Expres foto

Expres photo má námet, pri ktorom je veľmi dôležité jeho spracovanie. Mohol sa ľahko zvrtnúť v tuctové televízne béčko, alebo byť tak koncipovaný od začiatku. Našťastie istý Romanek videl v námete psychologický potenciál a natočil film s veľmi výraznou hlavnou postavou o osamelosti človeka v strednom veku, ktorý na svete nemá vôbec nikoho. Takže je to zčasti výpoveď o súčasnom povrchnom svete, kde je veľmi ťažké si nájsť svoju soulmate a o tom, že keď takéhoto človeka nájdeme, mali by sme si to vážiť, pretože je to obrovské šťastie. Bohužial to dokážu doceniť práve takýto osamelí jedinci. Sterilné prostredie hypermarketu a luxusného rodinného domu je v kontraste s tým, čo sa odohráva vo Williamsovej hlave a pri jeho prechode regálmi občas mrazí. Kto je tu nakoniec tou zápornou postavou? Ja mám v tom jasno. (21.02.2013)

Poprvé jsem viděl Robina v roli ,,lehce psycho úchyláčka,, a zahrál to perfektně. Jenomže film měl větší potenciál, já jsem v něm nenašel nic, co by mě nějak výrazně dojalo a vzalo. Navíc jsem nepochopil fotky dcery šéfa a konec byl takový neúplně uzavřený. Silně jsem rozhodoval mezi 3* a 4*, nakonec pěkné 3*l. (20.06.2010)

Propracovany psychothriller, navozujici pri jeho sledovani jedinecny, stisnujici pocit. Postava R.Williamse je skvele behem celeho filmu vykreslena a Robin dokazuje, ze neni jen uzasnym showmanem, ale regulernim hercem, ktery zvlada i presne opacny zanr, nez kterym se proslavil. Pribeh Expres Foto se zda jasnym, ale detaily ho cini originalnim a prekvapujicim az do sameho konce. Proste skvele aranzma, herecke vykony i rezie. (14.09.2003)

Mark Romanek je pozoruhodný režisér a jsem moc ráda, že jsem na něho na ČSFD narazila. I tento jeho druhý film považuji za skvělý a nadčasový. Z počáteční hodiny úzkosti až hrůzy se stávají rozpaky a ještě později pochopení. V mém případě i dojetí. Neznám druhého režiséra, který by podobný postup používal a uměl ho tak dobře. Pátou hvězdičku dávám za rafinovanost. (25.06.2012)

Vážně silný kafe. S každou minutou mě Sey šrouboval hloubš do křesla, jeho vlasy, jeho brýle, boty, auto, pohled, úsměv,pohyby, gesta,.. všechno to bylo takový - hladký, bílý, tichý. Robin Williams zhmotnil moji představu plíživýho zla. Civěla jsem na to chvílema bez dechu a přiznávám, že úzkost střídala paniku. Vsedě, v křesle, u telky - milé. (16.07.2008)