Ivana v útoku

Taky jsem takhle mezi paneláky hrála s klukama fotbal a nebyla jsem jediná holka mezi nimi. Pak se na tom našem betonovém hřišti strhla vždycky pěkná mela a všechno se to servalo na jednu hromadu a druhý den znovu. Děj tohoto příběhu je velmi jednoduchý. Chvilkami to vypadá, že to sand ani žádný děj nemá a že nikdo nic nehraje, jen to snímá kamera. Já jsem hrála volejbal a na kotrolování žákovských knížek taky došlo, protože u nás zaskakoval trenér od kluků. (14.09.2016)

Zpočátku filmu jsem se doslova křižoval z hereckých výkonů, které na mě působily buď nedohraným nebo naopak přehraným dojmem, tudíž mi to přišlo na úrovni typického ochotnického divadla. Nevím, zda se s postupem minut herci zlepšili, nebo jsem si přivykl, ovšem nakonec se z tohoto snímku pro děti stala zábavná a zajímavá podívaná, kterou ohodnotím pěknými 3* a to i přes to (ba právě možná díky tomu), že film v sobě nese mnoho společností zažitých genderových stereotypů, jenž se velmi těžko odbourávají i v dnešní době, dále obsahuje silná hesla dob minulých (nápis na stadionu, atd.), vystižení mladé učitelky-manekýnky, dětského udavačství, soudržnosti a v neposlední řadě celkový obrázek na tehdejší klasickou rodinu. (10.03.2010)

hůůůstý, jak jí vostříhali vlasy aby mohla hrát s klukama fotbal, to je jak když mladýmu fibingerovi propíchli uši, aby moch házet koulí za ženy /// jo, a Enšplígle, oficiální distributor měl asi namysli jinej typ zájmu ne? dyťs viděl jak po ní soudruh svoboda mžoural vočičkem,, (02.08.2013)

Vytvořit věty, jak se podařilo distributorovi v jeho oficiálním textu je umění. Ne menší umění je fotbal. A Ivaně to jde. Závěrečná scéna, kdy dělá na stole úkoly a pod stolem si čutá s kopačákem, je dokonce skoro dojemná. Film jsem viděl dvakrát: jednou s pětiletým Vašíkem, který měl už za sebou jeden neúspěšný fotbalový trénink, kde zjistil, že to není jen o přátelském nahrávání si a střílení na branku. Podruhé s osmiletou Anettkou, ta už měla větší pojem, ta by to na Ivanu mohla dopracovat. (01.01.2019)

Já tu hru, v níž dvacet pánů běhá po trávníku a dva na ně koukají, každý ze své samoty, moc ráda nemám. Asi hlavně proto, že záleží na libovůli sudího, jak dlouhou nechá tu partičku pánů udusávat trávník. Ale tady byla ta kopaná taková milá a celkem sympatická hra. Já jsem dokonce i fandila družstvu, za něž hráli sourozenci Petrů. (17.08.2013)