Naruto

Sentimentální chvilka mi dopomohla se vrátit k tomuto seriálu a napsat menší komentář :D. Naruto je můj úplně první odrazový můstek na asijskou tvorbu, nebudu-li počítat Pokémony, Digimony a Bayblady. Přijde mi to jako včera, když jsem se kamarádovi u něj doma smál, co že to sleduje za hovadinu. Díval se zrovna na fillerový díl, v němž vařili ramen. U tohoto kamaráda jsem trávil spoustu času, takže netrvalo dlouho a při jeho naruťácké cestě jsem uviděl pár dalších dílů. Po těchto dílech jsem si řekl, že je to celkem zajímavé a zmíněného kamaráda poprosil, ať mi pošle odkaz kde Naruta stáhnu. Poté začal můj asi týdenní maraton, při němž jsem doháněl přibližně 130. díl Shippuudenu. Jak já tento seriál žral. Den a noc pro mě neexistovaly. Miloval jsem téměř všechny postavy a jejich příběh. Později jsem je začal malovat a obklopoval se jejich tématikou. Např. jsem hrál i Naruto Arenu atd. Co jsem si také díky Naruta zamiloval a zůstalo mi do dnes, tak silná vášeň ke klasické hudbě. Soundtrack od Takanashi Yasuhara je minimálně přes 50% kvality Naruta, jelikož dopomáhá většinu scén vyzdvihnout na maximální stupeň. (20.04.2016)

Naruto. Seriál, o kterém jsem vždycky jen zaslechla, ale nikdy víc se o něj nezajímala, dokud mi ho přítel nepředstavil. Myslela jsem, že je to jenom nějakej animáč pro děti, ale že si získá srdce i 16ti leté puberťačky.. Kdo by to byl čekal. Postavy jsou prostě naprosto boží a promyšlené. Často se stane, že záporáka máte radši, než jakéhokoliv klaďase. Tady prostě nejde některé záporáky nemít rád. A pokud na to koukáte v Japonštině (kdo ne, nechť neprodleně napraví!) tak se ještě naučíte pár nových slovíček a můžete dělat před ostatními machry. :D Naruto se stal pro mě jedním z fanouškovských světů, o kterých se chci dozvídat víc a kde je pořád se co učit. Třeba pečetě jsou fakt zábava. Jediný, co mi vadí, je neuvěřitelné protahování některých bitev, které jsou pak až nudné. Proto o jednu hvězdičku bohužel méně. Seriál, který má super hlášky, vtipnou animaci, nezapomenutelné scény a všeobecně je velice fajn. Dattebayo! (05.01.2015)

S rukou na srdci musím říct, že tohle je seriál, na který já nedám prostě dopustit. Už ani nevím, kolikrát přesně jsem celé anime zhlédla, ale určitě to bylo mockrát, a i nyní po tolika letech jsem schopná si to pustit a stále si to naplno užít a nad řadama scén i pobrečet. S Narutem jsem prakticky vyrůstala a již odmalička to byl můj dětský hrdina, který byl pro mě, jakožto vrozeného pesimistu, obrovskou berličkou v životě. Ve zkratce se jedná o příběh malého klučiny bez rodiny a přátel, který je navíc již odmala všemi lidmi ve vesnici opovrhován a přehlížen. Důvodem je fakt, že v Narutovi byl krátce po narození zapečetěn devítiocasý démon, který napadl vesnici a měl na svědomí nespočet životů včetně čtvrtého Hokageho (tj. nejsilnější ninja ve vesnici), který za zapečetění démona zaplatil svým životem. Lidé se tak Narutovi přirozeně vyhýbali, avšak Naruto dlouho nevěděl, proč tomu tak je. Často tropil lumpárny především kvůli tomu, aby si ho lidé všimli. I přes nepěkný osud si však Naruto vytyčil jasný cíl – a to stát se Hokagem, aby ho všichni lidé začali uznávat jako lidskou bytost. A tak začíná Narutova cesta ninji, který si postupně získává přátelé, avšak zároveň se setkává s řadou strastí, bolesti a ztrát. Celé je to doprovázeno úžasným dějem, napínavými souboji s luxusními schopnostmi a zajímavými strategiemi bojů, nespočtem výborně napsaných záporných a kladných charakterů (Kakashi, Itachi či samotný Naruto) a řadou dojemných momentů na zamyšlení. Nicméně je pravda, že první série může působit docela utahaně (hodně se tam mluví) a budit trochu dětinštější dojem, to však zcela kompenzuje série Shippuden, která je dospělejší a propracovanější. Další věc, kterou na Narutovi miluju je hudba. Nachází se zde obrovské množství krásných instrumentálních soundtracků, které poslouchám doteď. Jako příklad uvedu My Mother and My Father, Tragic či Sadness and Sorrow. Jedinou výtkou je poměrně velké množství fillerů, avšak spousta z nich se dá bez problému přeskočit (sama to tak dělám). Nejoblíbenějšími momenty z první série za mě bude hned ze začátku boj se Zabuzou a pak Chuninské zkoušky. Mnohem lepší momenty jsou pak v již zmiňovaném Shippudenu. Pozorování je sice běh na dlouhou trať, ale určitě to za to stojí… EDIT: ještě bych ke svému komentáři přidala odkaz na video Proč miluju Naruta? slovy člověka, který na anime nekouká. S každičkým slovem ve videu se naprosto ztotožňuji. Pokud si na zkouknutí najdete chvilku času, máte u mě bezvýznamný plusík a kdo ví, třeba si seriál zamilujete stejně jako já... (01.01.2023)

Seriál má relativně solidní linky, s gradujícím dějem a vývojem postav, navíc je celé dění velmi konzistentní (je vidět že v 1. díle autoři moc dobře věděli, co se bude dít v díle 130, bez ohledu na velikost detailu). V neposlední řadě jsou tam velmi kvalitní souboje, které gradují napříč několik dílů, mají několik zvratů a přesto dávají smysl. Nevýhodou pak je občasné přílišné vysvětlování divákovi. Pro mě zatím seriál vyvrcholil u souboje "nad řekou, mezi dvěma sochami" (abych nespoileroval), ale celkově už trochu ztrácí dech. Z počátku velmi čitelné schopnosti a slabiny hrdinů sem tam fungují jako scénáristické berličky (Speciálně Narutův powerball je jednou A+ skill pomalu schopný zničit planetu zemi a příště zas jen nějaká blikající kulička, se kterou nic nezmůže, případně se objevují fráze typu "z tohoto se nikdo nikdy nedostal" ale zrovna naši hrdinové to zvládnou "jen tak" jakoby se nechumelilo (útěk záporáka z žabího žaludku). Bohužel tyto jevy snižují "willing suspension of disbelief" a o seriál jako takový proto lehce ztrácím zájem, zatím ale obstojné 4*. (28.01.2013)

Chytlavá věc tenhle blonďák s kočičími vousy.. Soundtrack je tady obzvlášť vydařený, není prvoplánový a v různých situacích pomáhá navodit atmosféru. Nejraději mám určitě Orochimaru theme, zlověstný až beznadějný varhanní nástup se sakrálním tématem je opravdu děsivý. Obecně se tvůrcům daří budit emoce vhodnou kombinací hudby a emotivními monology postav, které ve výsledku nepůsobí směšně. O atmosféru se starají taky zajímavě volené pohledy, např. když je schválně pokřivena perspektiva, efekt rybí oko. Na scéně se objeví záporák s předimenzovanou hlavou, divák je okamžitě deptán skličující pocitem. Příběh pozornost udrží, pořád se něco děje ikdyž jde o vedlejší 'mise', co skrývá Kakashi pod maskou atd... Jediná věc co mi vadí jsou zbytečně protáhované souboje, dlouhé minuty vyplněné flashbacky a neustále se opakujícími hláškami. Například souboj Orochimaru se Sarutobim, kde v patové situaci, kde se nikdo ani nehne, vydrželi snad šest dílů. Vím bude to horší ale klady tohle čekání spolehlivě vyváží. Navíc, kam se to hrabe na statičnost takového Shigurui. Mí oblíbenci: Jiraiya, Neji, Temari. (cca 162 Bílý Noroimusha) (16.07.2013)