Příliš dokonalá podoba

Na rozdiel od svojich ranejších diel, v ktorých Cronenberg diváctvo šokuje tým, čo ukazuje, môže tento počin jeho fanúšikov šokovať práve tým, koľko toho sa tu neukazuje. Dead Ringers je totiž jeden z tých "náznakových" a hĺbavých filmov, v ktorom to hlavné leží pod povrchom, nevieme to, no tušíme, nevidíme, no cítime. Áno, máme tu závislosť od liekov, šialene vyzerajúce "chirurgické" nástroje aj jednu "prekvapivo" vyvinutú vagínu (patriacu katalyzátoru celého diania, akejsi femme fatale, ktorej výskyt je v cronenbergovskom svete nóvum), ale to hlavné, krehkosť a citlivosť psychiky (nielen) jednovaječných dvojčiat, sa odkrýva skutočne len mierne a podprahovo, ale pocitovo o to intenzívnejšie, čomu nemálo pomáha aj majstrovský výkon (patrilo by sa povedať až "majstrovské výkony") Jeremy Ironsa, ktorého prevtelenie sa do oboch bratov a až nepochopiteľne dokonale fungujúca "chémia" medzi jeho dvomi postavami je niečo fascinujúce. 10 / 10 (23.05.2008)

Vrcholný Cronenbergův příspěvek do jeho bizarního světa tajemných možností lidského těla a duše v lecčems připomíná Greenawayovu hříčku "Zet a dvě nuly" (A Zed & Two Noughts), kde je rovněž zobrazeno urč. vnitřní propojení hlavních hrdinů-dvojčat. Cronenberg v každém svém autorském snímku odhaluje nový modus pohledu na rozšíření hranice lidství či lidských možností: tajemná spříznění bratří Mantleových splácí svou daň, jež si vybírá dramatický rámec vyprávění, a nápadným popotahováním svých nitek umožňují hlavním hrdinům společný sestup do hlubin skrze utrpení, jako nejzazší možnost vzájemně sdílené zkušenosti. (Pozn. pro jungiány a grofisty: Stanislav Grof by jistě řekl, že jejich propojení nastalo v nejranějších stádiích duševní konstituce - na úrovni vzájemně propletených perinatálních matric vědomí.) (23.03.2009)

Velmi odvážná a originální záležitost. Snímek ve své podstatě tak komplikovaný a komplexní, že by vydal na několik stohů studií z různých oblastí. Psychologicky velmi propracované, nicméně emocionálně trochu strohé (vyjma závěru, který je opravdu silný a vynikající). A Jeremy Irons předvádí výkon(y) vskutku neuvěřitelný(é). (31.12.2010)

Deprimující podívaná. Na bezmála dvouhodinové ploše Cronenberg rozmývá několik možných interpretací hlubokého pouta mezi dvojčaty, která dokonale zahrál Jeremy Irons. Není to poprvé, kdy se tento úžasný herec, kterého jsem si zamiloval v Zefirelliho Nesmrtelné Callasové i v Bertolucciho Svůdné kráse, vydal z celého svého hereckého umění, aby je vše ostatní - nezvládnutý scénář, nevidomá kamera, hluchá hudba a bezradná režie - nechaly doslova shnít. Na rozdíl od příšerné, ornamentálně historizující adaptace Shakespearova Kupce benátského, v níž varioval či spíše donekonečna tónů nuancoval jednu životní polohu nasvicovanou nejrozmanitějšími tragédiemi, v Cronenbergově chaotickém dramatu rozehrává Irons takových poloh bezpočet - a aby toho nebylo málo, ještě je všechny zrcadlí. Vzhledem k tomu, jak režisér rezignoval na to, tematizovanou temnotu lidské duše zakotvit v nějaké popsatelné tajemnosti a jen se spoléhá na šokující záběry na masochistické hrátky, na fetišisticky zatížené snímání chirurgických nástrojů, operací a gynekologických prohlídek, na naturalistické snímání pohybu po dně narkomanie a podobné „atraktivní“ ošklivosti, lze pokládat jen za nahodilé, že se přitom dvojničení - tedy souběžné hře na jednoho a téhož a vraždění obou v jednom - naprosto neuvěřitelně zprvu odlišitelní sourozenci jednotí, k dokonalosti by však měli pozbýt i jmen. Tohle by ale mohl domyslet jen někdo, kdo se nevyžívá v pornografizaci duševních tragédií. Douška závěrem: soustředění děje téměř výlučně do interiérů prozrazuje zcela neovládnutou inspirace Polanského Hnusem. Bohužel i v jejich ztvárnění se Cronenberg spokojuje s exotizací nepřístupných či nezvyklých prostředí nebo je prostě (lépe řečeno: bezradně) banální. (13.02.2021)

Zvláštní film, který mě moc neoslovil. Celou dobu jsem čekal, zda se aspoň v závěru nestane něco (ideálně něco šokujícího), co by ospravedlnilo tu předchozí nudu, ale nestalo se tak. Jeremy Irons je zde sice excelentní, ale to je tak vše, zbytek castu (Geneviève Bujold...) mi byl nesympatický a děj mě až na ojedinělé výjimky nebavil. Filmu nelze upřít jistou dramatickou sevřenost a zneklidňující atmosféru, ale osobně mě od Cronenberga bezvýhradně nadchla pouze Moucha - u jeho ostatních filmů jsem jinak umíral nudou, tento nevyjímaje. Český název filmu mi mimochodem přijde stupidní a taky jsem nepochopil, proč měl ten tým na operačním sále na sobě červené, nikoli modré či zelené pláště, jak bývá zvykem. Ovšem ty "gynekologické nástroje na vyšetření mutantních žen" byly naprosto geniální! (06.07.2019)