Déšť

Film o něco málo zábavnější než sledování po okně stékajících dešťových kapek. Tento novozélandský „film roku“ se dlouho tváří, že je jako všechno v pohodě, aby se nakonec ukázalo, že jako všechno v pohodě není. Ani trochu originální historka o první letní lásce a dospívání vyniká pouze poetickým vypravěčským stylem. Takže pokud preferujete filmy, kde někdo někam dlouho jde, potom tam dojde a zpomaleně se otočí na kameru, Déšť by vás neměl zklamat. K tomu bezdějovému „přemísťování se“ navíc zpravidla hraje příjemná hudba, hlavní hrdinka zdařile hraje, že neví co má hrát a po skončení se někteří možná budou cítit duševně obohaceni. Svým poselstvím a vyjadřovacími prostředky mi Déšť přišel snáze stravitelný než podobně naladěná jihokorejská meditace Jaro, léto, podzim, zima… a jaro, chyběla mu však jeho exotičnost. V konečném důsledku tak Déšť nejen že vypadá jako další nezávislý film s velkým srdcem a malým významem, ale on jim opravdu je. 65% Zajímavé komentáře: B!shop, castor, Zazie (28.02.2007)

Příběh nemocné rodiny ,kde znuděná a alkoholem vonící matka flirtuje s fotografem ,otec rezignovaně přihlíží a dvě děti ,které to mají opravdu těžké.I když já bych v dospívání v takové rodině vyváděla a vzdorovala mnohem víc než Janey.To vše zabalené do poetičnosti ,která na mě tady vůbec nepůsobila ,protože byla příliš okatě vykalkulovaná.Dlouhá nuda a pak najednou šokující závěr.No šokující možná ne ,protože jste ho čekali.Mně ,ale přišel zbytečný ,stejně jako celý ten film.Už nikdy více. (10.03.2008)

Jediné, čo by sa dalo vyzdvihnúť na tomto filme je azda výkon herečky hrajúcej Janey a posledných pár minút filmu, kedy sa začne konečne niečo diať...Inak je to komplet nuda, fakt sa celý film iba pozeráte na obrázky peknej prírody, prípadne niekde idúcich ľudí v spomalenom zábere. Nefunguje to ani ako dráma, ani ako romantických film. Škoda 92 minút, dali sa stráviť aj lepšie(napríklad spánkom, keďže to išlo na Čt2 až po polnoci...). (06.03.2008)

Zajímavé, přestože se film skládá většinou z dlouhých pomalých záběrů, ani trochu jsem se nenudila. Možná za to může ta naprostá věrohodnost a uvěřitelnost, kterou jsem z tohoto příběhu o jedné zpackané dovolené a několika zpackaných životech cítila, proto odpouštím i několikaminutový popis vaření ranní kávy. Máme tu rodiče, kteří se nudu, stereotypy a sílící odcizení snaží řešit každodenními večírky, permanentním popíjením ("dáš si něco k pití" je snad nejčastěji pronášená replika) a předstíráním, že je všechno v pořádku ("Proč musím jít s vámi na party?" "Protože jsme rodina a děláme všechno společně."). Máme tady dospívající dceru, která jim hru na šťastnou rodinu už nebaští a která vášnivě líbá kamaráda, kterým pohrdá, jen proto, aby ho vyděsila. A máme tu malého Jima, který si bezstarostně užívá prázdnin. Z rozdaných karet je jasné, že to nemůže skončit dobře. Oceňuji, že autoři vyrobili konec a nechtějí po mně, abych si něco domýšlela. Jen nechápu název, protože v celém filmu nezaprší a o dešti se mluví jen v jedné nevýznamné větě. (02.03.2007)

Celou dobu je to intimní, lyricky snímaný film téměř bez děje, s příjemnými hereckými výkony. Někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ale ten konec je docela intenzivní, přináší sebou nosnou myšlenku. Nejde o nic světoborného, když by se měla střízlivě převyprávět, je to skoro moralita, ale díky nezúčasněnému a přitom citlivému pohledu to má něco do sebe. (02.03.2007)