Kancl

Od dob, kdy spatřil světlo světa Červený trpaslík, je to nejúspěšnější vývozní artikl britské televizní tvorby. Jde o vybočení z klasické sitkomové tvorby, svého druhu vlastně experiment, který popřel klasickou nadsazenou situační komiku ve prospěch realistického hereckého projevu a přišel s humorem, který sází spíše na absurditu drobných běžných pracovních střetů a povahových odstínů zaměstnanců jedné malé firmy. S podobnými týpky se patrně každý z nás v té či oné míře v životě setkal a za hrdiny seriálu si může dosadit vlastní konkrétní jména a tváře. Je těžké popsat, v čem vlastně spočívá tak obrovský úspěch a ohlas, ale seriál díky své originalitě bodoval prakticky na všech světadílech a v nejrůznějších kulturách. Sebestředný arogantní šéf, snaživý kariéristický poskok, přihlouplá kancelářská pipka, nesmělý tahoun a řada dalších týpků dokáže ve sledu zdánlivě banálních příhod diváka, pokud přistoupí na pravidla daná tvůrci seriálu, hodně pobavit. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2007)

(Viděny všechny díly) „Lidé se bojí dát najevo své emoce, protože nechtějí, aby si z nich pak jejich kamarádi dělali prdel. Ale já naštěstí žádné kamarády nemám!“ Dle komentářů jsem počítal s tím, že mi zřejmě bude nějakou dobu trvat, než se naladím na typ humoru (pokud vůbec), a asi se nebudu smát tak často jako u jiných sitcomů (upozornění i v podobě žánru „komedie/drama“). Jenže tenhle předpoklad se u mě vůbec nepotvrdil, solidně jsem se bavil už od 1. dílu (a i přes menší výkyvy až do toho úplně posledního). Co vtipného nabízí? Zlomyslně se vyžívá především v záměrné trapnosti a hluchých místech, přičemž se nebojí zabrousit ani do vod hodně černého a hořkého humoru. Je samozřejmě faktem, že lidská trapnost a směšnost v reálu definuje částečně každého z nás, jenže ne každý si to je ochoten přiznat. Jako třeba hlavní (anti)hrdina Kanclu David (naprosto skvělý Gervais). Brent sice zažije i pár slabších chvilek, ale téměř vždy bere vše s nadhledem (s jeho typicky křečovitým úsměvem) a jistotou své neomylnosti. Ve skutečnosti je však David tupé, ješitné a sobecké hovado, které pod mylným dojmem své zábavnosti a oblíbenosti neustále dělá srandu, které se nikdo z postav nesměje, všechny ostatní otravuje, zneužívá a dělá na ně podrazy…zkrátka šéf k pohledání. Jeho opakem je Tim (neuvěřitelně civilní Freeman). Sice to není úplný andílek, ale jeho vtipy směřované téměř výhradně na důležitého blbce Garetha mu snad ani nelze vyčítat. Jinak je to obyčejný sympaťák, tak trochu „lůzr“, který to ovšem sám sobě umí i přiznat. Diváka ale samozřejmě pobaví i nejedna vedlejší postava (a že je na výběr). Je však nutno zmínit ještě 1 důležitý faktor seriálu-přiznanou účast kamery. Kancl je totiž fiktivním dokumentem o tom, jak to chodí v jedné firmě, a tak se snímá nejen „děj“ (protagonisté se směrem k či přímo do kamery často nějak zatváří), ale i osobní promluvy (se zvýšenou mírou přetvářky). Seriál tak vyvolává iluzi autentičnosti (napomáhá tomu i vývoj osudů postav), ale zároveň v sobě nezapře také satiru a velkou nadsázku. Hodnotím slabším plným počtem a zároveň je mi Kancl kladnou odpovědí na to, zda zkusit i další projekty Rickyho Gervaise. „Co je ta jediná nejhlavnější věc pro firmu? Je to budova? Je to sklad? Je to obrat? Jsou to lidi! Investice do lidí, ano? Moment mojí největší pýchy zde nebyl nárůst obratu o 17%, nebo snížení výdajů bez ztráty jediného člena personálu. Ne. Mladý Řek, první práce v zemi, sotva mluvil anglicky, přišel a povídá: „Pane Brente, šel byste za kmotra mému děcku?“ Takže...to se nestalo. Museli jsme ho propustit. Byl hrozný, opravdu hrozný.“ (05.04.2015)

Americký kancl mám radšej, ale aj tento má niečo do seba. Trápne situácie, do ktorých sa David dostáva sú naozaj také trápne, že ho až ľutujete. Jednoznačne najlepšia postava je Kevin, aj keď má veľmi málo priestoru. A najlepšia bola Davidova pesnička z vianočného špeciálu If you don't know me by now - šiel som do kolien...:) (02.03.2008)

Predstaviteľka Dawn mi prišla dosť nesympatická (duplom v porovnaní s tým, aké zlatíčko je Jenna Fischer), čo je problém, pretože mi to kazilo chémiu medzi ňou a Freemanom (ktorý mi, na druhú stranu, prijde sympatickejší ako John Krasinski). A tiež mi vadilo, že tá love story nie je na tak vážnej úrovni, ako tomu bolo v americkom Office. S výnimkou postavy Davida Brenta prakticky žiadna z tém nie je dostatočne prepracovaná (kvôli stopáži), ale zrovna u toho, z čoho sa v remaku vyklul jeden z najkrajších milostných príbehov televízie, ma to obzvlášť mrzelo. Záver výborný. (20.11.2023)

Ricky Gervais dodal slovu trápnosť nový rozmer a vytvoril nový žáner - artový sitcom. Prvá časť je jedno veľké wtf, no už v druhej začína dychberúca vtipná kanonáda absurdných trápnych vtipov. Škoda len, že komediálna je len prvá séria. Druhá je regulárna absurdná dráma s pár vtipnými scénami a s trpkým ale skvelým koncom. No bohužiaľ čím ďalej, tým viac je až neznesiteľne tragická a smutná, čo je dosť nepríjemné pri seriáli, ktorý človek pozerá kvôli tomu, aby sa zabavil. Christmas special je už iba varenie z vody. Preferujem komediálnu prvú sériu. (04.02.2012)