V kómatu

Na svojí dobu velmi zdařilé zpracování jedné z Cookových knih, kterých jsem v jednu dobu přečetla celou řadu. Nemohu napsat, že by to bylo něco převratného, protože děj byl celkem předvídatelný, ale s chutí jsem se podívala po dlouhé době na Majkla. Mám jenom já takový pocit, jako by ho bylo vidět čím dál tím méně a nebo se mi to jen zdá? Jinak Marek v jeho podání byl velmi dobře vyobrazen, takže do posledního momentu nevíte, jak se vybarví. (06.04.2014)

Námět je celkem dobrý, herecké výkony docela taky a kamera mi taky přišla dost slušná, protože se z toho snažila dostat maximum. Jenže i tak to je strašně průměrný thriller, kterému úplně nejvíc škodí ta přehnaná stopáž. Ono se tu totiž pár zajímavých scén objeví, ale v té vší utahanosti prostě nevyniknou. A kvůli tomu nevynikne pak i celý ten film. A je to škoda, protože nějaký potenciál to má, ale bohužel se ho nepodařilo naplnit, takže pro mě V kómatu asi bude jedním z těch filmů, na které časem zapomenu. Mrzí mě to, protože jsem od toho fakt očekával víc. Slabé 3* (24.06.2021)

Americký snímek „V kómatu“ má skvěle gradující atmosféru, kdy do nějaké doby si nebudete jistí, o co vlastně jde a kde je problém. A pak nastoupí paranoia, kdy už si nebudete jistí, komu vlastně ještě můžete věřit. Skoro to totiž vypadá, že nikomu. A tahle atmosféra panuje vlastně až do konce, kdy konečně dojde na konec, v který snad i doufáte. A k tomu dostanete jako bonus v malých rolích Eda Harrise a Toma Sellecka. (20.09.2019)

Vůbec nevadí, pokud hned v začátku pochopíte, oč běží. Naopak. Protože do poslední chvíle netušíte, jak příběh půvabné, leč tvrdohlavé Susan Wheeler SKONČÍ. P.S.: Pokaždé znovu a znovu mě fascinují zvídaví jedinci, kteří si žijí své vcelku všední, více či méně naplněné životy přesně do onoho přelomového okamžiku, kdy se v jejich blízkosti vyskytne něco podezřelého. I když nemají policejní výcvik ani žádnou jinou průpravu pro zvládání nebezpečných a fyzicky i psychicky náročných situací, pouštějí se obyčejně bez váhání a bez jakékoli podpory do pátrání na vlastní pěst, ačkoli jim přitom nejde o nic menšího než o život. Velice ráda bych je viděla v reálu, leč ve světě filmu právě nerozvážné počínání hrdinů-amatérů otevírá dveře té správně napínavé atmosféře, která vás postupně pohltí. (30.01.2013)

Medicína posílena vědou se tváří jako nové náboženství slibující spásu a majestátné katedrály nemocnic jsou zaplněny miliony věřících. Každý pokrok i každé náboženství si ale žádá obětí. Obchod s lidskými orgány ve velkém umožnila teprve moderní medicínská, počítačová a spojovací technika a to je jen malá část ledovce, který se skrývá pod hladinou úspěchů, které společnosti prezentuje medicínsko farmaceutické lobby.___ Atmosféra napětí ve starších hollywoodských filmech byla řádově působivější než ve filmech éry CGI (computer-generated imagery). Většina dnešních tvůrců thrillerů a hororů ignoruje princip fungování lidské psychiky – lidé se totiž nejvíce bojí nikoliv toho, co již vidí, ale toho, co je jim zatím utajeno, o čem jen tuší. Dobře o tom věděl Hitchcock, který klamal a vodil diváka za nos až do konce filmu. Je jedno kolikrát zkušený divák viděl dnes již kanonizované postupy pomalého budování děsivé hrůzy prostřednictvím utajení informací a drásání nervů hudbou, stejně se pokaždé nachytá, protože napětí vzniká samovolně čistě jako fyziologická reakce, kterou spouští část mozku zděděná od plazů, jež v jakýkoliv okamžik očekává náhlý útok šelmy. Dnešní polopatické předvádění hromad střev a potoků slizu a krve po jisté době otrkání vyvolává již jen hysterický smích nebo znechucení. (03.02.2013)