Bílý oleandr

Znepokojující záležitost, tak se mi v první řadě jeví tento snímek. Emotivnost příběhu podtrhuje interpretace skrz hlavní hrdinku a v druhé řadě také dost odtažitá režie Petera Kosminskiho, který jakoby chtěl jenom vyprávět. Sice ne moc souvisle a plynule, ale o to právě jde, o útržky, o momenty, okamžiky, které znamenají mnoho, ač v časové rovině jsou zanedbatelné. Zdá se, že děj je příliš klišovitý (dvě tragédie), avšak ona klišovitost není samoúčelná, mám pocit, že právě ono jakoby schematické vyprávění jasně vystihuje atmosféru samoty, beznaděje a možná se snaží psát něco mezi řádky. Zajímavé jsou herecké výkony hlavní představitelky a jejích čtyř "matinek". Jenom nevím, kdo na takový film chodí do kina, neboť není ani z uměleckého soudku ani ze soudku hollywoodské zábavy. (10.04.2004)

Uzasnej zazitek. To hlavni co bylo zamerem rezisera Kosminskeho, totiz aby se divak vzil do pocitu Astrid a prozival s ni cely ten pribeh, tak to se mu tedy povedlo. Hltal jsem kazdou nespravedlnost, ktera se ji v zivote prihodila a ze jich nebylo malo. Nakonec ten sam pribeh je ta stezen, ktera nese cely tento film. (15.03.2007)

8 / 10 Štruktúrou jednoduchší, no konečným efektom o tom silnejší scenár prenecháva všetkých hercom dostatok priestoru na sebarealizáciu a dáva tak vyniknúť hlavnému motívu filmu: keď sa milá, príjemná a krásna Astrid začne premieňať na pravý opak toho, čím bývala, budete si želať, aby to bol len zlý sen - a po zistení, že to tak nie je, budete scenáristovi želať pomalú, bolestivú smrť v pekle a pomstychtivo dáte jeho filmu o jednu hviezdičku menej - to sa predsa dievčaťu nerobí! (06.11.2005)

Bílý oleandr je opravdu vydařené drámo. A to i přesto, že ho dost dobře nechápu. Tedy pokud jde člověk pod povrch. Bude to asi tím, že se na jednom plátně vyskytuje hned několik hlavních ženských postav s osobitým charakterem. Dalo mi zabrat porozumět jedné a ony jsou tu hned čtyři. Bude to chtít opáčko. P.S. Souhlasím se všemi, Michelle Pfeiffer je fantastická, nádherná... (15.04.2007)

Nadané a krásné.. Matka s dcerou a křehké téma dospívání! Psychologické drama nás tak protáhne pěstounskými rodinami a ústavy, jelikož z matky se stává trestanec a z dcery postupně roste odhodlaná dívka, která přes „ideální“ pěstounské rodiny končí u nespořádané ruské prodavačky, která jí ukáže, jak je to se skutečným životem. Neústupná matka již nemůže tahat za nitky a vše tak spěje (s hudebním doprovodem Thomase Newmana) do finále. Ale.. je to nemastné neslané, přestože se s tímto poutavým námětem dalo pracovat podstatně citlivěji. Navíc, když vám na záda dýchají takové ženské herecké esa a také vycházející mladé naděje – vedle Patricka Fugita (z Na pokraji slávy) je to pochopitelně Alison Lohman, která zvládá předepsané dramatické polohy znamenitě. V trnité cestě, kde je těžké mít rád a být milován, jen díky ní (a chladné Michelle Pfeiffer) stojí drama Bílý oleandr průměrných televizních tvůrců za větší pozornost. (08.01.2006)