Mláďata

Ďalší dokonalý horor majstra Cronenberga. Jeho filmy majú vždy dve roviny. Tú vizuálnu, častokrát hororovú a myšlienkovú, resp. psychologickú. Tieto roviny sú vždy navzájom dokonale prepojené, tá prvá predstavuje metafory, ktoré odkrývajú tú druhú. Navyše je Cronenberg, aspoň pre mňa, najvýraznejším predstaviteľom autorského filmu, jeho štýl je rozpoznateľný nielen podľa legendárnych telesných deformácií, ale aj podľa inteligentných dialógov. Toto všetko platí aj pre Mláďatá. Zaoberá sa utrpením detí, ktoré sú nedobrovoľnými obeťami hádok rodičov a ďalšími motívami. Samozrejme metaforicky. Je to jednoduché, ale v jeho podaní nás čaká každú chvíľu nejaké dejové, alebo vizuálne prekvapenie. Načo pozerať na tuctovú drámu, kde sa rodičia bijú o dieťa, keď si môžeme pozrieť Mláďatá a máme hneď niekoľko žánrov v jednom. Cronenberg je nekompromisný, následky rodinných rozpôr bývajú častokrát pre deti trvalé. (03.01.2013)

Tak tu sa Cronenberg neskutočne pohral zo psychikou postav, rozložil ju do najmenšých detailov. Film je mierne komplikovaný, ale zato dôkladne prepracovaný a zaujímavý. Herci hrali excelentne, ale asi najviac S. Eggar v jej poňatí tá rola bola parádne realistická. Scena, kde hybridné deti masakrujú učiteľku pred zrakom iných detí, tak tá scéna patrí medzi naj mrazivejšie scény, aké som kedy videl a tá scéna ma bude ešte dlho matať, lebo pohlaď na vystrašené deti, ktoré nevedeli čo sa deje, bolo to ako keby to bola skutočnosť, ako keby som pozeral dokument zo skutočnosti. Pán režisér sa zahral, ale riadne aj s mojou psychikou a vie ho tvorbe je u mňa najvyššie postavená mucha, no už to nieje pravda, lebo práve tento film ju predbehol, malo hororov ma môže prekvapiť v dobrom, ale tento to dokázal. Naposledy som bol takto nadšený z člna od Hitchcocka a teraz to dokázal aj Cronenberg. Aleluja, sú tu bizarnosti, má to citovú hlbku, pomenej vražd, ale sú silno efektné, príbeh dával zmysel a vyznať sa v ňom tak nebol problém. Film má aspoň dve pamätné scény, ktoré sú nadpriemerné u takýchto filmov. (11.02.2016)

Znáte ty výjevy, kdy malé dítě v dupačkách, které se sotva naučilo chodit, pomalu ťape před svými rodiči a ti ho přes značnou převahu fyzických možností stále nemůžou dohonit? I The Brood je vpodstatě prostý a pomaluběžný film, ale i tak jsem měl stále pocit, že mi v něm všechno uniká. Smysl veškerého toho dialogového balastu, ideové jádro i důvod, proč je tento snímek tak často vynášen do nebes. Atmosféru to má, je v tom cítit sebejisté režijní vedení, avšak absolutně mě to neoslovilo a ani dobře vystavěný hororový závěr jsem si moc neužil, protože jsem již byl unavený z brodění se v moři ukecaných scén. Ale dost možná mi jen chybí pochopení pro ducha Cronenbergovy tvorby. 50% (14.05.2008)

Pro mě osobně spíše zklamání. Ten film vypadá na fotkách mnohem strašidelněji, než když ho člověk sleduje - vlastně jsem se u něj hodně nudil a zajímavé mi to přišlo až v poslední třetině (někdy po 60. minutě stopáže), kdy vraždící dětičky výrazněji vstoupí do děje a konečně se začne něco dít. Nepřišlo mi to ani moc jako horor, spíš prostě jako typický Cronenberg (už tehdy), a jeho filmy jsem nikdy moc nemusel (vyjma geniální Mouchy), takže mě nějak víc neoslovil ani tento. (20.09.2018)

Mláďata jsou jedním z těch pomalejších a na druhé zhlédnutí už méně obstojných děl Davida Cronenberga. Jakmile jednou víte, kam to celé směřuje, nemá to úplně ten správný tah na bránu a spíše už jen vyhlížíte určité dějové momenty (a třeba takoví Scanners u mě při druhém zhlédnutí naopak velmi stoupli). Přesto svým nápadem, naturalistickou obrazovostí a chladnou kanadskou atmosférou je to stále obdivuhodné dílo, jehož finále se každému určitě zažere do paměti. (18.02.2021)