Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1953 přijede Katherine Watsonová učit umění na dívčí univerzitu Wellesley. Jako mladá učitelka je šokovaná realitou této prestižní školy, její zkostnatělostí, upjatou morálkou a zastaralými názory. Pro dívky není určeno samostatné myšlení, protože jim poví učebnice, co si mají myslet a dokonce i jaké umění se jim má líbit. Ale co je horší, většina vyučujících i samotné studentky pokládají za nejvyšší životní metu svatbu. Po svatbě se stanou hospodyňkami, budou pečovat o domácnost, připravovat manželovi jídlo, a veškeré vzdělání, kterého dosáhly, je jim pak zcela k ničemu. Katherine má pocit, že dívky na universitě jen zabíjí čas, než se stanou profesionálními manželkami. Nechtějí se svým vzděláním něčeho dosáhnout, nechtějí pracovat, nechtějí dál studovat a budovat si kariéru. Protože žena, která se brzy nevdá, ta je neúspěšná, prohrála, žádná si přeci nepřeje nic jiného… nebo snad ano? A tak začne mladá učitelka studentkám ukazovat, že ne každému se líbí to samé umění, že každý může mít jiný názor i jiné životní cíle. Její počínání popouzí mladou studentku Betty. Ta je ukázkou dokonalé ženy, brojí proti antikoncepci, jejím jediným životním snem je manželství a dům, ve kterém je pračka a sušička. V posledním ročníku studia se provdala a její manželství není šťastné, jenže to si ona nechce přiznat. Jen o to víc poukazuje na nevhodné chování ostatních studentek, školní zdravotnice i učitelek. Zdá se, že když není šťastná Betty, nepřeje štěstí ani druhým. Protože Betty musí být šťastná, dosáhla přeci všeho, co kdy chtěla, má krásný dům, úspěšného muže, i tu pračku se sušičkou. Musí se jen usmívat a dobře reprezentovat ideál ženství. Jako Mona Lisa, vypadá šťastná, protože se usmívá. Znamená ale úsměv vždy štěstí? (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (220)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Už ve filmech Stávka a Čmuchalky jsme společně s Kirsten Dunst poznali slasti a strasti života náctiletých v 60. a 70. letech, nyní se vracíme obloukem do 50. le a opět díky Kirsten prožíváme mnoho paradoxů jedné epochy. Kdeže se nalézala ta demokratická pokroková společnost USA pár let do 2. světové? V pravěku, vážení. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu ano, je to celkem zajímavý obraz doby s postavami, které jsou uvěřitelné, ale na druhou stranu je to příběh, který neskutečně šustí papírem. Na konci je happy end, který se zdá skoro vynucený, a vy najednou máte mít rádi postavu, kterou jste celou dobu nesnášeli. Uvědomíte si, že ze všech se najednou stávají karikatury, které nic neřeknou, jen hrají pro příběh. Ano, celkem to funguje, ale to je u podobných filmů normální. Je škoda, že snímek nepřináší nic navíc, podobě jako to udělal film "Černobílý svět", s nímž má "Úsměv Mony Lisy" celkem dost společného. ()

Reklama

pakobylka 

všechny recenze uživatele

O ženě, která "nezapadla" - ani se o to nesnažila. O ženě, která byla emancipovanější, než bylo její okolí schopné akceptovat. Vážení přátelé, zdá se, že i TOHLE byla padesátá léta osvíceného dvacátého století. Konkrétně akademický rok 1953/1954 na prestižní dívčí univerzitě Wellesley College v Massachusetts. Naštěstí mě od něho dělí dostatečná vzdálenost, a to z hlediska času - i prostoru, neboť "Země neomezených možností" se nachází daleko za oceánem. P.S.: TV Nova se OPĚT projevila a podle svých nejnovějších zvyklostí odstřihla závěrečné titulky. Tentokrát se jí spolu s nimi podařilo částečně zlikvidovat i pointu. Pokud se dobře pamatuju, zajímavé postřehy provázely i předmětné titulky, ale TV Nova má evidentně jiné priority nežli v hlavním vysílacím čase "odvysílat" film až do konce. A tak podala jen další důkaz, že by mohla aspirovat na titul "Největší buran roku 2011". Nezbývá mi než doufat, že se její zvyky nerozšíří mezi ostatní komerční televizní stanice, neboť blbé nápady bývají občas vysoce nakažlivé. ()

Streeper 

všechny recenze uživatele

Moc se mi líbilo, jak z filmu dosloa dýchala atmosféra 50.let. Užívala jsem si to, mám ráda filmy z téhle doby, přijdou mi zvláštní a zajímavé a tenhle není výjimkou. Julia Roberts je skvělá a sympatická herečka, kterou velmi obdivuji a I když v tomhle filmu nepředvádí bůh ví, jaký velký herecký výkon, tak se na ní stale hezky kouká. Film nemá silný příběh, ale silné obsazení a díky tomu je koukatelný a dobře hodnocený. Řekla bych, že film spíše docení dívky a ženy než muži, jelikož se jedná o historii žen natočené mužem, ale I tak velmi povedený film. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Julie Roberts je mi tu po dlouhé době dokonce příjemnou postavou, která chce ve své době něco změnit a pomoct tak svým žákyním. Ze začátku je nepochopena, ale na konci je obdivována. Rozhodně předvídatelný film, ale je příjemný na tolik, že mu jeho chybičky odpustíte a budete rádi sledovat dobu, která je naštěstí již pryč. ()

Galerie (62)

Zajímavosti (6)

  • Kirsten Dunst, která je normálně blondýna, si kvůli filmu přebarvila vlasy na hnědo. Naopak normálně hnědovlasá Julia Roberts se přebarvila na blond. (HappySmile)
  • Scény v posluchárně se točily na kolumbijské univerzitě, jejíž přednášková síň slouží už 50 let k natáčení filmů. (HappySmile)
  • Během taneční scény hraje harvardská kapela písničku "Istanbul" - je to opravdová harvardská skupina, která si říká "Din and Tonics". (HappySmile)

Reklama

Reklama