Pavouk

Gotickou atmosféru Cronenberg navazuje již (svými?) inversážemi v titulcích. Podobně jako Milan Nápravník, který šel jimi ještě dál, až do oblasti magie... Rozplést pavučinu, v jejímž středu sedíme, nejdříve jako Pavouček a potom jako pořádný Pavouk, není jen tak snadné. Pavouk sleduje Pavoučka a jeho rodiče; rodiče Pavouka i Pavoučka. A to také není snadné. Je možné, že se přehlédne, nedohlédne nebo uvidí něco jiného... Cronenbergův film představuje jednu z možných variací na téma "matka versus děvka", které je samo o sobě nevyčerpatelné. Tato verze je zajímavá hlavně tím, že se Pavoukovi promítá syndrom děvky do všech žen, jejich odstraněním odhaluje svoji matku. Proces to ovšem není tak snadný jako se loupáním hrubé kůry odhaluje hladké dřevo. A výsledek: všechny děvky jsou naší matkou. (06.07.2020)

Pocitově pro mě hodně zvláštní minimalistický film, který si mě na jedné straně hodně získal už během úvodních titulků a výtvarným provedením spolu s titulní písní mě navnadil na silnou komorní atmosféru... na druhé straně dost dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se v neotřele ztvárněných prolínajících se časových rovinách zorientoval a "přiřadil" si hlavní postavu do retrospektivního příběhu se vztahem mezi synem a otcem na pozadí krutého zločinu na konkrétní místo. Já totiž chvílemi váhal, zda onen muž vystoupivší z vlaku nepředstavuje v minulém příběhu či svých myšlenkách dvě postavy – otce a syna – současně v jedné osobě, nebo zda není jakýmsi zhmotněným svědomím kohosi z nich... u Cronenberga by asi nic podobného nebylo nemožné :), také nám už jednou v minulosti natočil Příliš dokonalou podobu o dvou bratřích. No a pak... geny se prostě v něčem dědí, potomci prokazují spřízněnost, jak nám potvrzuje závěrečná pointa, a člověk... je skrze geny někdy doslova lapen do sítě, jako ten pavouk... se nám možná snaží říct Cronenberg v doprovodu ústřední metafory tentokrát, jestli jsem ve finále Pavouka správně pobral? Film měl pro mě pár slabších záchvěvů, ale za skvělou atmosféru a výkon Ralpha Fiennese (pro mě zatím hlavně mistr Gustaf z Grandhotelu Budapešť, ale fantasticky tady ztvárnil i tajuplného zádumčivého psychopata) zaokruhluji na 4 hvězdičky. David Cronenberg jako režisér též nezklamal, přestože mám v jeho tvorbě i silnější favority. [75%] (23.04.2023)

Naozaj by som nepovedal, že toto mohol natočiť sám veľký David. Na neho to malo až moc klasickú linku, ktorá nebola ani zaujímavá, ale hlavne ani nejak prepracovaná. Najhoršie na tom bolo to, že film i keď speje k veľkolepej pointe, dá sa ľahučko uhádnuť oveľa skôr. Nevadilo mi pomalé tempo a flasbacky do minulosti, ktoré sa miesili s prítomnosťou boli slušne prepracovane. Film je remeselne na veľkej urovni a herci odviedli to čo bolo potrebné a i keď Ralph Fiennes do role nevyrovnaného a často aj zmäteného pánka vložil srdce, ale i tak tam boli rezervy a to hlavne v tom brblavom podaní. Preto som trocha sklamaný, že David sa stým tento krát moc nehral, práve naopak, pomalým tempom znázornil celkový psychický úpadok jedinca a inokedy by to bola psychedelicko dramatická jazda v jeho vnímaní, ale teraz tomu chýbala väčšia vôľa aj razancia. Tak len za silne3*. (08.05.2023)

V Pavoukovi exceluje Ralph Finnes. Ani jeho podání citově narušeného člověka však nedokáže oživit film, u kterého už tak od půlky v podstatě znáte pointu. Film je trochu zdlouhavý, což byl asi Cronenbergův záměr – příběh člověka, který je uzavřen ve světě své utkvělé představy, okolí mu nerozumí. Není to špatný film, ale dojem, který mi z něj zůstal je poněkud matný. (27.05.2006)

spider aneb 1094. pribeh dementa se sice zpocatku tvari pomerne zajimave (koneckoncu stoji za nim znamy expert pres uchylarny david cronenberg), bohuzel se film brzy (tak po 3 minutach) zvrhne v nekonecnou nudu, kterou obcas vyrusi gabriel byrne (a to doslova, protoze to je jedna z mala postav, ktera nahlas mluvi), jinak jste po celou dobu odkazani na obcasne dementovo (ralph fiennes) nesrozumitelne drmoleni. jedina akce, ktere se od nej dockame je pleteni jakesi site z provazku a kdyz uz se zda, ze se film zacina pomalu (opravdu vystizne slovo) rozjizdet, tak skonci. a to mimochodem naprosto predvidatelne. jakoby spidera netocil cronenberg, ale nejaky prumerny evropsky klubovy reziser... (28.04.2006)