Apokalypsa

Největší patlanice předloňského, loňského a letošního roku (záleží, kdy jste film viděli). Kelly má nepopiratelně velký rozhled po světě, dávkuje do svého scénáře jeden odkaz za druhým (ať už na sebe samotného, křesťanskou mytologii, comicsovou historii, bájné mýty atd.), ale film jako médium vůbec nedrží pohromadě. Buďto jsem blbec já nebo on, ale já jsem se tedy po půlhodině ztratil ve změti hezkých obrazů a mám jen nepatrně páru, o co vůbec šlo. Uznávám, že to Kellymu pálí trochu víc než nám ostatním a asi je ve své podstatě "geniální", ale podobným myšlenkovým a idealistickým slepencům jsem nikdy nefandil a asi ani nikdy nebudu. Sorry Richarde, ale tohle se imho silně nepovedlo. (09.09.2008)

Divák stejně jako v případě televize či internetu vstupuje do rozjetého vyprávění (jeho celkovou podobu dotváří tři svazky komiksu, který uvozuje události ve filmu), z jehož zběsilého proudu loví dílky velké mozaiky příběhu. Apokalypsa v jednotlivých pasážích přepíná mezi estetikou zpravodajství, reklamy, videoklipu, estrád, reality show, infotainmentu a televizních seriálů, přičemž dramatické scény stylizuje podle zábavních pořadů, soap oper, sitcomů a celého spektra seriálů od romancí po detektivky. Přiznanou pokleslost umocňuje herecké obsazení složené z popkulturních hvězd a celebrit, které hrají typické postavy bulvárního univerza s šestákově znějícími jmény. Kellyho výtvor neoslní tolik tím, co říká (příběh lze vykládat například jako oslavu sebenalezení jedince uprostřed chaosu postmoderního světa), ale spíš tím, jak výstižně dokázal rekonstruovat zkušenost každodenně zakoušené multimediální reality. "Apokalypsa" tedy je příznačné dílo své doby, v němž se zrcadlí schopnost současného člověka prodírat se změtí textových, zvukových a obrazových informací. (15.08.2008)

Najbohovskejší casting desaťročia sa v rukách režiséra možno najlepšieho filmu dejín rozplynul do prázdna. Jediné, čo drží vo finálnom produkte ako tak je skvelá hudba, či už od Mobyho alebo od iných kapiel. Nech som si akokoľvek nahováral, že filmom budem príjemne prekvapený (ako pri The Box), opak bol pravdou a Southland Tales sú presne také, ako sa o nich hovorí - monštróznou onaniou inak geniálneho Richarda Kellyho. Film uhnaný do extrému alegórie, kde sa rozplýva v bezmyšlienkovú nudu. Škoda, Sarah Michelle Gellar je pekelne rozkošná... (06.09.2011)

Na chápání, správné vnímání a smysluplné interpretování tohohle prapodivného díla moje mozkové závity vážně nestačí (a asi ani nikdy stačit nebudou). Richard Kelly se po úspěchu Donnieho Darka zřejmě zcela zamiloval sám do sebe a myslel si, že mu nyní projde už úplně všechno. V mém případě se tedy šeredně spletl. 40 % (17.01.2010)

,,Dnes mám rozdávačnou náladu, takže mám ještě jeden malý dárek." ,,A co je to?" ,,Pecku faserem do kulí!" Uff, chvíli mi trvalo (asi třetinu času) se do filmu pořádně dostat. Nakonec jsem se do něj jaksi propadl a profrčel až do úplného zničení. Nejsem milovníkem slovních (amerických) vulgarit, ale tentokrát mě bavily - rozhovor o vyměšování (nejen!) neměl chybu. Koneckonců, co může být zábavnějšího, než když se tři baví o hovně. Vtipná dvojitá vražda a...šukající auta!...ale určená jen pro Evropu, páč v Americe by to neprošlo. A jako třešnička spousta skvělé muziky - Pixies, Moby, Muse, Radiohead, Killers, Blur ad. Ovšem naprosto chápu ty, co dali odpad (akorát si myslím, že film nedokoukali). Vydržel jsem a pobavil se. (19.07.2015)