Karate Kid

"Když je balanc, všechno bude lepší... lekce nejen pro souboj, ale i pro život... jeď a najít balanc..." Bonsajový velmistr, starý a moudrý pan Miagi, jehož vnímání karate sahá daleko předaleko, učí mladého Danielsona domácím a zahradním pracem, na nichž mu vštěpuje základy ´prázdné dlaně´. A na závěr jestřábí technika, která uzavírá jednu z filmových klasik bojového umění 80. let. Pat Morita skvěle mentorovský. (10.04.2011)

Šablonovitá pohádka o otloukánkovi a jeho cestě k získání úcty a holky snů, jejíž kouzlo přetrvává i v novém tisíciletí. Ztráta tempa v polovině zamrzí, Macchio je v originále trochu otravnější než v legendárním českém dabingu, ale tréninkovou pasáž má Avildsen i v tomhle případě v malíku, Elisabeth Shue je tradičně k pomilování a ve finálovém mači už nostalgie pracuje jako když bylo člověku deset. A ten soundtrack. Ten SOUNDTRACK! (29.11.2006)

Režisér John G. Avildsen natočil dvě věci, které se pro mně staly jistým kultem. Určitě je to Rocky a potom určitě Karate Kid. Stejně tak Rocky a stejně tak Karate Kid se staly filmy mého dětsví a když jsem byl malý, tak mi tyto dva filmy běželi téměř nonstop na VHS. Karate Kid mně baví i teď po několika letech od prvního zhlednutí. Hlavni hrdina Daniel byl zhruba ve věku, ve kterém jsem teď já, takže to je jedním z důvodů, proč mně to bere i teď. Sice je v názvu slovo karate, ale že by se předvádělo nějaké skvělé souboje s uchvacující choreografií, to vůbec! Sympaťák Ralph Macchio mně přesvědčil možná tak jeho výkon, ale co se týče bojového umění, tak to je ubohé. Během závarečného turnaje jsme sice měli možnost vidět něco málo z karate, ale i tak to bylo nic moc. Zaujala mně technika tréninku pod vedením borce pana Miagiho, kterého skvěle ztvránil Pat Morita. A aby se bylo na co dívat, tak nám v obsazení nesměla chybět krásná Elisabeth Shue. Pro mně osobně je tento film kultovní a nostalgickou záležitostí! (12.04.2008)

Ten, kdo vyrůstal v generaci prožívající vrchol vlny béčkových karate filmů, tuší, kým jsem se nechal inspirovat při vymýšlení své přezdívky zde na ČSFD a komu bych dnes zároveň rád věnoval tento svůj jubilejní stý komentář: Mladý Daniel La Russo neboli Danielsan, nadšenec do karate, se stěhuje se svojí matkou do Kalifornie, kde potká velkého japonského mudrce, bonsai květináře, správce činžovního domu, majitele zenové zahrady, sběratele starých aut a především největšího mistra balancu pana Miyagiho, který mu pomůže vyřešit trable ve škole, připraví jej na karate turnaj a hlavně mu naznačí etické hodnoty, jimiž by se měl řídit a skrze něž by měla vést jeho životní cesta. Byť podobných filmů bylo natočeno mnoho a většina podle stejného vzorce, první díl Karate Kid nad nimi vyniká a to díky poctivému zpracování vztahu učitel – žák. Vytknul bych pouze použití několika dějových zkratek, což bývá u tohoto žánru zvykem, ale jinak se jedná o naprostou kultovku a přiznávám se: Kdysi jsem se několikrát rozsekal během amatérského zkoušení Miyagiho sokola :-) (25.03.2013)

„Na Okinave všetci dobre ovládajú dve veci. Rybárčenie – a karate.“ Kto tvrdí, že vyrastal na 80. rokoch a nepozná Daniela-sana, bonsaje, natieranie plotu, „bocianí postoj“ a láskavého pána Miyagiho (na Oscara nominovaný Pat Morita), mal by si dať štyri kliky. 23-ročný rebel Ralph Macchio (Môj bratranec Vinny), trpezlivosť, tvrdá robota, atletika, estetika, poučovanie a light akcia o tom, že karate je v srdci a hlave, nikdy nie v svaloch. Snímka má kvalitou ďaleko k Avildsenovmu Rockymu (1976), ktorého tínedžerskou verziou je. Kino Považan NMnV 1994 (12.01.2005)