Pokoj bez oken (E02)

Zajímalo mě zkusit si něco nového – žánr hororu, thrilleru s minimálními technickými prostředky, s nejmenším počtem herců, bez velkých akčních scén. Scénář nabízel východisko pro psychodrama, pro herecký koncert dvou lidí. Společně s Táňou Vilhelmovou a Jiřím Dvořákem jsme si tedy vyzkoušeli, jestli dokážeme utáhnout napětí po celou hodinu. S Táňou Vilhelmovou už jsem pracoval předtím v Polojasnu, pro hlavní mužskou postavu jsem chtěl neokoukaného herce, objevit někoho nového, aby ten „hlavní netvor“ příběhu byl uvěřitelný, a nesváděl diváky k tomu, aby si říkali – ten a ten známý herec hrál psychopata… Na horory do kina rád chodím, ale udělat ho není žádný legrace. Klasik žánru Hitchcock to dokázal udělat napínavé i ve scénách, kde k žádným vraždám nedochází. Prostě dokonale dokázal rozpitvat, analyzovat psychologii toho zločinu, a tam máte strach, i když jde někdo jen po ulici a nic se vlastně neděje. Navodit takový podprahový strach je asi v hororovém žánru to nejtěžší. Ukázat, jak někdo někoho honí s kudlou v ruce, to je ta nejsnazší cesta, jak upoutat divákovu pozornost, ale to není ten pravý „psychologický teror“. Není to jednoduché dostat se tím napětím pod kůži, a rozhodně to není v těch verbálních akcích, ale spíše v tom, co se děje kolem. Filip Renč (19.10.2020)

2008: Proč ten Dvořák nedostává víc rolí úchylů? Vždyť mu to tolik jde. A mimochodem opravdu doporučuji návštěvu městečka Velhartice a tamějšího hradu - opravdu kouzelná středověká atmosféra (i v dnešní době), nádherný hrad a zámek a tajemný hřbitov s dívkou zakletou do zdi kostelíka. Moje upíří srdce přímo plesalo. --- Dodatek 2014: Když jsme to viděli kdysi poprvé, byli jsme učarování zříceninou natolik, že se moji rodiče rozhodli, že musíme ten hrad navštívit. Což jsme také udělali a zažili jsme tam magické časy. Od té doby se toho mnoho událo. Teď, asi po deseti letech, tatínek znovu zahlédl tuto epizodu v televizi, když už odcházel spát. Okouzlen zpět usedl na gauč, zaujatě se díval a potom řekl: "Zjisti mi, který hrad to je, a potom se tam pojedeme podívat." (02.02.2008)

Není nic horšího, než vidět tento snímek 14 dní před nástupem na zámek na letní praxi. Člověk se chce pokochat Dvořákem a málem u toho dostane infarkt. Dlouho jsem se takhle nebála a jako "český horor" je to vyloženě nadprůměr. Pomalu si začínám zvykat, že Dvořák je mistr přes úchyly a jiná individua, na což po ztvárnění Bartoše v Operaci nevypadal.. (01.08.2011)

Výborně natočený díl, jež ani trochu nepůsobí televizním dojemem. Zápletka je sice předvídatelná, ale díky dobrému obsazení a tajuplné atmosféře Velhartic se je stále na co dívat. Navíc vše podbarvuje povedená mrazivá hudba. Je škoda, že ČT nenaváže dalšími díly, což se chystá udělat s daleko slabším Strážcem duší. Tato série by si to plně zasloužila. (01.02.2008)

Za mě nejlepší epizoda Černých andělů s velmi děsivou atmosférou, v českých filmech téměř nevídanou. Příběh pojednává o mladé dívce která se stane zajatcem narušeného kastelána na opuštěném hradě. Oproti ostatním epizodám andělů je pokoj bez oken pravým hororem se spoustou napětí a krásnou scenérií hradu Velhatrice. Popravdě nevím jestli se mi víc líbily chladné Velhartice nebo krásná chladná Tatiana. (28.04.2023)