Zkoušky z dospělosti

Nijak zajímavé, nijak vtipné, ale spíše takové unylé příběhy studentů, kteří se chovají jako z ideologické příručky. Kromě úvodní písničky příběhově o ničem, vztah Bartošové a Navrátila poněkud neuvěřitelný, stejně jako vztah syna a otce (Navrátil a Menšík). ale díky scénám s Menšíkem alespoň něco nadprůměrného. (17.08.2014)

No, na jednu stranu klasická trapárna ve stylu Chlapci a chlapi. Ale dokumentační hodnota obrovská. Zkuste se zamyslet, jestli se za socíku žilo všem tak úžasně dobře, jak stále tvrdí řada těch, kteří na dnešku nenajdou jediné pozitrivum a tvrdí nám, jak dneska žijeme bídně. Ony ty existenční problémy Navrátilovy matky (a jeho samého nakonec taky) byly realitou pro značnou část tehdejší populace. A jeho otec Menšík a byt, kde ho Navrátil navštívil? To samé. A že je dnešní doba fascinovaná jen a jen spotřebou? A co ta rodinka Milinky Moutelíkové, kde matka Vránová zuřivě šetří na auto, protože sousedi ho už mají? Tyhle seriály a detektivky ukazují ten socialismus v poněkud jiných barvách. Nebo snad ne, soudruzi? Takže za nechtěný dokument ty dvě hvězdy, díky Milince jsme začali nazývat jistou atraktivní část ženského těla miliny (ona ta Bartůňková byla obdařená více než dobře, kam se na hrabala Ljuba Krbová (která nebyla v tomto směru taky žádné ořezávátko), ale hlavní věc je ta nechtěná ukázka sociálních vzorců tehdejší společnosti. Jinak filmařsky a herecky slabý průměr až lehký podprůměr, souhlasím, že klaďák Navrátil je k nevydržení, třídní sexbomba Bartošová je stejně nesympatická a nějak tak "asexuální" a dvojka Balzerová a Bartoška jsou k popukání a nejlepší jsou Bartoškova filozofické úvahy a moudra..... (04.03.2017)

Tenhle seriál ve mně vyvolává docela protichůdné pocity. Jedna část mého já mi říká, že je to totální kravina, která by mě za normálních okolností hodně nudila. Druhé části mého já se ale tenhle seriál nějakým zvláštním způsobem líbí. A když se tyhle mé pocity skloubí dohromady, tak mi z toho vznikne, že tento seriál je nudná a strojená blbost, která mě ale dokázala zaujmout aspoň do té míry, že jsem chtěl dobrovolně vidět všechny díly a byl jsem zvědavý, jak osudy jednotlivých hrdinů dopadnou. Takže ve výsledku tenhle seriál vnímám jen jako zajímavý náhled do prostředí studentů maturitního ročníku jednoho maloměstského gymnázia v dobách socialismu. Ovšem ten náhled je podán docela odpudivou formou, která je táhlá, mnohdy nudná, a neustálé rozebírání pocitů a pohnutek některých postav je zde příliš dlouhé a mnohdy zbytečné. Do toho se zde najdou i některé odpudivé postavy (obzvlášť Hejkalka mi lezla na nervy), ale i postavy příjemné (pan Menšík, pan Bartoška, a nebo i pan Ladislav Pešek, který se ale objevuje jen v jednom díle a pouze na pár minut). Hudba od Ladislava Štaidla mi nijak nevadila, naopak se mi i docela líbila. Celkově tedy tento seriál vnímám jako hodně zvláštní, ale svým způsobem zajímavé dílo, a uděluji mu lepší dvě hvězdy. (17.02.2013)

Nebudu hodnotit seriál z dnešního pohledu,ale vrátím se v čase.Psal se rok 1979, za okny bytů zuřila normalizace a oba programy ČT nás krmily projevy komunistických vrahů, cpaly nám seriály typu Žena za pultem,Muž na radnici, roztomilou hříčku o překrásné práci kombajnérů Plechová kavalerie a podobné sračky.ještě jsem ani netušili, že v tomto duchu se ponesou i léta 80. tá a Okres na severu,Rodáci a Gottwald.Takže musíte vážení chápat, že ojedinělý,apolitický seriál pro mladé lidi, kde se nenosily svazácké košile a neschůzovalo jsme jistě všichni uvítali.Na tu dobu byly v seriálu odvážné věci-automechanik, pracující jen za bony, student-synáček vysokého komoušského funkcionáře byl stejná svině, jako jeho otec, téměř kamarádský vztah se soudruhy učiteli...Ani osudy jednotlivých hrdinů nebyly vůbec špatné a celé to korunovala super hudba té doby, skorobožský Láďa Štaidl, tehdy šéf orchestru božského Karla Gotta.Takže mých pět hvězd si tento seriál prostě zaslouží. (27.04.2017)

Socialistický seriál, při jehož sledování se mi vždycky ztopoří aura a všechny čakry. Něco tak trapného a blbého jsem snad ještě neviděl. Čenský hraje závodně tenis za Tělovýchovnou Jednotu Transporta Chrudim a je na to jaksepatří pyšný, zajišťuje mu to obdiv u vrstevnic. Poznámka na okraj: fajnšmekři na filmovou trapnost jistě ocení, že při tenisovém zápase byl Čečenský dablován kaskadérem, zblízka záběr na něj, jak se připravuje na podání a pak záběry zeshora na hru, kde zády ke kameře hraje tenisový kaskadér v Čenského teplákové bundě, musíte uznat, že je to mazané. Co tu máme dál - někdo tu jako argument na podporu tohoto veledíla zmiňoval pěkné Krbové prsa, to ano, ale vždy s nevkusně zařízlou podprdou a navíc to byla taková divná svazácká lama. Antonín Navrátil se své role pitomce Žaluda s fixací na dalekohled zhostil na výbornou, líbilo se mi třeba, jak balil třídní krasavici a to tím způsobem, že jí pozval na procházku po rozkopaném městě a zatímco skákali ve výkopech, tak se jí snažil zalichotit řečmi o tom, že podle něj je Chrudim daleko lepší než Chomutov, odkud se sem přistěhoval. Pak je tu ještě třídní básnířka hnusná jak prdel, avantgardní pizda, rebelující, přehrávající, mizerně zahraná (nemůže například normálně sníst zmrzlinu, musí jí bagrovat jak neandrtálec), Pešek Juřička, holka s jebákem “Pani profesorko, já jsem se vás jenom na něco chtěla zeptat, proč vy jste taková… taková… (jaká?)…já ani nevim jak bych to řekla, prostě… taková hrozně správná?“, Vránová + Teplý => rodina v hmotné nouzi („já jsem dokonce byla prodat i krev, jenomže oni teď za ní dávaj bonboniéru.“), pod obrazem soudruha prezidenta Gustáva Husáka soudružka učitelka Balzerová rozdá maturitní otázky:“…dvě žákyně píší téma číslo čtyři, to je ‚brigádnická činnost členů SSM na naší škole‘...“, Trojan senior v instalatérském plášti v přestrojení za primáře.... ÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ (vyju). Ovšem soundtrack, ten je velmi pěkný: K maturitě fůra starostí, miluji tě křičím radostí, mozek znova vnímat přestává, kantorova slůvka laskavá ou, ou, ou. Flinta v žitě, průšvih konečná, miluji tě vzpoura zbytečná. U všech všady, znám ty rady vážení, o tom co se v mládí naučíš. Spím jak špalek dál jsem dalek zmoudření, jež se mění v úctu k papučím. A tak zvon,zvon,zvon, zvon posledního zvonění, přeci zvon zvon, zvon, zvon v tuto chvíli pramení. K maturitě léty dotlačen, miluji tě,píšu do mračen. Žralok v botě, víno nakyslé, o životě vím už taky své ou,ou,ou. V naivitě džín či ve froté, miluji tě brácho živote, s kůží zdravou,projdu vřavou zkoušení, všechny o tom záhy přesvědčím, něčím budu navzdor trudům vážení, i když nevím stále ještě čím, i když nevím stále ještě čím. Ó jééé... (14.05.2012)