Bílý oleandr

Potenciál filmu byl už od přečtení obsahu velmi vysoký, film se sice povedl… ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že se s takového materiálu dalo vyždímat daleko více. Spolu s hrdinkou budeme prožívat útrapy života, které se nám bez sebemenšího varování můžou stát taky. Film také všemi deseti podtrhuje krásná hudba od Thomase Newmana, a herci, kterým jednoznačně velí odzbrojující Pfeiffer v roli nesmírně silné ženy- manipulující a nebezpečné, která se nebojí jít i přes mrtvoly. (10.07.2010)

Neuvěřitelné, od podobně hodnoceného snímku bych očekával více než tupě vykonstruovaný příběh o dívence, která si nežije jednoduchý život. Jenže od podobného syrového dramatu se očekává nějaká ta sonda do duše, lépe vykreslené charaktery nebo alespoň větší náznaky práce s nimi, je potřeba pohrát si s každým detailem a rozhodně je nutné, aby snímek dokázal působit emotivně. Jenže ani jedna z těchto věcí se v Bílém oleandru nekoná. Alison Lohman je sice půvabná, ale její postava je tak šíleně nesympatická slečna, že pro mě byla muka sledovat její 'životní pouť', co se týče jejího hereckého výkonu, nevěřil jsem jí ani nos mezi očima. Ono vůbec co se týče postav, tak se jedná o veskrze nepříjemné 'trosky', nebo chcete-li obyčejné jedince, což mělo nejspíše vést k jejich jednoduššímu pochopení, či sjednocení. Horší je to ovšem právě s jejich charaktery, naprosto všichni hrdinové jsou ploší, seznámíme se s ženou, která je velice chytrá, čehož využívá k manipulaci s ostatními, s herečkou, jejíž jednoduchost a slabost nezná mezí... Prostě ničím zajímavý film. 40% (17.07.2006)

ČO VLASTNE ŽENY CHCÚ je hlbší a "poctivejší" film, ale aj Oleander má svoje silné miesta (a pekné herečky). Nie sú to čisté 4 hviezdy, no je to celkom podarený pokus vykresliť dušu dievčaťa, ktoré dostáva od života jednu ranu za druhou. Michelle Pfeiffer je samozrejme mrazivo úžasná... (15.11.2007)

Mrazivé drama o zlobě, manipulaci a děsivé síle s jakou dokáže matka svému dítěti ublížit a vnutit mu své pokřivené vidění světa, to vše podkresleno skvělou hudbou Thomase Newmana. Dokázalo mě donutit k zamyšlení a reflexi s některými vlastními zážitky, předat mnohé z pocitů osudem a matkou zmítané Astrid i tíživou atmosféru jejího života. Michelle Pfeifer je nejen stále neskutečně krásná, ale jako sobecká nelítostná manipulátorka také neskutečně děsivá. Právě její výkon pro mě zůstane nezapomenutelným zážitkem a to i navzdory výrazné Alison Lohman v hlavní roli Astrid. (11.10.2011)

Toto silné drama asi není pro každého, popisuje tu zvláštní vztah matky k dceři, která se vypořádává s vlastním životem a cestuje od rodiny k rodině. Obdivuju její silnou povahu, její nasazení se vrhat do nečeho úplně nového a zažívat i chmurné chvilky, které prožíváte s ní. Celý film jsem vnímala jako příběh, který upoutá svou reálností. Vlastně se to může stát každému, protože kdo se v tomhle věku vždycky správně rozhodne? A dojemný konec jen všechno podtrhne. Mimochodem výkon M. Pfeiffer je úžasný. (01.06.2008)