Příliš dokonalá podoba

Pomineme-li Cronenbergerův hit Moucha, máme v Příliš dokonalé podobě jeho nejlepší film. Nezaměnitelný trademark jeho tělesné destrukce ve filmech (které mohu označovat slovem "tělor") je zde naprosto minimalizován, schován do děloh "mutantních" žen, odkud vystupuje jako nepříjemně chladivá atmosféra a tvoří kulisu pro fascinující příběh a jeho destrukci, tentokráte psychickou. Cronenbergerova úsměvná režie a pomalejší tempo, snímané sterilní interiéry, Jeremy Irons co se snad udřel k smrti, ale hlavně úžasná hudba Howarda Shora, která už ve velice dobře ztvárněných titulcích připravuje na mysteriózní ztvárněnost celého filmu - to jsou všechno velice přitažlivé prvky, které po smíchání s torzem vyniknou v tento vynikající film. (11.09.2010)

"Separation can be a terrifying thing" a nejen o tom David Cronenberg rozehrává propracované, režijně výborně vedené a hlavním protagonistou excelentně sehrané drama prezentující autorovo dospění do finální fáze světového, nebéčkového režiséra. Dead Ringers dokáže i přes svou nevýslovnost, skromnost na explicitní výjevy /čehokoliv/ a emocionální chladnost vytvořit mrazivou a vnitřně znepokojivou atmosféru, nastolit zvláštní pocit tajemna a budovat diváckou zvědavost, či očekávání zlomu. V zájmu hladosti dramatu však šok přijít nemůže a sic jemná gradace není o moc méně působivá, mám pocit, že docenit excelenci nedoslovného a mimoslovného vyprávění v této výjimečné psychoanalýze, lze až po opakovaném zhlédnutí... 9/10 (03.12.2009)

Jeremy Irons se ve filmu fakt snaží a předvádí hodně dobrý výkon, Genevieve Bujold je hodně zajímavá, Heidi von Palleske neskutečně krásná a z filmu je cítit Cronenberg. Ale jako by se držel nějak zkrátka a film se odvíjí neskutečně utahaným tempem, postrádá vypjatější scény a vlastně jen tak líně a nezajímavě proteče kolem. Jako nepovedený drogový trip. Délka filmu je naprosto ubíjející, pocitově ten film trvá minimálně čtyři hodiny. Až je mi to líto, ale tohle mi vážně moc nesedlo. (28.09.2020)

Herecky presné a silné. Uchvátene som sa pozeral na tie dvojité Ironsové kreácie. Cronenberg je aj napriek téme a zdržanlivosti miestami veľmi nepríjemný. Jeho dôraz na atmosféru a na postupné odkrývanie motivácií je v tomto smere veľmi sofistikovaný. Nebojí sa naznačiť. Nebojí sa dať vám chrobáka do hlavy. Tým udržuje pozornosť a je stále zaujímavý. Čo ma na filme do značnej miery fascinovalo, bola mnohoznačnosť významov. Tá vnútorná psychologická porucha. Ten psychologický presah a úvaha. Tie otázky sú nepríjemné. A to, že sa film snaží dať aj nejaké odpovede je nepríjemnejšie ešte viac. Oceňujem dôraz na interiéry, ktoré sa menia spolu s postavami. Z pekných a uhladených na špinavé a chaotické. Myslím si, že sa k tomu musím časom ešte vrátiť. Tých pocitov a emócií tam bolo veľmi veľa. (24.01.2022)

Dvaja talentovaní bratia si žijú ideálny život, ktorý si vybudovali. Užívajú si pracovné úspechy a zároveň aj výhody jednovaječných dvojčiat. Potom im to nabúra žena u ktorej tak nejako budete krútiť hlavou, čo že je na nej osudové, pútavé. A s krútením hlavou už neprestanete. Rozťahané, pomalé, nudné. Ano. Jeremy Irons sa snaží do roztrhania tela, ale bolo to mrhanie časom. A to hlavne tým mojim. (17.07.2019)