eXistenZ

Od Cronenberga mám rád 3 filmy (Dějiny násilí, Východní přísliby a Mouchu) a přestože ať se snažím sebevíc, nemůžu objevit žádný další výborný film, který bych přidal. eXistenZ není zase tolik objevným filmem jak se tváří. Ano jistý prvek neokoukanosti se nedá upřít, ale opět je v mnoha scénách ten nechutný Cronengerg, kterého zrovna dvakrát nemusím. Herci ničím nevyčnívají. (15.12.2012)

Cronenberg je nejen starý známý úchyl, ale i lišák, nebojící se prezentovat umělý virtuální svět skrze provokativně primitivní výpravu a jalové dialogy (první půlhodina, než jsem pochopil o co Cronenbergovi běží, mě vyloženě znechucovala), přičemž mu není ani trochu blbé nejprve donutit diváka ke konstrukci složitých teorií kolem spletitého příběhu, nímž se Ted a Allegra proplétají a záhy se snaze o nějaké hlubší pochopení vysmát, protože hru a realitu nelze rozlišit a tudíž jsou i skutečné cíle postav zahaleny mlhou... eXistenZ je film vyžadující (jako obvykle) dávku pochopení pro osobitou bizarnost Cronenbergovy filmové řeči, pokud je tato podmínka splněna, stává se jedinečným zážitkem. (30.08.2008)

Réžia: David Cronenberg. Scenár: David Cronenberg. Virtuálna psycho game jazda s pánom Davidom Cronenbergom. "eXistenZ"!!! Sen, halucinácie, cyber priestor, imaginácia, paranoja, bizarnosť, prelínanie časových rovín. Film nútiaci diváka premýšľať a zároveň snímok, ktorý nemožno racionálne pochopiť. Vizionárske dielo, ktoré dokáže oceniť len skalný fanúšik tohto bez debaty originálneho a svojského kanadského režiséra. Tvorba Davida Cronenberga nie je pre každého, nie je to povrchný, popcornový mainstream. *** (12.10.2019)

Autoritatívna "moonshiny game pad" domýšľačka orámovaná kanadským manuálom na pitvanie podvodného planktónu, kde sa cez aplikačný bioport tvaruje ďalšia hmatateľná vzorkovňa pohlavného styku a herný ohoz lamentuje s paranoickým prevtelením do časových pásiem. Stávka skôr na milú rozmilú rebéliu, než na akési inštruktážne túlanie sa stereotypných filmárov. Postarší formálny "software" indikuje toto - neváhaj, sadni a hraj. (05.04.2010)

David Cronenberg patří pro mě k nejzajímavějším režisérům, jejichž tvorbu jsem za poslední dobu víc rozkoukal. Jeho originální vize s bizarním vývojem lidského těla i technického pokroku mě vždy dostanou fantastickými nápady, zajímavě budovaným příběhem a k závěru opět sílícím zneklidňujícím přesahem. Připadám si, jakobych u něj skoro vždy vstoupil do stejného světa v jiné dimenzi, jen pokaždé v jiné epoše šílené budoucnosti, jejímiž výdobytky pan režisér varuje, ale současně se s nimi nesmírně baví a úspěšně tím baví i svého spřízněného diváka. Poslední dobou začínám u Cronenberga vnímat i jistou dávku poťouchlého černého humoru, obzvlášť mě v tomto směru upoutala vtipně ztvárněná scéna s postavou W. Dafoa v dílně s mohutnou strojovou výbavou na výrobu konektorů a zavádění bioportů na těle lidského jedince. Už jen ty nápady typu pistole složené z kostí či připájení lidí do videoherního světa vsunutím řádných fyzických káblů do zad jsou něco neskutečného, co snad jinde neuvidíte. :o) Díky tématu s rozvíjením nové virtuální reality a odhlečenému zpracování jsem si místy připadal jako u důmyslné parodické verze Fassbinderova Světu na drátě, přesto pořád velmi napínavé. [85%] (15.01.2023)