Deník Bridget Jonesové

Kdo nemusí americké romantické komedie, může vždycky šáhnout do Velké Británie. Vždyť jenom o Vánocích se nespočet lidí opakovaně podívá na Lásku nebeskou, která si našla místo v srdci mnoha lidí i přes fakt, že jsou romantické parametry tohoto filmu častěji a častěji zpochybňované. Kariéra Richarda Curtise sice není nejplodnější, přesto nejednou v rámci romantických komedií ať už jako scenárista nebo režisér trefil jackpot. Vedle zmíněné Lásky nebeské či Notting Hill by díky tomu neměl být zpochybňený ani jeho podíl na úspěchu Deníku Bridget Jonesové.  Režisérka Sharon Maguire natočila film podle literární hrdinky Helen Fielding, která se spolu s Curtisem a Andrew Daviesem také podílela na scénáři. Titulní hrdinku si mohly zahrát Cate Blanchett, Cameron Diaz nebo Kate Winslet, volba nakonec ovšem padla na Renée Zellweger, která si nejen skrze intenzivní přípravu na roli po právu vysloužila za svůj výkon nominaci na Oscara. Pro roli přibrala 9 kilo, zkusila si práci v nakladatelství, jakožto americká herečka navíc byla vybavena možná chvílemi pochybným britským přízvukem. Přesto je právě Zellweger v hlavní roli jedním z důvodů toho, proč je výsledná komedie tolik zábavná, roztomilá i odlišná. Casting měl poté štěstí nejen na vedlejší role (Jim Broadment a Gemma Jones jako rodiče Bridget Jones), ale především na dva osudové muže v životě Bridget. Vždy převážně vážný Colin Firth je tu hned při svém poprvé jako Mark Darcy záměrně stylizován do směšného úzkoprsého a natvrdlého právníka, kdy je Firthův vážný obličej často nedoceněným komediálním zlatem. Ve zcela jiné podobě se tu představuje Hugh Grant, kdy byl jeho Daniel Cleaver přesným opakem Grantova Williama Thackera z Notting Hill. Oba muže cosi pojí se sympatickou boubelkou, Renée Zellweger především nikdy v roli nepůsobí tak oplácaně a odpudivě, jak by nejspíš prvoplánově měla. Minimálně je Zellweger s 9 kily navíc pořád sympatičtější nežli Zellweger po všech reálných plastikách. Scénář vlastně šikovně pracuje s tím, že jsou oba osudoví muži jako ying a yang. Mark Darcy je nesmělý, pasivní i férový, Daniel Cleaver je naopak nestoudný, aktivní i intrikánský. Hrdinka Helen Fielding nejen díky tomu působí jako postava, kterou napsal sám život. Jde snadné se v ní nalézt, protože lidé kolem nás jsou různí, každý z nich poté skrývá jiné kouzlo. 32-letá Bridget Jones se nachází na životním křižovatce, kdy může zažít velkou lásku, velké zklamání i novou naději. 93 minut dlouhá komedie ovšem nepřestane být za pochodu zábavná.  I po letech se jedná o romantickou komedii šitou na míru, která si diváka omotá kolem prstu hned při písni ,,All By Myself´´, kdy už v ten moment Zellweger potvrdí svůj status castingové trefy. Helen Fielding při psaní prvních článků o Bridget Jones pořád vycházela ze své zkušenosti single ženy v Londýně, největší silou, jak už tomu je u těch nejlepších romantických komedií, je tak nádech realismu, lidskost a poznávání se v různých situacích. Není přitom vyloženě nutné se hned oblíkat jako králík nebo při souboji prorazit výlohu restaurace a překazit narozeninovou oslavu. Stačí pár přízemnějších momentů, které ukazují, že je Deník Bridget Jonesové jedním z těch příběhů, který píše sám život. Bridget Jones se rychle stala popkulturní ikonou, na původní film navazala dvojice filmů a ještě nedávno se předběžně počítalo s realizací čtvrtého filmu. Ať už ovšem má člověk k dosavadním dvěma pokračováním sebelepší vztah, musí se nechat, že kouzlo prvního filmu se již replikovat nepovedlo a nejspíš ani nepovede. Vůbec to ovšem nevadí, protože Deník Bridget Jonesové nikam nezmizel. A i po 23 letech jde o komediální romantickou jistotu, která neomrzí.... (21.01.2024) (méně) (více)