Sin City - město hříchu

Na Sin City jsem se opravdu těšil, už kvůli reklamě, která hřímala , že něco takového tu ještě nebylo, navíc se na tom zázraku podílelo tolik známých herců...O to vím mě výsledná podoba filmu mrzela. Tedy filmu...Rodriguez nepochopil zásadní rozdíl mezi oběma médii a jeho obdiv ke komiksové látce ho zcela zaslepil. Je to jako by se někdo rozhodl zfilmovat román slovo od slova, větu po větě. Vznikla by příšernost, protože jde o dvě zcela rozdílná média. Totéž platí o vztahu komiksu a filmu, i když k sobě mají přece jen blíž vzhledem k důrazu na obrazovou složku. Sin City chybí to, co dělá film filmem - tedy filmový scénář. Čtenář komiksu si děj mezi jednotlivými políčky domýšlí, autor tedy pracuje s nadsázkou a komiks podněcuje fantazii. To ve filmu neplatí, ten potřebuje více dialogů, rozvíjení postav, aby nezůstaly jen plochými figurkami. Sin City není víc než rozpohybovaný komiks. Nemůže uspokojit příznivce ani jednoho média. Jistě, výtvarně je to zajímavé, na první dojem dokonce úchvatné a ženy jsou stělesněním erotických představ nejednoho muže. Ale to vše je málo...Celkový dojem 55 %. (26.08.2007)

Zdánlivě to vůbec není film pro mě a vlastně jsem ho chtěl vidět jen proto, abych zjistil, co tolik pohoršilo českou reinkarnaci Stalina, kterou máme na Hradě a poštovních známkách. Na karlovarském festivalu se Herr Klaus z pozice vládce všehomíra o Sin City vyjadřoval dost nelichotivě, což je z mého pohledu ta nejlepší reklama. :-) Tihle konzervativci jsou vždycky celí nesví, když se zrodí dílo, které se vymyká, které nemůžou vecpat do žádné ze svých tabulek, kolonek a stranických stanov. A přesně tato očekávání Sin City naplňuje - není podobné ničemu, co jsem dosud viděl a dokonce si myslím, že je to první případ, hodný označení comicsový film. U všech dosavadních pokusů se comicsový způsob vyprávění transponoval do filmového, takže nakonec zbyl jen nějaký ten chlápek v legrační pláštěnce, kdežto tady film přesně obkresluje comics, včetně všech těch vertigo efektů, škrábancového deště, typického stínování atd. Jen je škoda, že hrdinové všech tří příběhů jsou víceméně stejní, schémata rovněž. Asi to není až tak podstatné, forma je v tomto případě dominantní. A je to krásný film. Krásný jak džber krve, převržený ve smutečním domě, jak by možná napsal Vítězslav Nezval. 80% (06.04.2006)

Nemyslím si, že převést papír na celuloid je to nejlepší, co se může s komiksem stát. Po vizuální stránce nádhera, ale to se během deseti minut okouká a z filmu zbude nic. Ještě tak ta část s Willisem mě docela zaujala, ale jinak si už dneska (týden poté) nepamatuju skoro nic. Ani to, jak to vypadalo na pohled. Prostě se mi to nelíbilo, ale za ten první Bruceův příběh dávám ty tři hvězdy. Možná kdyby to provázali trochu víc, nebo kdyby v tomhle vršení několika příběhů byla nakonec i přiložena pointa, tak by se mi to líbilo mnohem víc, ale takhle ne. Jen si to spíš hraje na něco víc, ale kromě okecávání a žvástů tam není nic hlubšího. Příliš nudný, aby to bylo zábavný. Možná bych měl být nadšen, že jsem vlastně hlavním hrdinou celého filmu (monolog), jenže tomu tak není. Právě kvůli tomu je Sincity příliš o ničem. Místo abysme děj sledovali na obrazovce (plátně, hladině studánky), tak nám jej odvypráví obvykle naprosto nezajímaví lidé, kteří se pouze snaží být cool. Jediná vyjímka je Hartigan Bruce Willise a pak ještě možná Marv Mickey Rourkea, kterej ale na Hartigana moc nemá. Ti ostatní nestojí za nic. (08.12.2005)

Jsem laik, co si před zhlédnutím pletl Franka Millera a Henryho Millera, avšak ani to mi nezabránilo, abych si užil takhle stylovou podívanou. Tím nejpřitažlivějším na filmu je však svět, ve kterém se naší neohrožení hrdinové pohybují (tedy více méně zabíjejí). Město plné zvrhlosti, bezpráví a nemilosrdného práva silnějšího skrývá ještě několik čestných hrdinů, kteří mají ještě kousek toho citu pro spravedlnost. Tenhle rozpor mezi jedincem a zhroucenou společností mě lusknutím prsty přenesl na černobílé plátno. Vše zdobí vyšperkované dialogy a stylová výtvarná stránka. Sice už nemám žádnou potřebu si přečíst předlohu, ale to mi ani v nejmenším nevadí. Když obrázky, tak jedině v pohybu. (10.07.2005)

Napoprvé naprostý nářez, který bych snad i uctíval, napodruhé jsem se však už nepatrně ošíval a snažil se sám sebe přesvědčit, že je to strašná zábava. Napotřetí se v jistých chvílích dostavovala nuda a fanboyovské vískání se přeměnilo na zklamané bručení. A napočtvrté? S výjimkou první povídky a druhou polovinou třetí těžká nuda, kterou nezachrání ani famózní vizuální zpracování. P.S.: Quentinova scéna aspiruje na momentku s nejstupidnějším monologem poslední dekády a Clive Owen není vůbec cool. 6/10 (14.06.2006)