Bílý oleandr

Bílý oleandr je, ačkoli nevypadá, náročnější film na pozornost diváka. Několik důležitých věcí se tam uděje pouze jemným náznakem a tak se může stát, že diváka snadno mine pointa. Povídala jsem si o filmu s kamarádkou a ačkoli má všech pět pohromadě, věnovala se během sledování filmu podružným činnostem (jak už to tak někdy doma v křesle my holky máme, neboť ne vždy absolutně soustředěně hltáme vše, co zrovna v telce jede), takže listování časákem a film ji absolutně minul. Stejně jako při první projekci, kdysi, mě. :) (25.01.2019)

Jak já ji nesnášel. Jak já tu sobeckou mrchu po celý film nenáviděl. SPOILER: A ne, ani tu špetku vykoupení, kterou na konci dostala, jsem jí nepřál. Protože takoví lidé opravdu existují, stejně jako ostatní tu představení. Není nic horšího, než někdo s dostatkem odhodlání, inteligence, charisma a tendencí k manipulaci. Sledovat jak před vašima očima otravuje duši, mysl a život komukoliv, kdo to nerozpozná a nedokáže se bránit. Souhlasím, že většina z obětí už byla vychýlená předem, ale není každý z nás? Jde pouze o to, najít správný spínač. Nevím jestli "vědět" bylo pro Astrid požehnání nebo prokletí. Bylo zajímavé (A emocionálně i dost silné) pozorovat, jak ji každý jednotlivý úder mění. Kolik jich je asi potřeba, aby člověku pokroutily pohled na svět a kolik na to, aby člověka úplně zničily? // 80% (24.06.2011)

Potenciál filmu byl už od přečtení obsahu velmi vysoký, film se sice povedl… ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že se s takového materiálu dalo vyždímat daleko více. Spolu s hrdinkou budeme prožívat útrapy života, které se nám bez sebemenšího varování můžou stát taky. Film také všemi deseti podtrhuje krásná hudba od Thomase Newmana, a herci, kterým jednoznačně velí odzbrojující Pfeiffer v roli nesmírně silné ženy- manipulující a nebezpečné, která se nebojí jít i přes mrtvoly. (10.07.2010)

Tento film mě svým způsobem velmi příjemně překvapil. Poutavý a kvalitní scénář podložený dobrými hereckými výkony (stojícími na hlavní představitelce..), naprosto dokonale funkční hudbou (opět stejný, ale opět skvělý Thomas Newman!) a přímočarou realizací je přesně to, co vám leckteré filmové drama samosebou nenabízí. Vytknout se dá především až bezbřehá upovídanost (především v závěru) a řekl bych mírná nedotaženost celého příběhu. Ne úplně silné 4*, ale i přesto - moc dobrý film. (30.07.2006)

Aneb jaké to je, když vaše matka je umělkyně, která jednou zabije svého milence a vy se snažíte dospět a k někomu přilnout/vzhlížet, ale vždy to není ono. Tak přesně o tomhle je White Oleander. Realisticky depresivní film, který zachycuje jak to pravděpodobně mají podobné děti, které se pohybují od pěstounů k pěstounům a jen se snaží přežít či najít sebe sama. Michelle a Alison mezi sebou mají chemii, díky které věříte, že jsou matka s dcerou a hlavně obě dvě tenhle film nesou na svých bedrech a daří se jim to. K tomu potěší pár známějších tváří (Renée, Noah) a přijatelná stopáž, při které se téměř nestačíte nudit. 80 %. (29.07.2014)