Dobrý ročník

Soundtrack Marc Streitenfeld: 1. How Can I Be Sure of You - Harry Nilsson ,2. Il faut du temps au temps - Makali ,3. Je Chante - Charles Trenet ,4. Breezin' Along with the Breeze - Josephine Baker ,5. Jump Into the Fire - Harry Nilsson ,6. The Wedding Samba - Edmundo Ros ,7. Never Ending Song of Love - Delaney & Bonnie ,8. Old Cape Cod - Patti Page ,9. J'Attendrai - Jean Sablon ,10. Gotta Get Up - Harry Nilsson ,11. Le Chant du Gardian - Tino Rossi ,12. Itsy Bitsy Petit Bikini - Richard Anthony ,13. Max-a-million - Marc Streitenfeld ,14. Le Coin Perdu - Marc Streitenfeld ,15. Wisdom - Marc Streitenfeld , (08.06.2011)

Podobné pocity mě přepadly po shlédnutí filmu Svéráz národního lovu - tehdy jsem měl akutní chuť na vodku, teď mám nutkavou potřebu loknout si vína (možná i proto, že v něm je pravda). Bohužel víno nám včera došlo (stejně to bylo portské, takže nic francouzského). No a co dodat k filmu? Nenápadný rozjezd ve workoholickém tempu, kdy čas jsou peníze, peníze a pak zase peníze, kdy jedním slovem lze (skoro) vše získat či (skoro) vše ztratit. Stejně nenápadný odjezd z londýnského šílenství na francouzský prosluněný venkov. A pak... z filmu začala vyzařovat taková pozitivní a příjemná atmosféra, která postupně sílila, až mě vtáhla natolik, že jsem byl na chvíli připraven vyběhnout ven, chytit stopa a hurá na francouzské vinice! Uff - je mi jasné, že realita nebude tak poetická, ale koneckonců, tohle je film a ten si může dovolit poetiku lít divákům do hlav po hektolitrech (když už teda není na nalití to víno). Ridley Scott mě překvapil (pokolikáté už?), protože romantiku, takhle dobrou, takhle osobitou, takhle lahodnou a takhle vizuálně precizní jsem od něj fakt nečekal. I herci byli výborní, Crowe, Highmore, Finney, Panjabi, Bourdon... A i když jsem Marion Cotillard viděl už dříve, v paměti mi natvrdo uvázla až tady (fakt byla vždycky tak hezká?). Regulérních 85% po prvním shlédnutí a k páté "michelinské" hvězdě je jen kousek... (13.03.2014)

Je pravda, že jsem na začátku k Dobrému ročníku přivoněl značně podezíravě. Velká jména u obsahem tak komorního filmu dělají dobrotu jen žřídkakdy. Navíc ten námět... Že on ten zavilý kapitalista nakonec prohlédne a uvědomí si, v čem spočívá skutečné štěstí, říkal jsem si s náramě ošklivým cynickým úšklebkem. Přesto si mě film po chvilce začal získávat a někdy v půlce jsem si najednou uvědomil, že se skoro proti své vůli velice příjemně bavím, i když se na plátně v zásadě nic neděje. Režisér, který ještě nedávno definoval filmový chaos svým Černým jestřábem, totiž nyní nesmírně zručně propůjčuje Dobrému ročníku unylou opojnost filozofie spjaté s pěstováním a pitím vína: formálně i příběhově jde o absolutně poklidný, navýsost odlehčený, velice odpočinkový a pozitivní filmový zážitek. Co na tom, že jste ten příběh už xkrát slyšeli a jeho moralitu odhadnete pět minut po úvodních titulcích? Nechte Ridleyho ať vám dokáže, že i cesta může být cíl. 80% P.S.: Za scénu, při které hraje píseň "How Can I Be Sure Of You" bych nejradši přidal pátou hvězdu, ale to by asi nebylo fér :-) Tak ji jenom tak připomínám... (24.10.2009)

Nečekal jsem, že mě DOBRÝ ROČNÍK tak strhne. Víno a já nejsme příliš dobří kamarádi a Russell Crowe (i když je výtečný herec) nepatří k mým oblíbencům. Nicméně stalo se. Asi za to mohlo ono kouzlo půvabné Francie, krásné ženy a krásná příroda. Úchvatný kraj ten Provence. Ridley Scott těží právě z něj. Vzpomínky na dětství a nostalgie jsou téměř v každém záběru hmatatelné. Podle mě se tahle spolupráce Ridleyho a Russela povedla ještě lépe než jejich GLADIÁTOR. (15.09.2007)

Nic proti tomu, že se Ridley rozhodl sfilmovat zrovna takovou profláklou látku o nápravě prohnilýho bankéře na francouzským venkově, ale čekala jsem asi trochu víc, než jen skutečně klasickej vývoj příběhu, naprosto očekávanej konec a nepříliš originální postavy a jejich charaktery. Kdo ví, jestli se to vůbec dá natočit jinak a líp, ale zrovna u Ridleyho bych tomu věřila, dokud jsem to neviděla. Jinak je to samozřejmě funkční po všech stránkách, hlavně po stránce chlapáctví a herectví Russella Crowea, vtipných dialogů a scének a té příjemně klidové atmosféře. Film se ale do mě nijak neotiskl, jen mě ohromil nádhernými záběry na zamlžená francouzská rána, což se sice počítá, ale super film to z toho neudělá. A rozhodně by prospělo trochu zkrátit stopáž. Svoje fandy si ale tahle pohodovka určitě najde. (12.04.2011)