Kancl

Gervaisův a Merchantův The Office je diamant. Tak perfektní a zářivý, že spousta diváků na něm nic skvělého neshledává. Těžko jim to zazlívat či se na ně hněvat, neb koncept tohoto seriálu i jeho humor je poměrně nepřístupný; není to nic vděčného na bázi TBBT či HIMYM. A to ho v mých očích ještě povyšuje. Není plochý, líbivý, podbízivý, s "cool" hláškami, které si lidé budou lepit na trička (ano, všichni víme, o čem hovořím)... Ricky má můj nehynoucí obdiv za to, jakou monstrózní, nesympatickou postavu stvořil a k tomu si ji i brilantně střihnul. Za zmínku a pochvalu jistě stojí i perfektní Mackenzie Crook a Martin Freeman (bože, ty jeho zoufalé pohledy do kamery!) za Garetha a Tima a vůbec geniální scénář. A ty litry trapnosti prýštící z každé vteřiny! Po další projekci na něj nedá dopustit a dostává se suverénně na mé seriálové čelo... 100% (1.-2. série - 100%, speciály - 100%) (07.10.2010)

Ďalší vychvaľovaný britský seriál, ktorý sa ani zďaleka nepriblížil k avizovaným kvalitatívnym výšinám. To zatiaľ dokázali len Ajťáci. Začnem pozitívami. Ricky Gervais je génius trapnosti. Jeho schopnosť vyťažiť z trápnej situácie maximum je na úrovni majstra. Bohužiaľ jeho kolegovia sa len chovajú trápne, a to bez akejkoľvek nadstavby. Kancelársky život je tu zachytený v určitých ohľadoch pomerne reálne, aby bola možnosť vytvárať vtípky, ale zároveň sa všetko odohráva v až priveľmi stupídnej atmosfére (hlavne komunikácia Davida s nadriadenými). Pre jednu vydarenú scénku sa vždy musíte presekať lajstrami nudných a hlavne opakujúcich sa rozhovorov. Radšej si dajte niektorý záznam Zlatých globúsov a užite si Rickycho moderovanie plné vtipných slovných útokov na ľudí v sále. (20.06.2020)

Na první pohled zajímavý projekt, svojí náplní bohužel blížící se realitě, chtělo by se říct. Jako v normálním kancelářském životě se delší dobu jakoby nic neděje, pak se stane něco neobvyklého, a pak se to pokoutně rozebírá. Někteří kolegové si sednou od první chvíle, jiní se od téhož momentu k smrti nenávidí, jo, není nad realitu všedního dne. Potom ale dojde na to, že ve skutečném světě podobně jako tady někdo hází dementní vtípky a nepochopen odchází někomu svým vysvětlováním znepříjemnit život. Další sype jednu humusáckou přisprostlou historku za druhou a ejhle, on je to šéfův kámoš. Takhle reálné postavy dohromady vytvářející nereálné peklo (i když, nikdy jsem neprodával papír, takže co můžu vědět) a místy až odporný obraz neutěšenosti, který si říká o to, aby v posledním díle někomu ruplo v kouli a začalo se střílet:) Gervais a Merchant rozhodně skórují, ale já osobně jim to nežeru, a to uznávám, že některé situace a hlášky jsou dokonalé. Asi potřebuju něco tuctovějšího, aby mě to chytlo. Ode mě 60% (28.07.2007)

(Viděny všechny díly) „Lidé se bojí dát najevo své emoce, protože nechtějí, aby si z nich pak jejich kamarádi dělali prdel. Ale já naštěstí žádné kamarády nemám!“ Dle komentářů jsem počítal s tím, že mi zřejmě bude nějakou dobu trvat, než se naladím na typ humoru (pokud vůbec), a asi se nebudu smát tak často jako u jiných sitcomů (upozornění i v podobě žánru „komedie/drama“). Jenže tenhle předpoklad se u mě vůbec nepotvrdil, solidně jsem se bavil už od 1. dílu (a i přes menší výkyvy až do toho úplně posledního). Co vtipného nabízí? Zlomyslně se vyžívá především v záměrné trapnosti a hluchých místech, přičemž se nebojí zabrousit ani do vod hodně černého a hořkého humoru. Je samozřejmě faktem, že lidská trapnost a směšnost v reálu definuje částečně každého z nás, jenže ne každý si to je ochoten přiznat. Jako třeba hlavní (anti)hrdina Kanclu David (naprosto skvělý Gervais). Brent sice zažije i pár slabších chvilek, ale téměř vždy bere vše s nadhledem (s jeho typicky křečovitým úsměvem) a jistotou své neomylnosti. Ve skutečnosti je však David tupé, ješitné a sobecké hovado, které pod mylným dojmem své zábavnosti a oblíbenosti neustále dělá srandu, které se nikdo z postav nesměje, všechny ostatní otravuje, zneužívá a dělá na ně podrazy…zkrátka šéf k pohledání. Jeho opakem je Tim (neuvěřitelně civilní Freeman). Sice to není úplný andílek, ale jeho vtipy směřované téměř výhradně na důležitého blbce Garetha mu snad ani nelze vyčítat. Jinak je to obyčejný sympaťák, tak trochu „lůzr“, který to ovšem sám sobě umí i přiznat. Diváka ale samozřejmě pobaví i nejedna vedlejší postava (a že je na výběr). Je však nutno zmínit ještě 1 důležitý faktor seriálu-přiznanou účast kamery. Kancl je totiž fiktivním dokumentem o tom, jak to chodí v jedné firmě, a tak se snímá nejen „děj“ (protagonisté se směrem k či přímo do kamery často nějak zatváří), ale i osobní promluvy (se zvýšenou mírou přetvářky). Seriál tak vyvolává iluzi autentičnosti (napomáhá tomu i vývoj osudů postav), ale zároveň v sobě nezapře také satiru a velkou nadsázku. Hodnotím slabším plným počtem a zároveň je mi Kancl kladnou odpovědí na to, zda zkusit i další projekty Rickyho Gervaise. „Co je ta jediná nejhlavnější věc pro firmu? Je to budova? Je to sklad? Je to obrat? Jsou to lidi! Investice do lidí, ano? Moment mojí největší pýchy zde nebyl nárůst obratu o 17%, nebo snížení výdajů bez ztráty jediného člena personálu. Ne. Mladý Řek, první práce v zemi, sotva mluvil anglicky, přišel a povídá: „Pane Brente, šel byste za kmotra mému děcku?“ Takže...to se nestalo. Museli jsme ho propustit. Byl hrozný, opravdu hrozný.“ (05.04.2015)

9/10. Mimořádně originální, pozoruhodné dílo, které se vyvarovává žánrových schematismů a zkouší jít novým směrem, tam, kam do té doby noha britcomu ještě nešlápla. Chytře při tom využívá možností pseudodokumentu a reality show, balancuje mezi absurdnem, trapností, brilantním humorem a autentičností. Aby byl „Kancl“ divákem přijat, je zapotřebí přistoupit na pravidla této „hry bez pravidel“. Pokud se k tomu uvolí a dokáže to, možná bude také příjemně překvapen, jak fantasticky jsou zde skloubeny zábavné gagy a např. vztahová rovina mezi Timem a Dawn. Ricky Gervais rocks. (02.09.2013)