Karate Kid

První film o karate, který udělal díru do světa. První díl této tetralogie se mi velice zamlouvá, ať už jde o zpracování, nebo o téma bojových umění (a především karate), které je mi velice blízké. Sice jsem se nenarodil v době, kdy tato mánie propukla, přesto jsem neměl problém si snímek plnými doušky vychutnat. Přesto mi ve filmu něco chybělo, možná to bylo málo trénování, málo soubojů, a nějaký výraznější soundtrack... Pořád mi ale uniká podstata zdejšího srovnávání s Italským Hřebcem. Pat Morita v roli karate učitele exceluje, Ralph Macchio je snesitelný hlavní protagonista, a Elisabeth Shue je jeho velice sympatická přítelkyně. (02.01.2015)

Moje srdcovka o karate. Zároveň i můj první film, který mě zasvětil do tohoto bojového umění. Velice mě to bavilo. Dokonce jsem přemýšlel, že se přihlásím do nějakého kurzu, kde se učí karate, ale nakonec jsem neměl tolik odvahy. Příjemný starý pán, který učí bojovat mladíka. Je to klasika a i proto ji hodnotím nadprůměrně. (12.08.2008)

Tak konečně jsem i já zhlédla tento kultovní osmdesátkový film (v originálním znění). A vlastně mi přišel moc fajn. Především mě pobavil a potěšil pan Miyagi. Dále mi přišlo zajímavé sledovat charakter Dannyho LaRusso, který jako by balancoval přesně na hraně mezi dětstvím a dospělým chováním. Chvílemi působil jako malý zranitelný kluk, jindy naopak sebral svou hrdost a sebedůvěru a snažil se frajersky působit na holku svých snů... Bylo to vlastně úsměvné a milé. Je to sice taková pohádka o karate, ale ty základy, o čem by opravdu karate mělo být (ztělesněné v postavě Miyagiho), jsou skutečné a pravdivé, takže to i na pohádku má svou váhu. U takového filmu se dá lehce prominout i nějaké ty menší nedostatky (konec mi třeba přišel až moc náhle utnutý). Za mě to byl příjemný zážitek a jsem si jistá, že vidět to ve svém dětství, líbilo by se mi to možná ještě o to víc. ~(4,1★)~ (09.03.2021)

Ten, kdo vyrůstal v generaci prožívající vrchol vlny béčkových karate filmů, tuší, kým jsem se nechal inspirovat při vymýšlení své přezdívky zde na ČSFD a komu bych dnes zároveň rád věnoval tento svůj jubilejní stý komentář: Mladý Daniel La Russo neboli Danielsan, nadšenec do karate, se stěhuje se svojí matkou do Kalifornie, kde potká velkého japonského mudrce, bonsai květináře, správce činžovního domu, majitele zenové zahrady, sběratele starých aut a především největšího mistra balancu pana Miyagiho, který mu pomůže vyřešit trable ve škole, připraví jej na karate turnaj a hlavně mu naznačí etické hodnoty, jimiž by se měl řídit a skrze něž by měla vést jeho životní cesta. Byť podobných filmů bylo natočeno mnoho a většina podle stejného vzorce, první díl Karate Kid nad nimi vyniká a to díky poctivému zpracování vztahu učitel – žák. Vytknul bych pouze použití několika dějových zkratek, což bývá u tohoto žánru zvykem, ale jinak se jedná o naprostou kultovku a přiznávám se: Kdysi jsem se několikrát rozsekal během amatérského zkoušení Miyagiho sokola :-) (25.03.2013)

Nedalo mi to a po novém remaku jsem si pustil originál, abych mohl porovnat obě verze. A nestává se často, aby byla předělávka lepší než origoš. Toto je jeden z těch případů. Zde se děj odehrává v Kalifornii a hlavní hrdina je běloch, poněkud dospělejší. Tehdy to moždá byl hit, dnes se to ale nemůže rovnat s podobnými bojovými filmy. Můj názor. Ty boje mi tam přišly strašně pomalé a obyčejné a hlavní hrdina Ralph Macchio mi přišel místy hoodně vystrašenej. Byly tam i sekvence, které se do písmene přenesly do nové vérze, hlavně co se týče namluvených pasáži. Ale abych jen nekritizoval, třeba pan Miyagi na mě působil velmy sympaticky, navíc dobrá 80s hudba. A protože je to klasika, dám průměr, ale ta nová verze je skutečně o poznání lepší. (20.09.2010)