Moje sestra vlkodlak

Ginger (Katharine Isabelleová) a Brigitte (Emily Perkinsová) jsou jako dvě siamská dvojčata. Cynické pubertální sestry natáčejí pro školní projekt vlastní smrti, odráží poznámky spolužáků a vzdorují rodičům. Když je Ginger pokousána vlkodlakem, shodou okolností má první menses, začne se měnit - stává se ženou, ale současně šelmou, bestií. Film je více alegorií, špinavým sociálním dramatem, než čistě vlkodlačím hororem. Pokřivené mezilidské vztahy signalizuje již první mrazivá scéna. Sousedka mající malé dítě najde svého psa roztrhaného na kusy. Její výkřiky zoufalství upoutají jen krátce pozornost hrající si mládeže, pak už je k ní okolí zcela lhostejné. Mužské postavy jsou v podřadných rolích, otec neřídí rodinu, rozhoduje matka, mladící jsou odsouzeni k ponížení nebo rovnou smrti. Útoky jsou brutální a krvavé, i když kamera masakr přímo neukáže. Rychlý střih a řízná hudba však podněcují divákovu fantazii, takže si chvílemi není zcela jist, co vlastně vidí. Krví se rozhodně nešetří. Monstrum je obstojné, dlouhými záběry se naopak šetří. Známé pravidlo - co nevidím, působí na mě děsivěji, funguje dokonale. Pohledná E. Perkinsová je zde dokonalou ošklivkou. Po letech mě bavilo ještě více. (01.10.2018)

Abych pravdu řekl, můj šálek čaje tahle Ginger zrovna nebyla. Vlkodlačí horory mám rád, ale  generace smutných teenagerů mě minula. Ocenit se dá rozhodně originální přístup k látce, kdy horor  zůstává až do samotného závěru de facto v pozadí  a sledujeme spíš drama o dvou sestrách a jejich narušeném vztahu.  Už tak pobóchaným segrám hodí vidle do sluníčkově mrtvolného (emo, no) vztahu vlkodlak a jednu z nich, tu hezčí, kousne do ... vlastně nad kozu.  A když v průběhu lykantropie navíc dostane krámy, je zaděláno na průser a nepomůže ani vlčí mor. Ne nezajímavé, v závěru i slušně krvavé, ale všechno to dys, včetně dysproporčního vlkodlaka, který jako by ze Třech bratrů vypadl, mě za srdce ani nic jiného nevzalo. Těžko říct, zda si někdy dám další díl. Do trojky bych se ségrama nešel.. (08.06.2022)

Z celé vlkodlačí série se mi jednička líbila bezkonkurenčně nejvíc, má výbornou atmosféru, pěkně podaný příběh, Ginger, která byla vždycky mrcha, je s postupným vtělováním se do vlkodlaka pořád větší mrcha, klidně schopná zničit i vlastní sestru. Hodně komická je postava matky a naprosto odevzdaného otce, kteří vůbec netuší, co se to kolem nich děje. Emily Perkins je typově moc zajímavá, i když v tomhle díle jasně nejslabší (v pokračováních se hodně vylepšila), takže jediné, co mi vadilo, byl ten vlkodlak, ten byl fakt dost mizerný. (16.02.2007)

Jedné noci za úplňku sestry Ginger a Brigitte napadne temný noční přízrak a jednu ze sester kousne. Zanedlouho se začne měnit v krvelačnou bestii. Jak se bude děj dál odvíjet už není třeba ani naznačovat. Příběh si všímá hlavně psychologie obou děvčat. Hlavně Ginger, která se mění nejen fyzicky. Její sestra to s ní nebude mít vůbec jednoduché. Je třeba také dodat, že snímek se vůbec nesnaží kopírovat obdobné filmy, netlačí na pilu a nechává všemu volný průběh až do grandiózního finále, které stojí za to. A můj názor je, že takhle nějak by měli vypadat lehce pojaté 'horory', kde napětí stoupá sice pomaleji, ale jistě. A kde není potřeba špičkových efektů k tomu, aby vše působilo věrohodně. Co se týká obsazení, neumím si představit lepší herecké sestavy než jsou Katharine Isabelle a Emily Perkins. Nejvíce ze všeho se mi líbí vztah sester a jejich dokonalá zvrácenost, která filmu značně dodává něco originálního. Nutno také podotknout, že tento snímek se řadí mezi jeden z nejlepších filmů s vlkodlaky své doby. Řeknu to asi takhle; tenhle film jsem poprvé viděla někdy v 11 letech, kdy jsem si ho ještě stihla nahrát na nostalgickou VHS kazetu a už tenkrát, od prvního shlédnutí, jsem měla jasno. Tenhle snímek už navždy bude mojí srdcovkou a asi se mi nikdy nepodaří vysvětlit proč. Kdyby se dalo hodnotit nad rámec, udělala bych to a vůbec bych se za to nestyděla. Děkuji tvůrcům, že teď existuje film, který mě svou atmosférou a hudbou dokáže vždy vrátit do nostalgie a mých dávných vzpomínek. - "Out by sixteen or dead on the scene, but together forever." (28.02.2017)

Škoda, že tohle není "obyčejný příběh" o dvou středoškolačkách - začátek vyprávění zvláštního osudu cynických sestřiček je totiž dost povedený, vtipný a překvapivě není přihlouplý, první část se mi opravdu líbila. Bohužel, jakmile začalo silněji prosvítat vlkodlačí téma, většina kladů se mu tiše uklidila z cesty a poslední asi dvacítka minut byla k ukousání. Samotná podoba werewolfa je čiré ZLO, tahle rasa má snad svůj výskyt na stříbrném plátně prokletý... (24.06.2008)