Videodrom

K některým filmům musí člověk zkrátka dozrát. Když jsem před lety Videodrom sledoval, nevěděl jsem si s ním rady, provokovala mě jeho sexuální agresivita a fakticky jsem ho emočně zavrhnul. Mezitím jsem se stačil seznámit s následnou Cronenbergovou tvorbou, mám na mysli především eXistenZ, který mě naopak nadchl a který je logickým vyústěním Cronenbergových úvah o směřování společnosti. Když jsem se k Videodromu vrátil, neváhal jsem mu přidat 2 hvězdičky, což je u mě jev nevídaný. Režisér při natáčení vyšel především z intelektuálních polemik o negativním vlivu televize na lidskou psychiku. Intelektuálové televiznímu vysílání vyčítali především nedemokratičnost, tedy fakt, že televizní obsah divák jen konzumuje a nechá se otravovat a manipulovat škvárem, když by si zajisté při možnosti volby vybral něco hodnotného. Kdyby tak věděli, kam se vývoj za pár desítek let posune a že si intelektuálové zas tak moc nepomůžou. Zároveň v téže době byla hodně aktuální sexuální revoluce a nejrůznější formy fetišismu a sexuálních praktik se propíraly od A do Z. No a do třetice tu máme Cronenbergův trvalý zájem o biotechnologie a bioetiku. Smícháno dohromady, vznikl provokativní temný Videodrom. Je fakt, že Cronenberg později pracoval s většími rozpočty a i to řemeslo se u něj ještě vypilovalo, ale ani tak neodolám a naservíruju mu 4 hvězdičky a 70 % celkového dojmu. (12.11.2020)

Veľmi osobitá alegória psychickej deformácie a postupnej deštrukcie človeka, zasiahnutého zhliadnutím najväčšieho tabu. Videodrome sa dal sfilmovať na desiatky spôsobov. David Cronenberg si vybral ten jemu najvlastnejší - krvavý, nechutný, fyzicky doslovný. Či už jeho režijný jazyk prijmete alebo nie, jedno nepopriete - film je dráždivý, tajuplný a maximálne nepredvídateľný. Hoci nie až tak pútavý, ako jeho najlepšie kúsky. (23.05.2003)

Děj Videodromu by se dal charakterizovat jako excelentní nápad v béčkovém kabátě s málo knoflíky, ale to až tak nevadí, pokud na vás film promluví čistou Cronenbergštinou (sex a násilí). Videodrome je intenzivní thriller s vtahující atmosférou, která je založena na nabourávání hranic reality. Video se prolíná se skutečností a my společně s hlavní postavou poznáváme, že televizní obrazovka tvoří jen neznatelnou hranici mezi dvěma ekvivalentně reálnými světy. Na pozadí fajnově béčkového a v určitých momentech dost brutálního thrilleru se navíc rýsuje pár chytrých, nadčasových myšlenek o fascinaci násilím a síle (televizní/počítačové) obrazovky... 8/10 (11.08.2009)

Cronenberg má hodně rád různé mutace duše i těla. Už od doby, kdy jsem ve svých asi 11 letech viděl v kině Mouchu, mám pro jeho tvorbu slabost. Tady se do toho přidává ještě úvaha nad vlivem snadného přístupu k materiálům dráždícím temné lidské pudy (tehdy video, dnes aasi net), trochu až švankmajerovské efekty a výborný James Woods. Tenhle film jsem celý viděl na youtube, je až neuvěřitelné, kolik věcí tam člověk najde, když trochu hledá... (03.02.2009)

David Cronenberg je odjakživa jiný režisér a ukazuje věci odlišným způsobem než ostatní. Jeho vize a nápady, které se projevují efekty působícími velmi reálně, jsou jednou fantastické, aby podruhé byly spíše odpornými. tato nevyváženost je i ve Videodromu, který se věnuje studii nejen lidské touhy po uspokojení, rozkoši, ale také samotnému kultu VHS nebo spíše televizního vysílání obecně. Některé scény nebo náznaky mi trochu připomínají pozdější dílo Cronenberga ExistenZ, které se však dokázalo ponořit do paranoie a chápání reality ještě hlouběji a děsivěji. Videodrom je pokus, který svým paranoidním způsobem reaguje na televizi a její obrovskou rozšířenost a možná i všechny záporné (i zdravotní) vlivy na lidstvo, ale také ukazuje člověka samotného, kterému je představen svět, po kterém začne toužit a on ho prostě musí chtít. Chtěl bych vědět, jak Cronenberg udělal tu scénu s tuším televizí a vlnami na ní ... (05.10.2008)