim říkaly, že sebeláska vyléčí jejich nemoc. Fiktivní Wrenwood byl inspirován jógou v Kripalu Center. (classic)
Reklama