Bílý oleandr

Aneb jaké to je, když vaše matka je umělkyně, která jednou zabije svého milence a vy se snažíte dospět a k někomu přilnout/vzhlížet, ale vždy to není ono. Tak přesně o tomhle je White Oleander. Realisticky depresivní film, který zachycuje jak to pravděpodobně mají podobné děti, které se pohybují od pěstounů k pěstounům a jen se snaží přežít či najít sebe sama. Michelle a Alison mezi sebou mají chemii, díky které věříte, že jsou matka s dcerou a hlavně obě dvě tenhle film nesou na svých bedrech a daří se jim to. K tomu potěší pár známějších tváří (Renée, Noah) a přijatelná stopáž, při které se téměř nestačíte nudit. 80 %. (29.07.2014)

Tento film mě svým způsobem velmi příjemně překvapil. Poutavý a kvalitní scénář podložený dobrými hereckými výkony (stojícími na hlavní představitelce..), naprosto dokonale funkční hudbou (opět stejný, ale opět skvělý Thomas Newman!) a přímočarou realizací je přesně to, co vám leckteré filmové drama samosebou nenabízí. Vytknout se dá především až bezbřehá upovídanost (především v závěru) a řekl bych mírná nedotaženost celého příběhu. Ne úplně silné 4*, ale i přesto - moc dobrý film. (30.07.2006)

Kurňa, Alison Lohman teda sakra umí:) Když jsem se na ni dívala, skutečně jsem měla pocit, že se dívám na dospívající náctileté děvče, a neřekla bych, že ta, co ji hraje, je o deset let starší:) Michelle Pfeiffer opět nebezpečně svůdná a krásná, jak to umí, pokud se ocitne v rolích rafinovaných a nebezpečných ženských. Naprosto mě dostal vztah mezi mladinkou Astrid a Rayem v podání Cole Hausera. Takže jsem byla zklamána, když jsem čekala, že to jiskření mezi nimi konečně skončí láskyplným "něčím." Klidně jen polibek, objetí, cokoliv. Ale ono ne:) Další výraznou postavou je největší kamarád Astrid, Paul v typově skvělém ztvárnění Patricka Fugita. Příběh má silné scény, skvělý scénář a překrásné kresby. Boje mezi matkou a dcerou, touha, strach či hledání vlastního já. Alison změní během filmu několikrát účes i image a pořád vypadá úžasně stejně mlaďunce:) (03.05.2012)

Pro mě jedna z nejlepších rolí Michelle Pfeiffer. Zahrála tu matku, která se snažila svým životním krédem a stylem "nakazit" i svou dceru, která se ale vymka kontrole a aniž by si to matka zpočátku uvědomila (na konci jí to naštěstí došlo) - začala žít sama podle svého a přijala se taková jaká skutečně byla. Pfeiffer zde hraje postavu, která prvně působí zcela bohémsky a spokojeně, ale o to víc v ní uvnitř bujel ten neklid, obavy a strach z toho, co bude dál...Ale hlavně - co bude s její holčičkou, které nedala dlouhou dobu prostor k tomu, aby žila "svým" životem. Ve filmu je skvěle ukázána společenská různorodost a "rodiny", do kterých se dostávají děti z pěstounské péče. Alison Lohman je vynikající a její schopnost se ve svém věku zadaptovat do náctileté je skvělá :) Bílý oleandr a nenávist, díky níž se tyto dvě věci promíchali, proplouvá celým filmem a přestože divák neuvidí, co se přesně stalo, o to je to lepší, že si může vytvořit mnoho možností, jak se Ingrid pomstila... A přestože konec není šťastným happyendem pro mě rozhodně dobře skončil. (08.10.2013)

Bílý oleandr je, ačkoli nevypadá, náročnější film na pozornost diváka. Několik důležitých věcí se tam uděje pouze jemným náznakem a tak se může stát, že diváka snadno mine pointa. Povídala jsem si o filmu s kamarádkou a ačkoli má všech pět pohromadě, věnovala se během sledování filmu podružným činnostem (jak už to tak někdy doma v křesle my holky máme, neboť ne vždy absolutně soustředěně hltáme vše, co zrovna v telce jede), takže listování časákem a film ji absolutně minul. Stejně jako při první projekci, kdysi, mě. :) (25.01.2019)