Nahý oběd

Ve filmech Davida Cronenberga mám zalíbení. Více než tři hvězdy jsem dal jen Mouše, ale tím nechci říct, že by se mi tenhle film nelíbil. Moc pěkně jsem se přenesl do pavučiny halucinací, prolínání reality s fikcí a surrealismu. Atmosféra filmu a jeho depresivnost se mi moc líbila ( neustále se nacházíme v uzavřeném prostoru, i když je záběr v ulici, nikde se neobjeví panoramatický pohled ). Prostě se jednou za čas rád kouknu na "nenormální" film. "Normální" se natáčí pořád. Peter Weller je rozhodně lepší než v Robocopovi. (03.04.2004)

David Cronenberg a jeho fantasmagorie ala „špionážní drama“ mi dali zase pěkně přes držku. Mnohé režisérovy díla mi dala hodně zabrat, ovšem tento bizarní snímek plný „drog“, brouků, mimozemšťanů, homosexuální tématiky je opravdu „morbidní perlou“ jeho kariéry. Téměř po celou dobu jsem jen nevěřícně civěl na to, co se odehrává na obrazovce mého monitoru a zcela jsem se ponořil do „nepochopitelného“ děje. Peter Weller coby spisovatel a vrah své ženy si vedl docela dobře a myslím si, že odmítnout Robocopa 3 kvůli této roli byla dobrá volba. Navíc se tu objevila celá řada známých tváří od Roye Scheidera přes Judy Davis až po Iana Holma a nikdo z nich si nevedl vůbec špatně. Morbidní a „magorské“ to bylo na můj vkus dost, lehce perverzní taky, sice jsem se tu a tam trochu nudil a přestože mi z toho všeho šla hlava kolem, Nahý oběd si získal můj obdiv.60% (21.03.2014)

"Těžkotonážní", ale jeden z nejlepších výplodů Cronenbergovy tvorby... Pro většinu diváků zřejmě naprosto nepochopitelný zmatek a bizardní chaos. Čtenářům literární předlohy je jistě stravitelnější. Já jsem knihu nečetl, ale film se mi opravdu líbil a i když to je, jak jsem již uváděl, neuvěřitelně těžké dílo, pokud člověk přijme systém "hry", tedy filmu, není to tak strašné a provokující, jak se původně zdá. Film pojednává v jednoduchosti o drogové závislosti a následné toxické psychóze, která se v běžné skutečnosti projevuje podobně jako schizofrenní onemocnění. Přechody z "reálu" do bludů hlavního hrdiny se při pochopení tohoto vzorce stávají pochopitelnější a jasnější. Jedná se o prostý rozpad psychiky a osobnosti drogově závislého člověka, jehož mozek vytváří nový, únikový svět. Výtvarně, herecky a atmosféricky výborně pojaté. Navrch k tomu pak ještě skrytá, ale jasná kritika společnosti, ale zejména jejich rozhodujících, vládnoucích a ovládajích složek. (05.09.2008)

S autorom predlohy som sa oboznámil prostredníctvom diela "Města rudých nocí", ktoré majú s týmto počinom mnoho spoločných znakov, či už to je homosexualita, zvrátenosť, absurdný príbeh a samozrejme, všade prítomné drogy a s nimi spojené halucinačné výjavy, čiže ideálna látka na adaptovanie pre klasika podivností Davida Cronenberga. Jeho Nahý obed však považujem za jeden z jeho najslabších počinov, ktorému chýba celistvejší príbeh, ktorý by ma dokázal upútať viacerými fragmentmi, než len pár zvrhlo - roztomilými pasážami s chrobákmi, rozprávajúcimi, vykonávajúcimi násilie, či pohlavný styk a vtipnou roličkou Roya Scheidera. (12.04.2009)

Stejnojmennou knížku od známého beatnického gurua jsem kdysi několikrát odhodil pro její nečtivost, takže jsem rád, že jsem se s ní díky Cronenbergovi mohl seznámit aspoň takhle zprostředkovaně, vizuálně, zjednodušeně. A Cronenbergův bizarní vizuál je taky to hlavní, co mě na filmu zaujalo. Pro surreálné a paranoidní feťácké vize moc porozumění nemám a náklonnost k nim nechovám, jednak mi stačily moje problémy s chlastem, druhak v rámci americké subkultury 50.-70.let radši hrábnu po přímočařejší a srozumitelnější četbě, jako třeba po Kerouacovi, Bukowském, nebo i Learym. Ovšem život "starouše Bulla" by myslím stál za nějaký důkladný, objektivní a nekomerční životopisný film. (20.05.2017)