Videodrom

Na tenhle bizár je jakýkoliv můj komentář krátký, takže se tu nebudu ztrapňovat nějakými rádoby zasvěcenými rozbory díla, Videodrome je fakt divočina. Na psychedelické úchylárničky a nechuťárničky se každopádně dycinky rád podívám. Cronenberg se mimochodem docela dobře trefil v předpovědi vytváření virtuální reality všemožnými masmédii, i když ta naše současná virtuální realita je přece jen poněkud normálnější. Trefný byl i jeho postřeh, že "Severní Amerika je pořád měkčí a zbytek světa začíná být tvrdý... Vstupujeme do divošské éry... Budeme muset být přímočaří a silní, máme-li přežít..." No, jestli to takhle viděl už v roce 1983, tak by mě zajímalo, co říká dnešní situaci. Navíc Amerika je tvrdá pořád dost, i Rusko, zato změkčilá Evropa je bohužel na odpis... Kromě výborného Woodse jsem strašně moc rád viděl v pořádné herecké akci i Debbie Harry, jednu z mých zpěvaček nejoblíbenějších. A celý konec jsem si stále pobrukoval její "Oooh warm and soft, in the flash...". (22.04.2017)

Narušené vnímání reality je Cronenbergovo oblíbené téma a stejně jako v pozdějším ExistenZ dokazuje že o něm dokáže nejen sofistikovaně přemýšlet, ale hlavně z něj udělat excelentní hororovou látku. Když v ExistenZ nechal hrdiny propadat se do mnohonásobných virtuálnch realit počítačových her, je jen logické že v jeho ideovém předchůdci bude budovat šílenství hrdiny na základě (ne)reality televizní, přičemž neopomene nadhodit věčnou otázku jaký vliv má či nemá extrémní televizní násilí na lidskou společnost, která ho se zájemem sleduje... a vytváří. Samozřejmě ale stejně postupně všechno zvrhne do pro něj typického hororu se spoustou větších či menších úchyláren s jeho traderkovými "biotech" rekvizitami a mutacemi postav (trochu mi připomíná H.R.Gigera naruby, když staví do popředí syrovost a špínu živé tkáně na úkor elegance high-tech složky). 8/10 (14.10.2009)

„Televize je realita a realita je méně než televize.“ Jak příznačné v dnešní době. Na Cronenbergovi mě strašně baví jedna věc, vzhledově na první pohled vypadá přesně tak, jaký točí filmy – vyšinutej psychopat. U Videodromu k tomu v první půli přidal i trochu filosofování. Zatím jeho nejlepší film, co jsem viděl. Zpočátku se to tváří jako drsnější thriller o snuff pornu, ale nebyl by to Cronenberg, aby to nechal jen v této „světské“ a „reálné“ rovině a nepřivedl to ve druhé půli do šílené a poměrně ujeté psychologické zběsilosti s několika úchvatnými scénami – viz např. první halucinační úlet s pistolí. (26.09.2009)

V prípade Videodrome existujú len dva typy diváctva - jedni film ledva (ak vôbec) dopozerajú, označia ho za zvrhlé, úchylné a nepochopiteľné a budú sa mu vyhýbať do konca života, a druhí budú hltať každý záber, označia ho za zvrhlé, úchylné a v plnej miere nepochopiteľné a vo svojom živote ho môžu pozrieť x-krát a nikdy ich to neomrzí. Ako aj z môjho hodnotenia vyplýva, ja patrím do tej druhej skupiny. Videodrome predstavuje syntézu snáď všetkých dôležitých myšlienok a tém, ktoré Cronenberg vo svojej dovtedajšej (a čiastočne aj v nasledujúcej) tvorbe rozoberal (transformácie ľudského tela a vedomia, "new flesh" objavujúci sa v Rabid i The Brood, vzťah človeka k násiliu a sexu, zabŕdanie do cyberpunku - prepojenie ľudského vedomia s technológiami, tu konkrétne aj s vedomím mediálnym, etc.) a tentokrát sa David na rozdiel od Scanners a The Dead Zone aj formálne vracia do svojej tvorby zo 70-tych rokov, minimálne v explicitnom zobrazovaní ani nie násilia, ale skôr všetkých tých "nechutností", ktoré sa vo filme dejú. Treba dodať, že ide o myšlienkovo najzložitejší a najkomplexnejší Cronenbergov film (minimálne do tej doby), ktorý vo svojej fantazmagorickej podstate často pripomína aj tvorbu iného magora Davida - Lyncha. A v neposlednom rade predstavuje Videodrome aj remeselne dokonalý film, v ktorom všetko funguje tak ako má, od mrazivej hudby Howarda Shore-a, cez skvostnú kameru a výborné efekty, až po presvedčivú hereckú kreáciu Jamesa Woodsa. 10 / 10 (Top 10) (10.05.2008)

Videodrom byl kdysi mým prvním setkáním Davidem Cronenbergem a zcela nepřipraveně zaskočen, šokován a vybranými scénami znechucen jsem ho odsoudil a udělil 2 hvězdičky. K panu režisérovi jsem si mezi tím časem úspěšně našel cestu a druhé setkání s jeho kultovním počinem, proslaveným těmi videokazetami v břiše, dopadlo již lépe – stylově půlnoční víkendovou projekci v kině jsem si náramně užil! Stejně jako ve Scanners jde o stylově vymazlenou, bizarní žánrovku 80. let: Cronenberg představuje zákeřný svět budoucnosti, kde se tentokrát projevuje zhoubný vliv moderních technologií a konzumní závislosti na audiovizuálních médiích (televize, video). Konzumní zábava začíná s rostoucím marasmem přerůstat do nebezpečných obskurností a spojení s televizí se stává přímo pohlcujcím. Ze začátku pojímá Cronenberg svůj sci-fi námět hodně komorním způsobem, se spoustou dialogů v mediálním zákulisí, osudné půjčovně nebo delšími scénami akcentujícími dění na obrazovce, aby postupně v tomto světě rozehrál svěží napínavou žánrovku, do níž ve druhé polovině Videodrom přechází. Gradace je to nekompromisní, ale potěšila mě vedle vizuálních kvalit rovněž valná dávka černohumorného nadhledu, kterou jsem zde často (a s přechodem do akce místy i u Jamese Wooda v hl. roli) výrazně vnímal. Za excelentně deziluzivní závěr jsem tentokrát zvažoval i plný počet. [85%] (20.09.2024)