White Oleander
Weißer Oleander
Biely oleander
Režie:
Peter KosminskyScénář:
Mary Agnes DonoghueKamera:
Elliot DavisHudba:
Thomas NewmanHrají:
Alison Lohman, Michelle Pfeiffer, Robin Wright, Renée Zellweger, Billy Connolly, Patrick Fugit, Cole Hauser, Liz Stauber, Noah Wyle, John Billingsley (více)Obsahy(1)
Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé... - See more at: http://www.filmplus.cz/program/datum/2015.11.2015.11.29/18614#sthash.scldyW0F.dpuf (Film+)
(více)Videa (1)
Recenze (176)
Z námětu se dal určitě udělat silný film. Kvalitní herecké obsazení mohlo také přispět k tomu, aby vznikl dobrý snímek. Ale nějak to nevyšlo. Jako kdyby byli tvůrci příběhem dospívající dívky dezorientováni. A výsledek, průměrný snímek s průměrnými výkony (až na Zellwegerovou, která se mi líbila), průměrná nuda. Kosminsky film hodně přiškrtil, dal přednost sentimentu, škoda. ()
Sobecká matka tahá přes mříže nitky své marionety. Otázkou není jestli, ale kdo ty šňůrky přetrhne.. Emočně tlumený kufrový deník mladé dívky, nesoucí se v duchu motta „Rodiče si nevybereš, ale emo image si vybrat můžeš“, skončil někde na půli cesty ke kvalitnímu dramatu o úskalích formování osobnosti v dospívání. M.Pfeiffer, ač v base ořezávala konečky vlasů nabroušenou lžící a pleťovou masku vyráběla z kvasky, vypadala až nečekaně dobře. Škoda, že to samé nemohu říct o manželce Forresta Gumpa, kterou jsem s líčením „town bike“ nepoznával. A klavírní tóny T.Newmana? Ty mně naopak přišly známé až moc.. ()
Neuvěřitelné, od podobně hodnoceného snímku bych očekával více než tupě vykonstruovaný příběh o dívence, která si nežije jednoduchý život. Jenže od podobného syrového dramatu se očekává nějaká ta sonda do duše, lépe vykreslené charaktery nebo alespoň větší náznaky práce s nimi, je potřeba pohrát si s každým detailem a rozhodně je nutné, aby snímek dokázal působit emotivně. Jenže ani jedna z těchto věcí se v Bílém oleandru nekoná. Alison Lohman je sice půvabná, ale její postava je tak šíleně nesympatická slečna, že pro mě byla muka sledovat její 'životní pouť', co se týče jejího hereckého výkonu, nevěřil jsem jí ani nos mezi očima. Ono vůbec co se týče postav, tak se jedná o veskrze nepříjemné 'trosky', nebo chcete-li obyčejné jedince, což mělo nejspíše vést k jejich jednoduššímu pochopení, či sjednocení. Horší je to ovšem právě s jejich charaktery, naprosto všichni hrdinové jsou ploší, seznámíme se s ženou, která je velice chytrá, čehož využívá k manipulaci s ostatními, s herečkou, jejíž jednoduchost a slabost nezná mezí... Prostě ničím zajímavý film. 40% ()
Knižní předloha Bílého oleandru disponovala pozoruhodným dramaticko-mysteriózním potenciálem, tak proč ho nevyužít. Silné tajuplné ženy jsou lákavým zbožím sami o sobě. Filmový přepis Petera Kosminskyho sází na uhrančivou vznešenost s kapkou chladného nebezpečí hlavních představitelek. Samotný děj se ve zdánlivě poklidném tempu soustředí na záchvěvy vnitřních střetů prostřednictvím pohybů tváře. Dynamické okamžiky zlomu tím nabírají na intenzitě naléhavých výkřiků životních střetů. Nakonec jde o jeden z nejstarších lidských soubojů při získávání dominantního postavení partnerského soužití mezi mužem a ženou. Hrůzu nahánějící tajemná nálada je budována skrze záměrné nejednoznačnosti vysvětlujícího zastřeného hlasu kněžky eleusinského mystéria. Nevnímám způsob dramatického zpracování jako uchvacující, nebo nedostačující. Pracně vybudovaná mystika často nahrazuje psychologický očistec, skutečný poklad se zjevuje až na samotném konci, leč zůstal nevyzvednut a film tím zůstal pevně zařazen pouze ve spotřební verzi psychologického dramatu. Hlavní postavou příběhu je mladá Astrid Magnussen (zajímavá Alison Lohman), předčasně vyspělá školačka. V tom věku, kdy většinou zcela automaticky nastává revolta proti rodičovské autoritě, pro ni počíná čas hledání sebe sama. Zkoumá hranice a možnosti, vyhraňuje se a získává vlastní zkušenosti. Nakonec, stále nevyzrálá, pokládá tu nejtěžší možnou podmínku. Konec přichází na počátku toho nejzajímavějšího, zůstává prázdnota a svým způsobem i roztrpčení nad samotným způsobem. Ústřední postavou příběhu je Astridina matka Ingrid Magnussen (šarmantní Michelle Pfeiffer), uznávaná umělkyně výtvarného oboru. Spořádané členy spotřební společnosti vnímá jako nepřátelské území a s každým lze podle potřeby manipulovat. Největší zášť se týká mužů a zhrzenost přeměněná v pomstychtivost je v rukách silných osobností tuze nebezpečnou vlastností. Ale každý má svou slabinu a konečné účtování je výrazně odkloněno od soucitného smýšlení. Důležité jsou pěstounky. První je Starr Thomas (dobrá Robin Wright), uvězněná v pracně vybudované iluzi spořádaného funkčního vztahu. Stín minulosti, vědomí křehkosti konstrukce a sílící žárlivost přináší nevyhnutelné vyústění. Druhou je Claire Richards (zajímavá Renée Zellweger), nevytížená herečka s prázdnotou partnerského soužití. Pěstounství je poslední snahou o vlastní spásu. Třetí je Rena Gruschenko (velmi zajímavá Svetlana Efremova), imigrantka s čistě pragmatickým životním stylem. Vše lze zpeněžit a s každým lze uzavřít oboustranně výhodnou spolupráci. Za hlavní mužské postavy je zde dospívající mladík Paul Trout (Patrick Fugit), spřízněná Astridinu duše v pečovatelském ústavu, a Ray Pruitt (sympatický Cole Hauser), partner Starr v bezradnosti citů a vztahů. Z dalších rolí: snaživá sociální pracovnice Martinez (Amy Aquino), vytrestaný spisovatel Barry Kolker (Billy Connolly), odcizený manžel Claire s permanentní služební cestou Mark Richards (Noah Wyle), Ingridina právnička Susan Valeris (Kali Rocha), či Starrin malý rozumný synek Davey Thomas (Marc Donato). Bílý oleandr je solidní drama spotřební společnosti. Svým zpracováním nestrhne, ale dokáže oslovit expresivním výrazem zobrazených ženských tváří. () (méně) (více)
8 / 10 Štruktúrou jednoduchší, no konečným efektom o tom silnejší scenár prenecháva všetkých hercom dostatok priestoru na sebarealizáciu a dáva tak vyniknúť hlavnému motívu filmu: keď sa milá, príjemná a krásna Astrid začne premieňať na pravý opak toho, čím bývala, budete si želať, aby to bol len zlý sen - a po zistení, že to tak nie je, budete scenáristovi želať pomalú, bolestivú smrť v pekle a pomstychtivo dáte jeho filmu o jednu hviezdičku menej - to sa predsa dievčaťu nerobí! ()
Galerie (39)
Zajímavosti (7)
- Ve svých 23 letech hrála Alison Lohman dvanáctiletou dívku. (Aknah)
- Ve filmu je Astridina matka malířka, zatímco v knižní předloze je spisovatelka. Její profese byla změněna, protože ve filmu se lépe ukazuje v tvůrčím procesu malování než psaní. (HappySmile)
- Snímek je natočen podle stejnojmenné předlohy Janet Fitchové. (Olík)
Reklama