Safe

Předností (protože neagituje) a zároveň slabinou (protože nedokáže plně zaujmout a strhnout) tohoto filmu je jeho pečlivě vytvářená nejednoznačnost. Haynes nejprve ukazuje povrchnost, konzumnost a šeď života na předměstí Los Angeles a neschopnost konvenční medicíny holisticky léčit celého člověka, přestože podle vědeckých testů nevykazuje známky nemoci, a v druhé půlce nešetří ani alternativní New Age metody, které se ukazují jako sektářské, vykázané na okraj společnosti a plné (sice) často podnětných myšlenek a lákavě znějících hesel, které ale samy o sobě také nedokáží uzdravovat. Safe nechce dávat jasná řešení, je spíš bezútěšným obrazem společnosti, v níž materialismus a nedostatečný duševní/mentální rozvoj vytváří v bezcílném člověku prázdnotu, kterou pak tělo vyplňuje nejrůznějšími psychosomatickými a dalšími civilizačními chorobami. Protože pokud lze v případě nebohé Carol, kterou tu tak krásně bezkrevně ztvárňuje Julianne Moore, učinit nějakou diagnózu, je to právě nedostatek jakéhokoli životního smyslu, apatie a pasivita. Často se říká: "If you don't stand for something, you'll fall for anything" a tady to platí dvojnásob, ať už jde o zaručené trendy rady kamarádek, nebo televizní reklamy. (19.02.2011)

Zaujal ma obsah tejto snímky a tiež ma potešila Julianne Moore v hlavnej úlohe. Je z toho ale veľmi cítiť anglickú ruku a miesto nahrávania a celé to potom pôsobí ako typická anglická nudná snímka. Film je to asi najdepresívnejší aký som vo svojom živote videl a Jul to dopĺňa skvelým hraním chorej ženy. Problém je, že ju ale režisér necháva utiahnuť celú snímku samú. Nie je tam žiadna výrazná mužská osobnosť. Celé je to len o jednej osobe. Vy už si trháte vlasy, aby ste mali nejaké indície, čo za chorobu alebo vírus trápi hlavnú hrdinku a pomaly sa potíte, aby sa z toho nakoniec nevykľulo to, na čo to vyzerá. Že hlavná hrdinka to má len v hlavne popletené a že za všetko môže ako vždy psychika. (01.11.2022)

Ozdravný proces sa tým pádom môže vari naplno začať, nakoľko práve táto ústredná, a k tomu zároveň aj mimoriadne precitlivená protagonistka - Carol Whiteová - vskutku náhle ochorela akousi "environmentálnou chorobou," spôsobenou tým, že zrejme pobývala i v toxickom, kalifornskom prostredí, plnom najrôznejších exteriérových chemikálií; čiže zrejme bude musieť čochvíľa priamo vystúpiť i zo svojej komfortnej zóny, ak chce vôbec pomýšľať na opätovné zaradenie sa do klasického životného procesu, ale už nie v takej podobe, ako tomu bolo tesne predtým: návštevy toxických kamarátok a podobne...? • Na jednej strane som síce úspešne zaznamenal naprosto nadštandardný herecký prejav zo strany ústrednej predstaviteľky - Julianne Mooreovej, na ktorej v podstate spočívala celá ťarcha jej individuálneho prejavu, kedy sa kompozícia obrazu väčšinou s miernym emociálnym odstupom držala s ňou i v jednej línii udalostí a vzťahov; inými slovami by som to asi rovnako charakterizoval, ako ONE WOMAN SHOW v podaní tejto sympatickej červenovlásky; pričom, čo sa zase trebárs týkalo takej režisérskej štruktúry, tak vtedy som občasne predsa už trocha viac hromžil nad nevyužitým potenciálom, ktorý sa napokon v danej látke ukrýval, a ktorú režisér Todd Haynes - nedokázal zúžitkovať podľa mojich najtajnejších predstáv → ponachádzal som i niekoľko "hluchých miest," ktoré tomuto titulu postupne znižovali výsledný kredit. • Mierne nadpriemerne ladený dramatický titul [priam najideálnejšie vysvedčenie by predstavovalo známku: 7 bodov z desiatich], od ktorého som mal sprvoti oveľa väčšie očakávania, než aké sa mi teda dožičili, no i napriek tomu neľutujem svoj strávený čas pre túto nezávislú kinematografiu, vďaka ktorej sa poriadne zviditeľnila tátohľa ryšavka, čo pre ňu znamenalo vstup do I. hereckej [super]ligy. (24.06.2024)

Výhodou je vťahujúca nejednoznačnosť mnohých záležitostí, ktoré film akosi neutrálne predkladá. Pre mňa film o hľadaní autenticity, ktorá skrz knižku s názovom "O hľadaní autenticity" za 5 eur z Pantha rhei je len ďalším normatívom zo sekcie motivačnej literatúry, podobně ako očistná Ovocná diéta či pochybná komunita na princípe Maj-ma-rád-mám-ťa-rád. Zaujímavé je, že každý bullshit má v sebe trochu z esencie a úprimnej dobrej viery vo svoj fantastický (fantaskný) naratív. (31.12.2017)

Perfektní satira na rozežrané buržousty i na sekty vyklidněných sluníčkových lidiček. Ze začátku mi vadila kýčovitá synťáková hudba a lá Maurice Jarre, pak to ale nějakým zázrakem zaklaplo a začal jsem si to celé přímo nekriticky užívat. "Safe" je technicky takřka dokonalé dílo, které se přitom nebojí nenásilně experimentovat (mnoho klíčových scén je například zabíraných z dálky, takže herci jsou jen malé figurky v širokém záběru na interiér). Scénář je takřka Altmanovsky střídmý, před každým zákonitým (a tedy klišovitým) zlomem ubere plyn - což mnoho lidí zklame, mně to ale z nějakého důvodu dokonale sedlo. Nakonec jsem si vychutnal i samotný příběh znuděné paničky, která se postupně propadá do spirály imaginární nemoci a na útěku před toxiny spadne do sítě pouštní new age komuny. Mám škodolibou radost, že po Hungry Hearts a Away We Go vznikla další filmová jehlička bodající do ezomatek a biootců. Tohle jim rozhodí čakry. (05.08.2015)