Karate Kid

Avildsen rozumie outsiderom a vie ich príbeh poňať tak, aby im rozumel každý. Karate Kid spája starú múdrosť z východu a odhodlanie zo západu v jeden celok, aký je pripravený zlomiť každú prekážku. Vraví sa, že polovičný úspech tkvie vo výbere záporákov. Tu sa zoznamujeme hneď s dvomi, ktorí si každým pohľadom pýtajú dva-tri pohlavky, teda pokiaľ sú pevne zviazaní. Priateľský soundtrack a záverečný turnaj už len dotvárajú príjemný feeling osemdesiatok. (17.01.2016)

Zrovna Karate Kid jsem v průběhu svého sledování filmů vždycky spíš přecházel a po mnoha letech mohu prohlásit, že teprve až nyní (r.2022) jsem jej viděl od začátku až do konce. Jsou to ryzí osmdesátky, které mám tak moc rád a společně s výborným oddychovým soundtrackem (Joe Esposito, Survivor, Commuter...) utváří příjemnou zábavu s nenuceným morálním poselstvím, jak správně přistupovat k životu a především k sobě samému. Až na bandu namachrovaných frajírků z Cobra Kai jsem neměl vůbec žádné problémy s hereckými výkony. Laskavého a spravedlivého pana Miyagiho v podání excelentního Pata Mority byla radost sledovat a Ralph s Elisabeth byste kvůli jejich přirozeně příjemným charakterům vždycky rádi přibrali do party. Tedy tak se na to aspoň dívám já se svýma věčně mladýma očima a mozkem z možná trochu jiné doby, ale zkrátka podobné filmy z dané dekády mě přitahují jako stříbro straku. Nemůžu si pomoct a asi už to tak zůstane navždy... (20.10.2022)

No, byl to první z filmů hollywoodské ságy o karate, tak byl asi nejlepší z ní. Když to však srovnám s prvním dílem obdobné ságy adorující (a postupně stále více ždímající a finančně dojící) box, myšlena série o italském rohovníku Rockym, je to jako postavit vedle sebe osla a čistokrevného hřebce. První Rocky byl proti Karate Kidovi doslova (a úplně žasnu, že to musím takhle napsat) čistokrevné umění... (20.08.2007)

Po mnoha letech jsem se po rozpačitém rozmyšlení rozhodla oživit střípky tohoto pokladu z dětských let. Happy end tu jde sice cítit v kostech od prvních momentů a štěstí hrdinovi nahrává i v těch nejméně šťastných situacích, ale já - i přes tu značnou míru náznaků, že se bude jednat o dítě štěstěny - tomu klukovi z Jersey pro jistotu nepřestávám ani na okamžik držet palce. Danielův oslnivý úsměv, přidrzlý humor a kuráž mě za odměnu provází příběhem od počátečního vykopnutí dveří až po finální 'crane kick' . Ukazuje mi a připomíná, že cesta za vítězstvím je strnitá a i přesto, že píle a vytrvalost se vyplácí, může lehce přijít vniveč při ztrátě rovnováhy. Danny však naštěstí mě ani svého mistra nezklame, naopak naplní pýchou, a to když získává to nejcennější vítězství - vítězství nad svým největším nepřítelem, sám sebou. Uvědoměním si, že ten nejdůležitější souboj vede právě sám se sebou, předčil Daniel všechna moje očekávání, a já zůstávám u obrazovky až do konce posledních tónů a smutně se loučím. První díl Karate Kid obsahuje všechno, po čem cílené publikum touží, a ještě něco navíc. Kouzlo poselství je o to silnější pro svět dospělých, jen se na něj nikdy nesmí zapomínat dívat dětskýma očima, jinak hrozí, že zůstane nevyslyšeno. 5* právě za to připomenutí důležitosti balance, za různé malé detaily nutící mě k zamyšlení a taky kvůli zdejšímu , pro mě překvapivě, nízkému hodnocení. (01.02.2017)