Jak jsem balil učitelku

Bohužel jsem se na konci nemohl zbavit pocitu ztraceného času sledováním tohoto filmu. Opravdu mě to silně nebavilo, příběh byl slaboučký a hlavní hrdina strašně nesympatický. Bill Murray hrál sice jako vždycky výborně, ale to je spolu s pár vtipnými scénami (jinak to do avizovaného žánru komedie moc nespadalo) jedinými klady tohoto filmu. O to víc mě zaráží hodnocení filmu, ale na csfd mě už nepřekvapí nic...:-) (05.11.2008)

Doplňování méně známých a starších filmů Wese Andersona vypadá tak nějak podle očekávání. Rushmore disponuje už mnoha jednotlivými výrazovými prvky Andersonovy filmové řeči, ale jako celek je ještě takovým neučesaným, i když nadaným puberťákem. Chvílemi je to typicky roztomile zábavné, jindy ale zase nudné a nepříliš smysl dávající. Důraz na pevnou kompozici záběru je spíše ojedinělý, děj snímku paradoxně překombinovaný, i když se v něm ale v podstatě nic neděje. Rushmore není špatný film, ale pokud bych nevěděl, že koukám na snímek Wese Andersona, asi bych mu nepřisuzoval nikterak zásadní význam. 5/10 (28.06.2017)

U pana Andersona se vždy nabízí obrat "typicky andersonovsky švihlé", leč tento se může zdát spíše zbytečným a zkušený recenzent by se mu měl spíše snažit vyhnout. Co však dělat, když tato definice nejlépe popisuje daný snímek? Mohla by to být obyčejný škola s obyčejným studenststvem a obyčejným učitelstvem, ale to by to nemohl být snímek Wese Andersona. (Skoro) nic tu nedává smysl, ale baví to... 80% (13.03.2022)

První půlhodinu jsem se vlastně nonstop těšil, až tomu po skončení nasolím pět hvězd. Anderson mě uvrhnul do světa plného svérázných postav, skutečných pocitů a delikátních hlášek a já s úsměvem od ucha k uchu poslouchal každou repliku a sledoval každý výraz typologicky skvěle obsazených herců (hlavně Bill Murray má zase over-the-top roli). Postupně se sice vtip trochu vytrácí jak z dialogů, tak i z vývoje hrdinů a jejich konfrontací, ale pořád jde o jeden z nejmilejších žánrových příspěvků devadesátých let, jehož romantická linka funguje ve své absurditě a ve svém osobitém světě velmi suverénně a jehož postavy se zaručeně vryjí do paměti. A nenápadný, leč nadupaný soundtrack to celé vkusně podbarvuje. Nechte se také vtáhnout a zaručeně se pobavíte, byť na těch 5* nakonec opravdu ne. (08.10.2019)

Témata dospívání, lásky, přátelství a snahy dojít uznání zabalil režisér do velmi příjemného obalu. Vsadil zejména na neokoukaného Schwartzmana (k jeho na první pohled ne zrovna sympatickému hlavnímu hrdinovi si divák nejdřív musí najít cestu) a pak na profláklého mistra výrazů Murraye. No samozřejmě nechybí režisérův specifický styl humoru a svérázné postavičky. Já se bavil a po třetím setkání s Wesem konečně nekončím na průměru, nýbrž na slušných 4*. „Já... nevěděl jsem, že jste byla vdaná.“ – „No, on už je mrtvý. Takže už vlastně nejsem.“ – „Kdy zemřel?“ – „Loni.“ – „Mně umřela matka.“ – „To je mi líto.“ – „Umřela, když mi bylo 7. Takže to vypadá, že oba máme v rodině mrtvé lidi.“ (20.07.2015)