Crash

Na tento Cronenbergův snímek jsem se nedokázala naladit, prostě mi to drhlo.. Před lety jsem prožila vážnou dopravní nehodu na vlastní kůži a život mi to změnilo, jen úplně jinak než hlavním postavám.. Když potkáte v reálném životě na silnici vymleté pako, není úniku, jste v průseru lusknutím prstů a nezabráníte tomu.. Těžko je mi hodnotit, herci skvělí, natočené je to pěkně, příběh je v podstatě zajímavý i poutavý, přesto má životní zkušenost mi nedovolí jít s hvězdičkami výš.. (23.04.2023)

Mimoriadne bizarná, psychologicky komplikovaná a sexuálne avantgardná óda na zvodné stránky dobrovoľnej a zároveň nevyhnutnej seba-deštrukcie telesnej schránky uboľavenej generácie, žijúcej v chladnom, odosobnenom svete. Umenie v cronenbergovskom háve, od ktorého neodtrhnete ani na sekundu zrak a ktoré vás nakoniec dovedie do stavu extázovitej depresie a smútku. Nádhera. (25.05.2003)

DAVID CRONENBERG, CRASH (1996) _____ Stačí drobné přehlédnutí, chyba v úsudku, chvilková ztráta koncentrace, následuje zatmění. Plech vmáčknutý do plechu, ohlušující rána, drtící tlak a prasknutí, vůně a vlhkost vytékajícího oleje, vzájemné vklínění plechů a živé tkáně do sebe, otevřená rána zraněného těla, zrychlený dech. Obscénní poezie s pachem benzínu a exploze. Hrubá, rychlá, neurvalá i kluzká a neskutečně jemná chemie. Na pokraji šílení. Kolem letargické, imunní, vykloubenéhi žití ve středu betonové džungle velkoměsta, příznačně znějícího řevem plechových oblud, které jakoby se pomnožovaly nadsvětelnou rychlostí. Neznatelná proliferace. Šířící se, zahlcující vlna, kterou těžko vysvětlit, vysledovat. Vlna, která se tvoří po způsobu Bradburyho Zástupu. __ Všemi těmi spoji, skuinami nebo švy těl a strojů se vine, proplétá, obtáčí had. Našeptává rozeklaným jazykem. Všechno je to hřích. Obnažená ženská paže či křivka boků opřená o kapotu vozu. Teplá krev stékající po ocelově chladném kovu. Tělo, textura kůže (hranice vnější), “maso”, tkáň a pomíjivý život v něm (hranice vnitřní) a neživý chlad chirurgické oceli pronikající skrze ně a do nich. Ultimátní akt mechanické penetrace, čistý řez vedle kterého se hladové strhávání svršků jeví jako nečisté. Nezdolná a nesmlouvavá touha (Eros) uprostřed tragické bouračky (Thanatos). A stále více obrazů. Stále týž, intenzivně stupňovaný obraz. Crash. ——--- (08.12.2018)

Tento motív mohol u každého iného rejžu vyzerať úplne ináč. Taký Michael Bay by z toho spravil explozívny akčňák ( automobilové naháňačky sú jeho terno ), Scorsese by tomu dal zrejme šťavu ´´fakujúcich´´ gangsterských thrillerov ( a asi by to dopadlo ako TAXIKÁR ), no a taký Spielberg by sa do takéhoto námetu zrejme ani nepustil ( aj keď už jednu knihu od Ballarda sfilmoval ). A preto príde angažovanie sa Davida Cronenberga, ako zrejme nevyhnutné, menšie zlo. Nedal tomu ale svoje osobitné režijné kúzlo. Jeho drastické ´´body horory´´ majú viac temna a tajomna, ako tento rozvláčny, pomerne nudný, technicky síce zdatný, ale neokázalý...ktovie čo. Alebo šlo len o výplň času z dlhej chvíle? (17.05.2018)

Úvodná Shoreová melódia je tak nepríjemná, že okamžite zarezonuje. Téma sa potom nesie celým filmom a má vťahujúci charakter. Svet, ktorý nám Cronenberg v tomto diele predostiera pôsobí zakázane, perverzne a nepríjemne. A možno si môžeme nachvíľu nahovárať, že niečo takto nevkusné, psychicky a fyzicky deformujúce, erotické, explicitné, nás nemôže zaujať natoľko, aby sme dokázali pochopiť drobnokresbu metafory a poetiky, ktorú sa tu snaží veľmi intuitívne tvorca vytvoriť, ale v konečnom dôsledku nám tento nadhľad nepomôže. Je to iný svet, iný film a iný prístup. Nemusí nadchnúť. Nemusíme mu porozumieť. Ale dostáva sa nám pod kožu čím dlhšie sa na neho pozeráme. Chladné, urbánne, bez emočné ( aspoň v tom konvenčnom zmysle slova) a zároveň fascinujúce. A to na rôznych leveloch. Exkurzia do bizarnosti podľa Cronenberga. (03.06.2022)