Keulraesik

Tedy abychom si rozuměli, nejsem na sladké a jeden z mých nej filmů je Conan Barbar. Z celkové délky 133 minut jsem se za doprovodu úžasného soundtracku plných 90 minut nudil. Již jsem film zařazoval po bok Windstrucku, když tu náhle se děj rozeběhl a já jsem byl svědkem romantického dramatu při němž jsem nezvládal dýchat a jehož následky cítím dodnes. Přesto filmu nudu ani skvělý soundtrack neodpustím a hodnotim jej poctivými 80 procenty. (28.01.2006)

Jak to ti korejci dělají, že vždycky natočí tak krásný a čistý romantický snímek? Snímek, který může připadat normálním evropským divákům jako jakýsi druh zjevení ve valné hromadě prvoplánových rychlokvašek. The Classic je nádherné melodrama, které už svým vyzněním a pojetím si nezadá s těmi nejlepšími životními ingrediencemi. Tak pocitově vyvážený, tak emocionálně nabitý, tak čistě romantický, že nenechá jedno oko suché. Jistě, že příběh je občas velmi naivní, ale i v takové prostotě vás dokáže překvapit. Navíc sledovat skvělou herečku Ye-Jin Son jako dceru i matku ve dvou dějových liniích je opravdu krása. Proč tedy ne plný počet? Bohužel na můj vkus film příliš tlačí romanticky na pilu (hlavně v závěru) a některé scény zaváněly až prvoplánovým citovým vydíráním. Což mnohdy nevadí, ale zde je to až příliš znát. Neuškodilo by také drobné prostříhání a zkrácení některých natahovaných momentů. V tomto ohledu malinko ztrácí vůči dokonalému A Moment to Remember, ale i tak je The Classic film, který by neměl uniknout vašemu romantičtějšímu já. P.S. Co ta "titanicovská" hudba? :) (09.09.2009)

Jihokorejská klasika. Nejen podle názvu, ale i dle obsahu. Krásná hudba, opět krásná a milá Ye-jin Son a konečná pointa, kterou jsem bohužel již od nějaké poloviny vytušil. V podstatě nemůžete tomuhle filmu nic vytknout, jen je na vás a na vašem rozpoložení, jak moc si ho necháte k sobě připustit. Ovšem na civilnější, a pro mě o mnohokrát více emocionální, Nae meori sogui jiugae to zdaleka nemá. 7/10 (19.08.2012)

Kromě krásně natočeného dvojpříběhu, který, už proto, že má dvě linie a děj je tak hutější, nenudí, jsem se mimo jiné i asi třikrát zasmál, a to hodně... "Potřebuju vzorek vaší stolice! Po obědě a pěkně zabalený." A pak geniální scéna s potleskem v divadle. Každopádně hlavní devizou tohoto snímku není humor, ale paralela vztahu matky (k někomu) a dcery (k někomu) plná lásky a citu. Navíc vizuální a hudební zpracování výborné. 85%. (03.05.2010)

[Druhé zhlédnutí] I po sedmi letech od premiéry zkrátka klasika - jak příhodný to název. Jednoduchá romantická schémata, která jsou tentokráte trochu zašmodrchaně vyprávěna (ale přehledně) se setkávají s korejskou, samozřejmou, precizností. Ke konci diváka trochu počtem minut unaví, ale pocitový zážitek skončí jen těsně pod Olympem uspokojení. 80 % (26.01.2010)