Příliš dokonalá podoba

"Separation can be a terrifying thing" a nejen o tom David Cronenberg rozehrává propracované, režijně výborně vedené a hlavním protagonistou excelentně sehrané drama prezentující autorovo dospění do finální fáze světového, nebéčkového režiséra. Dead Ringers dokáže i přes svou nevýslovnost, skromnost na explicitní výjevy /čehokoliv/ a emocionální chladnost vytvořit mrazivou a vnitřně znepokojivou atmosféru, nastolit zvláštní pocit tajemna a budovat diváckou zvědavost, či očekávání zlomu. V zájmu hladosti dramatu však šok přijít nemůže a sic jemná gradace není o moc méně působivá, mám pocit, že docenit excelenci nedoslovného a mimoslovného vyprávění v této výjimečné psychoanalýze, lze až po opakovaném zhlédnutí... 9/10 (03.12.2009)

Kdysi jsem slyšela, jak Cronenberg popisuje svůj sen. Zněl nějak takto: "Zdálo se mi, že stojím na poušti a přede mnou v dálce stojí něco vysokého a tmavého. Když jsem přišel blíž, viděl jsem, že to je kudlanka nábožná v lidské velikosti. Něco zvracela. Měla pod sebou velkou hromádku, tvarem podobnou ležícímu člověku. Zavřel jsem oči a když jsem je znovu otevřel, viděl jsem nad sebou hlavu oné kudlanky." Možná bych se takovému snu u jiných lidí divila, ale když vidím Cronenbergovy filmy, v kterých nechybí nějaká podoba masochismu a většinou dobrovolné znetvoření, nedivím se už ničemu. Dobrý film, ale určitě ne Cronenbergův nejlepší. Žádný velký zvrat ani závěr se bohužel nekoná. Cronenberg rád šokuje a většinou se mu to i daří, ale šok ještě neznamená dobrý film. (04.08.2008)

Chladné a odtažité, přesto jakýmsi zvláštním způsobem přitažlivé. Cronenberg se i v tomto psychologickém / psychopatickém dramatu předvedl jako pan úchylák - tentokrát ale (téměř) nic nevidíme přímo, zvrhlost se jen tak nějak všudypřítomně vznáší v ovzduší. "Duo" Irons+Irons odvádí brilantní výkon. Hodně divný a nepříjemný film. Horror movie of the year (04.06.2010)

Cronenberg se po flirtování s hollywoodským mainstreamem ("Mrtvá zóna", "Moucha") vrací k podzemní nekompromisnosti svých raných děl, kdy divácky ne vždy příjemné motivy (gynekologické operace, mutační fobie, závislost na dvojčeti i na drogách) dovádí až do "úchylných" excesů (a jak je u něj zvykem, bez špetky humoru či filmařského nadhledu). Někdy je toho všeho až moc, přesto jde o cronenbergovský lehký nadprůměr. (16.06.2003)

Herecky presné a silné. Uchvátene som sa pozeral na tie dvojité Ironsové kreácie. Cronenberg je aj napriek téme a zdržanlivosti miestami veľmi nepríjemný. Jeho dôraz na atmosféru a na postupné odkrývanie motivácií je v tomto smere veľmi sofistikovaný. Nebojí sa naznačiť. Nebojí sa dať vám chrobáka do hlavy. Tým udržuje pozornosť a je stále zaujímavý. Čo ma na filme do značnej miery fascinovalo, bola mnohoznačnosť významov. Tá vnútorná psychologická porucha. Ten psychologický presah a úvaha. Tie otázky sú nepríjemné. A to, že sa film snaží dať aj nejaké odpovede je nepríjemnejšie ešte viac. Oceňujem dôraz na interiéry, ktoré sa menia spolu s postavami. Z pekných a uhladených na špinavé a chaotické. Myslím si, že sa k tomu musím časom ešte vrátiť. Tých pocitov a emócií tam bolo veľmi veľa. (24.01.2022)