Crash

Cronenberg chtěl šokovat a to se mu povedlo. Angažoval herce, kteří odevzdali precizní výkony. Líbilo se mně, jak si Cronenberg v každé scéně vyhrál s kompozicí záběru a jak dovedně nabudil na další scénu, ve které ukázal něco zvrhlého, provokativního, ale vždy velmi neočekávaného. Je trošku škoda, že do svého filmu chtěl nacpat pomalu všechna tabu, na která si člověk vzpomene, a jiný režisér by tuhle provokativní jízdu stěží ustál, ale starý úchylný lišák Cronenberg to divákovi umí ještě pořád natřít, aby mu nebylo po skončení filmu jedno, co právě zhlédnul. (18.12.2010)

Dosáhnout sexuálního uspokojení při automobilové bouračce a také po ní? U charakterů ve filmu Crash žádný problém! Docela neobvyklý pohled do života lidí, kterým se zvedá libido při autohaváriích a při sledování videa s Crash Testy. Tahle spojitost by mě ani zbla nenapadla, ale Cronenberg ji dovedl uvěřitelně přenést z knihy i na plátno, kde to všechno působí poměrně perverzně. Je tu spooousta sexu s laškováním a to nejenom v autě, takže to vás samozřejmě nemine. Předlohu jsem nečetl, ale nedovedl bych si představit, že by se toho chopil někdo jiný než maestro, protože je to námět přesně šitý na jeho míru. Velmi zajímavý je i soundtrack, protože při tom hypnotickém kytarovém motivu jsem si malinko vzpomněl na tento temný ambient od veleoblíbených Meshuggah! (29.06.2014)

Crash, to není jen samolibá podivnost, či béčkový pokus o skloubení sexu a utrpení. Crash znamená čtení mezi řádky, jemné zachycování úskočných významů působících na iracionálním - smyslném levelu. Nezáleží ani tolik na tom, na jaké úchylce zde postavy ujíždějí, záleží na tom, jak na ni ujíždějí, jak to prožívají, jak jsou pro svoji výstřední vášeň schopny žít i umírat... Vykreslené charaktery balancují na hranici prapodivnosti a přitom něčeho, co je nám důvěrně známé z prožitků našeho temného já. David Cronenberg dokázal zmapovat odvrácenou stránku lidské sexuality a vytvořit poměrně zajímavý a samozřejmě lehce zvrácený poetický feeling... 8/10 (19.12.2009)

Crash na nás mluví rečí typickou pro celuloidová dítka páně Cronenberga - tichou, pomalou, mrazivou a ne každému srozumitelnou. Říká: Žijeme zautomatizované životy, jako bychom byli stroje, jako bychom byly auty, které tupě míří za svým cílem po předem vyzačených cestách a jen ve chvíli, kdy se něco zvrtne, dostaneme se z toho otupělého koloběhu, na prahu smrti si uvědomíme podstatu a pravé cíle vlastní existence, teprve pak můžeme cítit rozkoš...Ale pozor, Cronenberg nedělá žádná kázaní - snaží se nás vtáhnout do svého vlastního fikčního světa a ztotožnit s jeho postavami a činí tak zasluhou své minimalistické a do detailu propracované režie. Žel mnoho z nás (mě nevyjímaje) už od určité doby šepot tohoto snímku vnímat přestane a původní exestionální leitmotiv se tak v našich očích smrskne na pouhou přehlídku bizarních souloží, které by mohly sloužit jako svébytná příručka pro řešení problémů typu "Jak si v autě zašpásovat s holkou, která má zlámané všechny kosti v těle". (15.06.2008)

Výborný filmík s mým oblíbencem Jamesem Spaderem. On za to chudák nemůže, že musí hrát samý ujeťáky, kteří nacházejí největší potěšení v tom, někoho zpovídat před kamerou (Sex, lži a video), řezat ho přes zadek (Sekretářka) nebo vybourat se v autě. Každej má prostě nějakou tu úchylečku, jen si sáhněte do svědomí... I když samozřejmě chápu, že pro některé konzervativnější diváky některé scény byly trošku "přes", já se hrdě hlásím k tomu, že se mi to prostě líbilo... (30.12.2010)